/   Svátek má:
 

KDY SE NAŠI BISKUPOVÉ POCHLAPÍ?

Autor: Ladislav Malý

Česká biskupská konference vydala prohlášení, v němž vyjadřuje podporu letošnímu dubnovému „Pochodu pro rodinu a život“. Biskupové prý tím reagují i na koncepci rodinné politiky představenou Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR; rodinu vnímají jako základní buňku společnosti i církve.

To ovšem je tvrzení nedostatečné. Nedostatečné, protože věřící katolík by od vedení katolické církve v České republice očekával kritiku liberálního vedení státu ve věci rodinné politiky. Věřící katolík by dále očekával, že biskupové katolické církve ve svém prohlášení odmítnou potratovou politiku liberálního státu, neboť ochrana nenarozeného života je prvořadou starostí církevních prelátů všude ve světě. V prohlášení ČBK chybí odmítnutí potratové politiky státu a jasný rezolutní požadavek zákazu potratů.

Lidská rodina je součástí vesmírného přirozeného řádu, jež stvořil Bůh. Rodina je základní buňkou národa, a jako každá stvořená přirozenost i rodina podléhá hierarchizaci (demokracii vymysleli pomatení populisté). Muž a žena spolu s dětmi tvoří rodinu, přičemž – vzhledem k přirozené hierarchii - muž má dominantní roli v rodině, žena pak vytváří servis rodině a spolu s mužem vychovávají svoje děti. Muž je Bohem vybaven k tomu, aby se stal živitelem a získával prostředky pro výživu rodiny a – je-li třeba - bránil ji svým tělem; rovněž tak muž brání svou vlast a národ. Ženám rozhodně nepřísluší mít v ruce zbraň; a je nepřirozené, aby bránila svou vlast, tak jako muž. Žena je vybavená k tomu, aby rodila děti a starala se o domácnost – a zde je práce až nad hlavu, zejména když má rodina více dětí. To není degradace ženy, naopak: Mezi prací ženy v domácnosti a prací muže mimo domov musí být rovnítko, vyjádřené právě tím rodinným platem; protože oba láskyplně pracují pro totéž – pro dobro rodiny a vlastně národa. Konfrontace mezi muže a ženy úmyslně jako zlo zasely feministky, neomarxisti a sionisté.

Současnému vedení našeho národa, tedy sionistům a jejich liberálním kolaborantům, nezáleží na přežití našeho národa, lidí stejné rasy, kultury a genové výbavy, a jeho rozvoji. Jinak by totiž přijali takové zákony, jež by umožnily rodině zdárný vývoj; především se jedná o zákon o rodině a s ním souvisí i celá řada zákonů vztahujících se k financím a výchově dětí.

Naši páni biskupové, kterým tolik záleží na rodině, by měli - v rámci společenského diskurzu o rodinné politice národa - , klást požadavek rodinného platu pro živitele rodiny. Ten mimo jiné spočívá v tom, že se zákonem pro muže (manžela, otce), jakožto jediného živitele rodiny uplatňuje rodinný plat; manželka v tomto případě je doma. Tím, že by ženy z velké většiny opustily trh práce, staraly se o svou domácnost, snížila by se i nezaměstnanost. Neboť je proti přirozenosti, aby nezaměstnaní muži lelkovali a ženy chodily do práce, mnohdy více jak na osm hodin. V žádosti o práci by vždycky měli mít přednost muži před ženami; muž musí pro společnost vytvářet hodnoty, zatímco žena se může provdat a mít svého živitele. I žena, pokud žije sama s dětmi, např. vdova, má rovněž nárok na rodinný plat. Žena-samoživitelka, která úmyslně žije bez partnera, ale chce přitom mít děti je protipřirozenost, a tato praxe jako taková musí být zákonem zakázána. Rovněž je třeba postavit mimo zákon jakýsi partnerský vztah homosexuálů – těm zcela jistě nikdo nebrání v navazování vztahů mezi sebou, ale je zrůdnost takové nepřirozené vztahy legitimizovat zákonem.

Rodinný plat má zahrnovat tolik finančních prostředků, jež by rodině umožnily žít slušný život současného standardu, a ještě ušetřit. Každá rodina, a nejen ona, by měla spořit pro nepříznivé časy, neboť spoření je dobrá ctnost. Takhle nastavené společenské paradigma, pracovní trh a odměna za práci rodinným platem, by zklidnil celkový neurotický stav života české společnosti a měl příznivý vliv i na mezilidské vztahy. Zcela jistě by ubylo rozvodů, neboť jsou to ženy, jimž liberální společnost dává možnost být ekonomicky nezávislými, a jež z více jak 80% podávají žádosti o rozvod a střídají své partnery jako ponožky, čímž trpí nejen oba partneři, ale hlavně jejich děti, a venkoncem celá společnost. Život v české společnosti by se postupně dostával do normálních, staletími vyježděných kolejí.

Zdravé křesťanské požadavky od našich církevních prelátů neslyšíme. Neobstojí ani námitka, že to, co tu uvádíme, jsou požadavky konzervativní a nereálné. Katolická církev má chránit prosté lidi, nejen věřící, před jejich politiky, a předkládat vedení státu řešení, jež vede k obecnému dobru národa; jedině tato konzervativní cesta vede k rozvoji života národa, všechno ostatní vede ke zhoubě národa.

Česká biskupská konference sice nemá možnost v Parlamentu být předkladatelem nových zákonů nebo žádat změnu stávajících. Ale naším biskupům nic nebrání, aby pomocí médií veřejnost seznamovali s osvědčenými a praktickými směrnicemi z pokladu katolického sociálního učení.

Praha, 29.1.2017

www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster