/   Svátek má:
 

17. LISTOPAD 2017

(projev L. Malého Na Můstku na manifestaci DSSS)

Naši bratři Slováci v Lidové straně naše Slovensko mají na svém štítě vzácná slova: Za Boha, za národ. Všimněme si – nejdřív je Bůh, pak národ; a je to tak správně, protože Bůh stvořil nás a všechno kolem, proto má prioritu. V historické paměti slovenského národa je živá vzpomínka na první svobodný, samostatný stát pod vedením novodobého slovenského mučedníka, Mons. Jozefa Tisy. Čest jeho památce! Lidová strana naše Slovensko na čele s panem ing. Kotlebou tak zcela správně a logicky kontinuálně navázala na duchovní tradice slovenského národa a na Slovensku svou politickou činností vytváří pomyslný symbolický kříž: horizontální břevno kříže tvoří starost o vezdejší spravedlivé uspořádání společnosti, zatímco vertikální břevno kříže vyjadřuje duchovní potřebu národa; Lidová strana naše Slovensko se tak svou existencí a s programem ocitá na trajektorii, směřující k Bohu, a to má zpětně pozitivní dopad na duchovní rozvoj celé národní pospolitosti Slováků a je zárukou jejího budoucího úspěchu.

Češi bohužel v moderních dějinách nemají žádnou historickou vzpomínku na svou vlastní svébytnost, nemají na co navázat; takzvaná první republika byl židozednářský konstrukt, a taky tak dopadla. Období druhé republiky, kdy byla naděje na vytvoření spravedlivějšího společenského a národního uspořádání, nám záhy pošlapala okupace nacistického Německa. V poválečném období už nelze mluvit o samostatnosti státu, národ uchvátili komunisté, lidé upadli do poroby a vnitřní letargie. Navíc, od 19. století v Čechách ze strany zednářů a části židovské inteligence probíhala systematická a cílevědomá kampaň za odkřesťanštění Čech; Češi si v drtivé většině nechali ze svých srdcí a mysli vyhnat víru v Boha; a teď se diví, že nemáme žádného společného jmenovatele, že není mezi námi žádný spojující tmel, že jsme rozsekáni na maděru! Česká autentická pravice, kam bezpochyby patří i Dělnická strana, musí tak svou strukturu a program stavět na zelené louce - o to těžší je naše situace, na rozdíl od bratrů Slováků.

Nedávno jsem četl na stránkách Dělnické strany, že náš nacionalistický názor a radikalismus jsou neporazitelní, a proto budeme v něm pokračovat dál. Já ale říkám, přátelé, že to je málo, je to žalostně málo.

V současné etapě boje je třeba změnit taktiku i strategii.

Naší snahou a cílem musí být - pomocí ústavního pořádku – vytvoření jiného spravedlivějšího společenského řádu; jde o proměnu liberální lžidemokracie v dokonalejší a kvalitativní typ demokracie. Odmítám-li politický systém liberální demokracie, neznamená to - mnozí si to ale myslí -, že tím automaticky chválím předešlý režim komunistické tyranie. Ani náhodou. Komunistický režim jsem prožil celý, a věřte mi – byl to protilidový, z gruntu korupční, prašivý režim! Ostatně, komunistický režim založili v Rusku před sto lety sionisté, po zhruba sedmdesáti letech poznali, že se v lecčems zmýlili, a tak provedli ve střední a východní Evropě, posléze i v Rusku samotném, převraty. Jejich zrůdná metoda pokus-omyl, stála ale milióny nevinných lidských životů a dalším stovkám miliónům zničili život! V naší zemi západní sionistické centrály provedly převrat právě na den před 28. lety. Komunistický systém se tak přelil do systému jiného, a to takového, aby si lidé mysleli, že si vládnou sami. Liberální demokracie ale není nic jiného, než pokračování komunismu jinými prostředky, je to na lidi kolosální podvod. Tentokrát už ale sionisté na prosté lidi cynicky z vysoka kašlou; bývalým vysokým funkcionářům a nomenklaturním kádrům KSČ a jejich estébáckým pochopům a udavačům umožnili, aby se stali kapitalisty, a ti dneska mají rozhodující vliv na ekonomický a politický život ve státě. Americkým sionistům, dneska po stu letech, kdy už jsou poučeni ze svých chyb, jde o zvlášť rafinovaný a o to více nebezpečný tzv. kulturní komunismus – neomarxismus -, který se zaštiťuje zednářskými takzvanými lidskými právy. Neomarxismus cílevědomě směřuje k změně skladby obyvatelstva Evropy, jde jim o systematický útok na bílou rasu a její likvidaci; naši vůli předem paralyzovali politickou korektností, konzumismem, gender ideologií, neustálým zdůrazňováním tolerance a jejich perverzní lásky, a vším tím většinu našeho národa zbavili vnitřních obranných mechanismů; je to doslova a do písmene útok na existenci našeho národa, vlastně nám všem jde o život.

Podle mého názoru je třeba kromě prohlašovaného vlastenectví přijmout vizi o dokonalejším typu demokracie, a to autoritativní demokracii stavovského typu. V stavovské demokracii musí být soukromokapitalistický systém nahrazen systémem kolektivního vlastnictví výrobních prostředků; pracující lidé tak svou prací vytvářejí hodnoty pro sebe a svůj národ a nikoho jiného; je to politický systém, v němž by si lidé opravdu sami vládli prostřednictvím svým profesních stavovských organizací; je to politický systém, který více než na sto procent splňuje všechny atributy demokracie. Politická strana, jež by tuto vizi přijala, by ne hned, ale postupně a časem získávala, u národa sympatie. Protože – přátelé - kapitalismus je stále stejný - za Rothschilda anebo Andreje Babiše – kapitalistům jde především o zisk, národ škrtí a dusí, obyčejní lidé jim slouží jako otroci, a to zpětně u prostých lidí vyvolává vůči kapitalistickému zřízení nenávist a právě takovým lidem musíme dát naději na nový život.

Jsem přesvědčený, že jedině autoritativní stavovská demokracie – nikoliv přímá demokracie, a tím méně pak liberalismus - dá pádnou ťafku za uši všem těm takzvaným neziskovkám, které se jako jedovaté pijavice přisály na tělo národa.

Jedině autoritativní stavovská demokracie postaví do latě ty pražské kavárenské povaleče, kteří plivou na identitu českého národa a těší se ze stále sílící negroizace naší vlasti.

Jedině autoritativní stavovská demokracie je schopná ochránit náš národ a dát smrtelný knockaut agresívním islamistům a vůbec islámu, jakož i všem těm černým parazitům, kteří ještě včera bosky běhali po buši a oštěpy lovili antilopy.

Je to jedině autoritativní demokracie, která na rozdíl od rozbředlého liberalismu, dokáže vyvést náš stát z politických a ekonomických i jiných okovů Bruselu.

Ve svém úsilí o změnu společenského zřízení se ale nesmíme nechat zastrašit, znechutit či dokonce zlomit! Přátelé, pamatujeme - Bůh bude stát při nás, když my sami si pomůžeme!



© 2010 Národní sjednocení | webmaster