/   Svátek má:
 

KOHO VOLIT?

Autor:Ladislav Malý, nezávislý publicista

Z několika stran se ozývá, že nejít k volbám je zbabělost, a cosi kamsi. To je naprostý nesmysl. Nejít k volbám je primární a zásadní svobodné rozhodnutí každého občana této země; dává tím najevo, že nesouhlasí s žádnou jemu k volbě nabízených politických stran. Je vinou režimu, že nezavedl institut bílých lístků, čímž by občanům umožnil hlasovat proti režimu jako takovému, v našem případě proti liberální demokracii. Ale do toho se sionistům ze zřejmých důvodů nechce.

Nejít v volbám, a předem svoje rozhodnutí deklarovat, je také osobní manifestací nesouhlasu s liberální demokracií, forma negace systému; neboť ten, kdo k volbám jde a volí, zároveň režim legitimizuje. To je třeba mít na paměti.

Patřím ke konzervativním katolíkům - ale nikoliv mezi ty hlásající úporný katolický purismus -, a hned musím říct, že lidé jako já mají v nastávajících volbách opravdu těžký výběr. Neboť hodit volební lístek straně, která je všemi doporučovaná a všemi chválená, jako že je to ona, která se do parlamentu dostane – tak to není šálek mé kávy. Nechci se nechat manipulovat, volím svobodně na základě svého svědomí a vědomí; svým mandátem deleguji kohosi, aby za mne v parlamentu jednal, a že strana bude v parlamentu, je její přidaná hodnota. Kdybych měl volit podle toho, že některá strana se jistě do parlamentu dostane, hodil bych lístek rovnou Babišovi či komunistům. Čili, nevolme s kalkulem, že se ta či ona strana dostane do parlamentu, ale volme podle svého přesvědčení, že ta která politická strana má program blízký mým názorům, že s ním souhlasím a že důvěřuji lidem ve vedení strany - neboť svůj hlas jsem jí s důvěrou a svobodně dal k dispozici a ona bude na příští roky řídit můj život.

Rozhodl jsem se k volbám jít (dokonce jsem na kandidátce), čímž legitimizuji režim – je mi to líto, ale nedá se nic dělat! Přeci jenom při zvážení všeho pro a proti, mě vychází, že je třeba jasně a zřetelně sionistům říci svoje NE!

Koho ale volit?

Pro konzervativního katolíka se na naší politické scéně nenabízí žádná politická strana – na to je třeba upozornit - , kterou by mohl s čistým svědomím zvolit; všechny strany na naší politické scéně jsou v rámci liberální demokracie a pro jistý stupeň liberalismu. Katolík ať chce, či nechce, musí vždycky volit menší zlo. A navíc: všechny strany, jež přicházejí v úvahu volit je, mají skoro stejný volební program, lišící se jenom s nepatrnými odlišnostmi, jehož hlavním tématem je imigrace. Jako kritérium rozlišení mezi stranami přicházejí tedy v úvahu jiné aspekty, než jsou předvolební slovní křeče jednotlivých lídrů stran; na prvním místě osobní zkušenost.

Je zde velká většina politických stran, jež nepřipadají v úvahu volit je, mezi nimi např. Strana svobodných; super liberální, antikatolická strana, kterou ovšem – a to je na tom směšné – i někteří katolíci budou volit. Rovněž Babišova strana ANO není pro katolíka volitelná, a to pro svůj vyhraněný liberalismus s nádechem oligarchismu; sám Babiš je z dob bolševismu profláknutý agent StB. Realisté mají zdravě rozumný postoj k imigraci, ale to je tak vše. Navíc jsou zde hodnověrné zprávy o úzkém sepjetí se špičkami jistých zednářských lóží. Strana Lidová je pro katolíka – a to ani pro liberálního katolíka – naprosto nevolitelná. Je to strana, která vyloženě jde proti zájmům svého národa, strana, která jde dokonce proti samotnému křesťanství, i když ho má plnou hubu. Jediný slušný člověk, kterého z Lidovců znám je pan Čunek, a to je žalostně málo. Lidovci – v Praze dokonce na prvním místě kandiduje Herman, „pater vyklouz“ židovského původu – patří k současné vládní koalici, která podporuje imigraci černých parazitů z buše a agresívních islamistů do naší vlasti. Cožpak jsou lidé tak zaslepení, že je budou volit?

A pak jsou tady strany, jež se doporučují.

Zájmy českého národa vehementně hájí osminkový (nebo šestnáctinkový?) Čech, T. Okamura a jeho SPD.I když má Okamura vynikající přednes, umí trefně formulovat argumenty a obsah jeho razantních řečí je mnohdy totožný s mým míněním, tak ale je pro mne nepřečetným politikem a tudíž nevěrohodným; dát mu hlas je pro mne velký risk, a riskovat se v tomto případě nevyplácí. T.Okamura je několika násobným milionářem, novodobým podnikatelem, proto dobře rozumí ekonomice. U současného režimu nebyl nikdy na indexu, o čemž svědčí taky to, že byl svého času zván do české televize jako expert v jednom televizním ekonomickém programu. Až když se dostal do parlamentu, začal mít „nevhodné“ názory a kritiku na vládu, a tak - zřejmě na základě zpravodajských her BISky - byl jeho poslanecký klub rozerván a T. Okamura od svých straníků ostrakizován. „Pražská kavárna“ ho - podle všeho - sama zahnala do kouta, a tak Okamurovi nebývá, že pozvednout meč. Možná, kdyby se tak nestalo a kolaboranti s Bruselem v současné vládě by s ním našli společnou řeč, byl by dneska politický projev T. Okamury jiný. O jeho postoji k autentické pravici svědčí jeho pohrdlivá slova o tom, že s extrémisty nechce nic mít – on, sám u „sluníčkářů“ extrémista!

Okolnost, že od konzervativních katolíků slyším hlasy v jeho prospěch, není pro mne rozhodující, neboť tato chvála byla od nich slyšet i v minulosti, např. na Klause; toho Klause, který podepsal Lisabonskou smlouvu – která z nás udělala protektorát! -, a to jen proto, aby mohl být presidentem. Ostatně zločiny pana Klause z let devadesátých – dneska se už o nich moc nemluví – jsou známé a jeho úloha při okupaci naší vlasti americkými sionisty také.

Nejde o to proklamovat, že jdu tzv. proti proudu, ale jde o to, proti proudu skutečně svým životem jít! A tady vidím, že činy představitelů DOSTu a jim podobným, se rozcházejí s jejich slovy. Proč například se už dávno z DOSTu nestala politická strana, která by teď mohla – a úspěšně! – konkurovat straně Lidové? Je to strach (či co?), který blokuje těm lidem myšlení a svazuje ruce? Cožpak nevědí, že Bůh odmění každého za všechno, co udělal, i za to, co neudělal, ale udělat mohl? Je to ostuda českých autentických katolíků (opravdu katolíků?), že nejsou schopni vytvořit politickou stranu, že se vždycky schovávají za někoho a svou mravní odpovědnost delegují na kohosi. Anebo, že by jim to zakazovaly jejich manželky? Opakuji: nejde o to, za každou cenu se dostat do parlamentu, jde v zásadě o to, mít zde politickou stranu, jež by stmelovala věřící i nevěřící širší veřejnost a dávala režimu alternativu; a také Bohu na vědomi, že jsme zde a hlásíme se o svá práva. Jen taková politická strana má smysl, vidíme to na událostech v Polsku či Maďarsku, a teď už i v Rakousku.

Strana Rozumní etc. etc. je gulášem politických stran, v němž Národní demokracie – k její škodě – je jednou z ingrediencí tohoto nemastného a neslaného guláše. Představitel tohoto mišmašu je znám svým „flexibilním“ postojem, v minulosti se spojil s lidmi jako je Volfová, Bobošíková apod., a vůbec mu to nevadí. (Otázka je, do jaké míry to bud vadit jejich voličům). Před volbami vůdcové malých stran vždycky říkají, že v jednotě je síla, a tak i tentokrát se šest politických stran ponořilo do jednoho hrnce (Eintopf), a vytvořili pro mě cosi nevolitelného. Není dobré se za každou cenu spojovat, zejména ne před volbami, musí zde být značka, která už předem cosi občanům říká, a ND takovou značkou byla a je. Proč se jí vedení strany tak lehce vzdalo? Proč například všechny ostatní pidi strany ji do voleb nepodpořily? Na jedné z prvních schůzek jsem to navrhoval, byl ovšem ukřičen. Na scéně mohla figurovat silná ND s podporou všech ostatních, takže lidé by volili značku strany, jejíž zvuk byl už ve společnosti patrný.

Politická strana Dělnická, sociální spravedlnosti, není pro konzervativního katolíka také tou ideální stranou: strana nemá ideovou vyhraněnost a v jejím programu katolík leccos postrádá. Navíc si tak trochu svou pověst a čest nechala umazat podporou ad hoc do voleb Národních socialistů, strany to tehdejšího presidenta a zločince v jedné osobě Beneše. Leč přes všechny ty nedostatky je DSSS politickou stranou se stabilními politickými názory jdoucí na dřeň věci; argumenty jejího předseda T. Vandase brilantně vystihují současnost, rovněž tak jeho snaha po řešení problémů, jejichž složitost reflektuje ve svých projevech, nepostrádá racionality; on, předseda DSSS a lidé z jeho okruhu už patnáct let na scéně české politiky nebojácně a s odvahou drží stráž za svobodu slova; jsou to lidé, kteří jménu své strany nedělají ostudu; jsou přímočaří a ve svých úvahách upřímní a zdravě radikální, což je lidem mého naturelu sympatické. Proto budu volit DSSS!

V Praze, 17. října 2017, www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster