/   Svátek má:
 

ZÁVĚREČNÁ ŘEČ ADAMA BARTOŠE PŘED SOUDEM

Předseda Národní demokracie, pan Adam Bartoš, byl v pátek 26.ledna 2018 Obvodním soudem pro Prahu 1 odsouzen na dva roky s odkladem na tři roky, tedy podmíněně. Někdo by řekl, jaký zločin Adam spáchal? Inu – a tady je to paradox pro ty, kteří se domnívají, že žijeme v bůhvíjaké svobodě: Adam byl odsouzen pro svoje svědomí, jež ho nabádá nebýt součástí mainstreamu, být čestný, rozlišovat zlo od dobra, hlásat pravdu. Pro tento „zločin“ byl Adam odsouzen! ...A kdy přijdeme na řadu my?

Slavný soude,
je mi těžko, přetěžko, nalézt důvody na svoji obhajobu. Děkuji proto svému obhájci, že určité důvody nalezl a uplatnil je v můj prospěch.
Své činy jsem dělal vědomě a chci nést také plnou a veškerou odpovědnost za ně a odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen.
Bylo by mně mnohem lehčí, slavný soude, kdybych mohl, do těch těžkých chvil, do kterých teď odcházím a které nastupuji, jít třeba jenom s osobním přesvědčením hrdinství a jeho glorioly, ale já myslím, že jediné statečné, co mohu udělat ještě, je to, když řeknu, zcela naze, pravdivě, bez příkras, všem:
Nedělejte to, co jsem dělal a udělal já.
Nedělejte to, leda, že byste byli blázni, nebo že byste se honili za falešným mučednictvím.
Slavný soude, je mně opravdu těžko říct něco víc.
Pokud jde o mě, věřím ve spravedlnost vašeho uvážení.

Ale dost žertů, není k nim ani důvod, ani příhodné místo. Co jsem, paní předsedkyně, právě přečetl, jsou jen mírně upravená slova ze závěrečné řeči, kterou před tehdejším Státním soudem v Praze pronesla doktorka Milada Horáková.
Je vůbec možné její tehdejší proces srovnávat s tím mým, dnešním? Nejspíš ne, je zde totiž jeden podstatný rozdíl: mnozí z těch, kteří byli tehdy v jednací síni Státního soudu přítomni, a možná dokonce většina z nich, byla o vině obžalovaných Horákové, Zemínové, Pecla a dalších upřímně přesvědčena, ať z důvodu své naivity, pomýlenosti nebo indoktrinace totalitní ideologií. Dnes tu nikdo takový není: všichni velmi dobře víme, že nejsou souzeny zločiny, kterých bych se snad byl dopustil, ale moje politická činnost, a cílem – jediným cílem – této justiční truchlohry je zastrašit mne a donutit stáhnout se z politického života.

Není tu tedy ve hře obsah toho, co jsem psal a vydával, případně říkal, ostatně soud ani předmětné „závadné“ knihy nepřečetl a je tedy jasné, jak malou důležitost i on sám přikládá jejich obsahu. Hraje se o něco jiného: o odpovědnost. Nikoli trestní, nýbrž morální, lidskou. Ano, paní předsedkyně, o vaši vlastní odpovědnost před tím, v co snad věříte a čemu jste sama přísahala a k čemu se zavázala v soudcovském slibu: jde tu o vás a vaše svědomí.

Zda budete ochotna, pod příslibem potenciálních karierních výhod, popřít obsah tohoto soudcovského slibu a vyjít vstříc tomu, co po vás žádá politický establishment. Nebo zda využijete beneficia své nezávislosti a rozhodnete jediným v demokracii možným způsobem, třebas i s risikem osobních důsledků, jichž jsme poslední dobou v této zemi stále častěji svědky: vzpomeňme šikany, jejímž terčem se stala vaše kolegyně Helena Králová nebo statečný soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka, jemuž sám president republiky hrozil kárným stíháním pro to, že se postavil proti nezákonné praxi automatického potvrzování návrhů na příkaz k odposlechu a odmítl tyto závažné procesní vady dál přehlížet.

Věřím ve vás, paní předsedkyně, i když připouštím, že se mohu mýlit a že je docela dobře možné, že mne teď odsoudíte; večer si pak doma pustíte televisi a spravedlivě se rozhořčíte, protože vám ukážou příkoří, které Putinův režim působí ruskému disidentovi Alexeji Navalnému, s vědomím, že v naší zemi je něco podobného zhola nemyslitelné a nemožné.

Přeji vám, paní předsedkyně, abyste v sobě našla dostatek odvahy a odpovědnosti ke spravedlivému rozhodnutí.

Jsem nevinen a žádám, abych byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn.

V Praze dne 26. ledna 2018



© 2010 Národní sjednocení | webmaster