/   Svátek má:
 

JAK DLOUHO JEŠTĚ…?

Autor: PhDr. Radomír Malý

Dómská farnost sv. Štěpána ve Vídni vydává svůj časopis zvaný Pfarrblätter (Farské listy). Tam jistá „profesorka“ biblistiky Regina Polak ve vánočním vydání (!) napsala doslova: „Představa Vtělení Boha do lůna Marie je heretická. Bůh se nikdy nemůže vtělit a vzít na sebe lidskou podobu. Bůh jako Ježíš-Dítě je pověra, která pochází z helénistických antických mystérií.“ Tato nehoráznost, za niž by se nemusel stydět žádný ateistický agitátor komunistické éry, může klidně vyjít v oficiálním farním, dokonce katedrálním časopise, aniž to vzbudilo příslušnou reakci zodpovědných osob v Církvi.

„Quo usque tandem…?“ „Jak dlouho ještě budeš Catilino pokoušet naši trpělivost?“ Klasická otázka Ciceronova z jeho řeči proti vzbouřenci Catilinovi se tak musí nutně stát otázkou nejen tradičních, ale vůbec všech konzervativních katolíků, jimž jsou drahé alespoň nejzákladnější principy zjevené pravdy Kristovy. Drzost neomodernistů uvnitř Katolické církve, pro něž se postupně vžívá u nás označení „Koncilní humanistická sekta“ (KHS), se již neomezuje pouze na kaceřování zastánců tradiční mše sv. a odpůrců bezbřehého ekumenismu a dialogu, ale rozšiřuje se postupně na všechny, kteří věří tomu, co bylo v Církvi ve smyslu definice sv. Vincence z Lerina věřeno „vždy, všude a ode všech“. Jedna z nejzákladnějších pravd naší víry, již vyznáváme při mši sv. v Credu, pravda o Vtělení, kterou hlásali apoštolé, velcí učitelé křesťanského starověku i středověku a již definovaly církevní koncily a potvrdili papežové, se náhle v časopise jedné katedrální farnosti, vycházejícím s církevním schválením, stává „herezí“ a „antickou pověrou“.

Tak je tomu, když reprezentanti Magisteria rezignují ve jménu bezbřehého teologického pluralismu na svoji úlohu být strážci pravověrnosti. Potom není divu, že se vytváří – jak upozornil už Dietrich von Hildebrand – samozvané paralelní magisterium teologů, které nikdo tím nepověřil a nedal jim žádný mandát rozhodovat, co je a co není pravověrné. Ptám se, čeho se ještě v Katolické církvi dočkáme. Navzdory svědectví současníků Krista a Panny Marie, kteří čerpali informace přímo od nich a za to byli ochotni jít a také šli na popraviště, si nyní jistá madam Polak, honosící se profesurou biblické teologie, troufá tvrdit, že ona v odstupu dvou tisíciletí ve své přemoudřelosti ví všechno podstatně lépe než apoštolé a evangelisté, kteří byli takříkajíc „přímo u toho“. Takovou míru pýchy může překonat snad už jenom satan.

Nejčastější námitkou modernistů od dob sv. Pia X. a jeho skvělé encykliky „Pascendi“ bylo, že prý církevní Magisterium je netolerantní. Ve jménu „tolerance“ bojovali o svá údajná voltaireovská „práva toto říkat“ – říkat nikoli vně Církve, ale uvnitř ní. Ještě v 70. letech Küng, Schillebeeckx a další protagonisté teologického neomodernismu volali po „pluralismu“ uvnitř Církve, kdy prý každý teologický směr bude moci svobodně hlásat své názory bez jakéhokliv kaceřování. Jenže článek prof. Polakové dává jasně na srozuměnou něco jiného: žádný „pluralismus“, tradiční autentická víra všech časů je herezí, pravověrné jsou pouze neomodernistické žvásty, jen ty mohou být tolerovány a připuštěny.

Samozřejmě, že encyklika „Pascendi“ je netolerantní a musí jí být. Jde o netoleranci vůči bludu, sv. Pius X. nehájí své osobní názory, nýbrž pravdu Písma sv. a Tradice. Taková netolerance je nezbytná a prospěšná. Paní Polaková však nehájí žádnou zjevenou pravdu, nýbrž své osobní stanovisko, které předkládá jako dogma, přičemž kaceřuje ty, kdo ji odporují. Taková netolerance je nepřijatelná a nemravná jakožto každé autoritativní vnucování svého čistě soukromého názoru druhým.

Možná nás ještě čeká uvnitř naší Církve obvinění z „hereze“ nejen proto, že chodíme na tradiční liturgii a odmítáme limonádkově optimistický „dialog“ s nepřáteli svaté víry, ale proto, že vůbec ještě věříme ve Vtělení Boha do lůna Neposkvrněné Panny, v Kristovy zázraky, v jeho tělesné Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení a v seslání Ducha Svatého. Jenže Pánova slova nepominou, jak On sám to slíbil. Mezi nimi je i věta: „Blahoslavení jste, když vás budou pro mne tupit a pronásledovat…“



© 2010 Národní sjednocení | webmaster