/   Svátek má:
 

SVOBODNÍ ZEDNÁŘI – organizace pro destrukci Evropy

Autor: Ladislav Malý

Letos 24. června, kdy se křesťané radují z Narození sv. Jana Křtitele, uplyne přesně 300 let od chvíle, kdy v Londýně byly spojeny čtyři malé zednářské lóže v jednu Velkou lóži Anglie. Od tohoto aktu se na světovém dějišti datuje vznik zednářství.

Osmnácté století bylo dobou, kdy v západní Evropě židovští obchodníci neskutečně bohatli; obchodování se zbožím s nedávno objeveným Novým světem, kde byli potřební i černí otroci, vynášelo židovským obchodníkům a rejdařům netušené zisky. Později tato skupinka zbohatlíků spolu s židovskými intelektuály vymysleli ekonomický systém, který dneska nazýváme liberálním kapitalismem.

Liberální kapitalismus – jak říká Adam Smith, otec liberálního kapitalismu -, je založen na nedotknutelnosti soukromého majetku a svobody jednotlivce; je zaručena jeho svoboda podnikání. Zboží, kapitál i lidi mají svobodný pohyb, kapitál se může převážet kamkoliv do světa. Ekonomická spirála spotřeby a výroby má neustále růst, systém je extenzívní a má vnitřní potřebu expandovat do okolního světa. Už tenkrát vlastně židovští intelektuálové a zbohatlí oligarchové vytvořili zárodek dnešní globalizace. Adam Smith tvrdí, že úkolem vlády je pouze zajistit dodržování zákonů a smluvních závazků, chránit soukromé vlastnictví jedince a bránit národ proti útokům zvenčí. Hospodářský proces má být řízen pouze „neviditelnou rukou“ trhu a ekonomickými zákony.

Ve společnosti prosazující systém liberalismu nutně dochází k třídnímu rozdělení a k vzájemné konfrontaci tříd i vrstev obyvatelstva mezi sebou. V čistém liberalismu je ve vzájemných vztazích mezi lidmi absence sociálního cítění a solidarity; na jedné straně propastná bída, na straně druhé pohádkové bohatství. Pro liberální společnost a její ekonomiku jsou ve zkratce přiléhavá jména - vyhrocený individualismus, nemilosrdnost, lhostejnost ke druhým, neurvalost, sobeckost. Nemajetného člověka nebo jinak osudem postiženého klidně nechají bez pomoci zemřít jako toulavého psa kdesi v trní v parku. Dobu raného kapitalismu v Anglii dobře popsal ve svých románech Ch. Dickens.

Pro fungování liberální společnosti, která si říká občanská, je úplně lhostejné, kdo jaké náboženství vyznává, do jakého chodí kostela či jakou politickou stranu volí, ale jedno je pro každého občana nutnou podmínkou – musí platit daně a nesmí sahat po majetku druhých. Všechny lidské negativní vlastnosti jsou v liberálním kapitalismu více méně povýšeny na právní normu a mají vést člověka k životnímu úspěchu, jenž je spatřován osobním obohacování se penězi a majetkem. Proto není náhodou, že právě Židé se svým nemilosrdným chováním vůči gójům se v liberálním kapitalismu pohybují jako ryba ve vodě; k ruce mají „užitečné idioty“ – zednářské lóže gójů. Židovská elita pomocí těchto zednářských lóžích politicky stabilizuje občanskou společnost tak, aby si gójové mysleli, že mají občanskou svobodu a v pluralitním politickém systému si vládnou sami. Je to kolosální, pokrytecké divadlo na pravdu a spravedlnost.

Židovští intelektuálové i gójští bezvěrci se nespokojili s rozvratem katolické církve v 16. století. Za svůj úkol považovali zničit i tu část katolické církve, která spolu s monarchy vládne ve větší části Evropy. Poté, co selhali všechny útoky na církev zvenčí – naposledy r. 1683 před Vídní – bylo zřejmě kdesi v grémiích judaistů rozhodnuto o postupném a časově zdlouhavém procesu likvidace křesťanské civilizace zevnitř. Členové zednářských lóží, ti různí tovaryši a mistři, dostali za úkol, aby svými jedovatými bludy rozkládali společnost, infiltrovali různé organizace i katolickou církev a svým vlivem usměrňovali myšlení jejích věřících. Čili cíl byl jasný – likvidace křesťanské civilizace rafinovaným, vnitřním rozkladem.

První útok na křesťanství se odehrál r. 1789 ve Francii. Útok to byl nebývale na tehdejší dobu krvavý, jakobíni dokonce popravili svého krále i královnu. Neváhali genocidním způsobem krvavě potlačit povstání katolíků ve Vendee, kteří odmítali nový občanský režim.

Za časů Francouzské revoluce spatřily světlo světa takzvaná lidská práva. Jsou to ovšem práva – zednáři sami říkají humanitní - , tedy bez Boha, v Jehož filosoficko-teologické pozici byl člověk bez mála dva tisíce let hodnotově ukotven. Židé a zednáři z pomyslného piedestalu shodili Boha a na jeho místo postavili člověka; všechno se má dít údajně pro blaho člověka. A blaho pro člověka spatřují v ekonomii liberálního kapitalismu a v systému politického pluralismu.

Za 300 let existence zednářstva musíme přiznat, že v ničení křesťanské civilizace mají značné úspěchy: Podařilo se zničit monarchie; Evropu rozdělit podle vlastního gusta; podařilo se jim vojensky porazit nacismus; podařilo se vytvořit stát Izrael; podařilo se jim vykastrovat katolickou církev tak, aby už nebyla bojovnou, ale aby se z ní stal se poslušný beránek, jemuž lahodí šimrání mezi ouškama; posléze vyhráli tzv. studenou válku; pomocí gender doktríny úspěšně ničí klasickou rodinu; došlo ke spojení s bolševiky střední a východní Evropy a instalovali zde liberální demokracii; rovněž nakrátko i v Rusku, než Rusové pochopili, oč běží.

V cílevědomém ničení Evropy, to jsou velké úspěchy. Celá Evropa teď prochází etapou postupné likvidace autochtonních národů, jejich nahrazení islamisty z Arábie a černochy z Afriky, což je – zdá se –završení boje judaismu s křesťanstvím.

A tím je kruh uzavřen: za 300 let existence zednářstva jsme se konečně dočkali oněch světlých zítřků…

Máme se ale spokojit se zjištěním, že sionisté a jejich slouhové zednáři ve světě vítězí? A co naše víra ve Svatou Trojici a Bohorodičku Pannu Marii? Nás, konservativní katolíky, nemůže takový závěr nechat klidnými!

Katolická církev - dneska už zbavena kdysi v minulosti slavné bojovnosti - a její věřící laikové, se v naprosté většině dopouštějí ohavného hříchu, že se totiž opovážlivě spoléhají na milosrdenství Boží. Proč by Bůh měl nám, laikům i prelátům, kteří se jen modlí a nic pro vítězství Kříže nedělají, kteří nemají odvahu k boji proti satanu, neustále pomáhat? Modlitby jsou nutnou podmínkou k dennímu adorování Boha, abychom u Něj hledali pomoc a sílu pro náš vezdejší život. Ale samy o sobě nestačí, ta druhá část jsou naše skutky. A právě pro ty skutky budeme posuzováni. Neobstojí ani námitka, že lidé nevědí, jak bojovat.

Formy boje jsou rozličné. Například: chtít na svých biskupech obnovit v liturgii tradici církve; bojkotovat kostely a kněze, o nichž se ví, že svým myšlením i skutky slouží satanu; svými žádostmi bombardovat biskupy, aby oni i jejich kněží v kostelích hovořili pravdu o dnešním světě, aby varovali před nebezpečím agrese imigrantů z Afriky a islamistů do naší vlasti; aby kněží vedli věřící k lásce k vlasti a ochraně jejích zájmů; aby biskupové podle vzoru svatého papeže Lva XIII. odsoudili liberalismus a vládu sionismu, atd. atd.

Na podzim budou parlamentní volby – nevolte ty politické strany, které dopustily morální devastaci našeho národa a rozklad společnosti (za všechny zmiňuji Lidovce, KDU-ČSL); bojkotujte jejich předvolební shromáždění, bojkotujte jejich sliby; bojkotujte jejich profláknuté vůdce a svoje mínění o nich jim dejte patřičně najevo; volte jedině ty strany, jež současná sionisticko-zednářská garnitura, a jejich k nim se lísající mediální pejskové, označují jako extrémistické, populistické apod., například DSSS. Oni tito mediální psi vlastně nechtěně ukazují, koho mají občané, kterým záleží na svém národu a jeho existenci, volit.

Pamatujme: Když Bůh je s námi – kdo proti nám? A Bůh bude s námi, když my sami si pomůžeme. A nejen v modlitbách.

Pro zajímavost: v roce 1726 v Čechách údajně založil svou lóži hrabě Špork v Kuksu; ale první historicky doloženou českou lóži U tři hvězd založil Filip, Josef atd. hrabě Kinský, v roce 1741. Tento hrabě-zednář je pochován v katolickém kostele sv. Salvátora; to je přesně ten kostel, který v devadesátých letech – po tzv. něžné revoluci - dostal k užívání náš současný největší katolický zednář a kolaborant s cizí mocí v jedné osobě, Tomáš Halík, a zřídil zde jakousi akademickou farnost. Genius loci zřejmě přitahuje.

www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster