/   Svátek má:
 

NEPALME KORÁN

Autor: František Karel Ladislav

Nejsem naladěn na stejné vlně jako valná část českých hurávlastenců. Ne, že by mi bylo cizí podporovat tu vítězné hokejisty, onde úspěšné tenisty. Ale pokaždé opadne nacionální euforie tak rychle, jak začala, a člověk chodí dál do práce, kde za pár šupů dře na cizí majitele, část svého platu dává cikánským parazitům skrze státní sociální dávky a v židovských médiích si čte o tom, jak je Česká armáda neustále decimována. A samozřejmě to s ním ani nehne.

Pomočení a spálení Koránu řadím do stejné kategorie. Na sociálních sítích to dokonce vypadá na davové šílenství. Předhánějí se, kdo dřív a efektněji spálí svatou knihu islámu. Přidávají se i tací, co by šmahem spálili všechny svaté knihy, Bibli, Tóru, Bhagavadgítu a další. Četl jsem nechutné vyjádření kohosi, že by spálil i Mein Kampf! Děti si z toho mohou vzít příklad a začít upalovat nenáviděné učebnice matematiky či dějepisu.

Jsem zastáncem absolutní svobody slova. Konzistentně a celoživotně jsem přesvědčen, že jakékoliv, i ty sebehorší myšlenky je vhodné nezakazovat, ale naopak dávat jim prostor pro vstup do volné soutěže názorů, politických i náboženských směrů. Kdo posoudí a jakým právem, co je pro společnost dobré, jaká myšlenka je progresivní a jaké je odsouzeníhodná? Vždyť, co bylo nemorální před sto lety, třeba rozvod, je dnes módní záležitostí. Tak i cenzura duševních statků měla by býti ve svobodné společnosti nepřípustná. Ono tomu bohužel tak není ani v české kotlině, ani v dalších evropských státech, co se pyšní názvem demokracie. To ovšem neznamená, že se musíme postavit na roveň diktátorských režimů a upalovat ,,nebezpečné myšlenky“.

To, co jsem napsal, logicky platí i v opačném gardu. Jsme-li svobodnou společností, pak má každý právo vyjádřit svůj odpor vůči čemukoliv. Jenomže my se nenacházíme ve svobodné společnosti, a tak je u nás trestné kupříkladu veřejné spálení vlajky neexistujícího státu, Evropské unie. Policie by se mohla přetrhnout, když pozoruje, byť jen náznak, že by vlajka nenáviděného bruselského ničitele národních a suverénních států mohla vzplát.

Stejné je to s údajným extrémismem. O tom, co je a není extrémismus, rozhoduje několik vybraných jedinců, řadících se do skupiny soudních znalců, expertů na extrémismus a politologů. Tito novodobí Koniáši, jejichž názorem se musí řídit nesvéprávní čeští soudci, jmenovitě tyto exoty nesmím uvést, neb bych se vystavil trestnímu stíhání (svoboda jak vyšitá), nabádají i policii, koho zatknout, koho zmlátit a koho jenom zbuzerovat a vystrašit. Na Slovensku jsou na tom, očividně, podobně. A aby to bylo zajímavější, zasahuje se, v případě Adriany Melekové, kvůli islámu. Nevím, zda slovenské trestní orgány nejsou krátkozraké, nebo jestli šlo o úmysl nenávist eskalovat, nebo jen jsou to, lidově řečeno blbci, jimž radí ,,experti“ na extrémismus, ale v každém případě se jim podařilo z této dívky udělat mučedníka, kterého budou následovat, a již se tak děje, další bojovníci.

Přitom v jejím případě nešlo ani tak o legitimní politický protest, jako spíše o exhibionismus nevyzrálého člověka. Každý z nás se určitě v pubertě dopustil spousty krávovin, a natáčet se u toho je taky jistá forma seberealizace, ale je to dětinské. Samozřejmě je neuvěřitelná zhůvěřilost na takového člověka poslat těžkooděnce a zavřít jej do vazby. Špatný je stát, který se bojí názoru vlastních občanů! Ale z morálního hlediska se čin Adriany nejeví jako následováníhodný. Český guru všech pomatenců, zastydlý puberťák Milan Kohout, svého času nalil sperma v kostele do svěcené vody. Naštěstí na něj české orgány nereagovaly, udělaly by tomuto performanovi reklamu, o což mu šlo nejvíce. Pomočení knihy a natočení se u toho je naprosto totéž. Za hrdinku ji proto lze považovat těžko. Na facebookovém profilu má o sobě tuto základní informaci: ,,TEBA PICU PO MNE !!! MOJ ZIVOT TAK SA NEJEB !!!! S takovou bych se kamarádit nechtěl ani virtuálně, natož osobně.

Jiná věc je, zda a jak se občansky a politicky postavit, ke stále sílící, islamizaci Evropy. V prvé řadě je to problém těch států, které si, a to již několik desetiletí, zvou občany třetích zemí, nezačleňují je do společnosti a nechávají je postupně ničit a vyžírat stát zevnitř. V Británii už velká města mají bílé lidi v menšině, ve Francii se tak často rabuje a vraždí v No Go zónách, že už se to stalo běžným koloritem, do Německa černé a arabské okupanty pozvala přímo kancléřka. Na území bývalého Československa jsme na tom relativně dobře, nepočítám-li, stále narůstající, cikánskou komunitu, na kterou jsou, ve všech směrech, kladeny jiné požadavky, než na normální občany. Proto se domnívám, že není vhodné hrotit vztahy s muslimskou minoritou, jež se doposud nijak extrémně neprojevovala. Žij a nech žít, viz zlaté pravidlo, co nechceš, aby ti dělali jiní, nedělej ty jim.

Vůbec nejlepší projev vlastenectví uděláme, když budeme v blížících se parlamentních volbách hlasovat pro ty strany, které nám navrátí národní hrdost, státní i hospodářskou svébytnost a sociální spravedlnost. V tom nám dopomáhej Bůh.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster