/   Svátek má:
 

V MLÁDÍ RVOLUCIONÁŘ, KE STÁRU DVORNÍ RADA

Autor: Ladislav Malý

Tenhle slogan mně napadl při pročítání nového časopisu se staronovým názvem MY, z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska…

Časopis MY vycházel v šedesátých letech a jako kluk jsem ho četl, byl určen tehdejší mladé generaci. Poslední číslo vyšlo v roce 1969 kolem května, pak ho Husákův režim zakázal, tak jako několik desítek jiných titulů časopisů.

MYčko jsem koupil v trafice za 69 kč, má velkost A4 (tehdejší MYčko mělo atypický tvar), krásná barevná obálka. Obsah časopisu mně ale zklamal.

Naše republika prožívá téměř válečnou dobu, dá se přirovnat do značné míry s rokem 1938: tehdy hrozilo naší vlasti napadení silným nepřítelem, národ byl odhodlaný bránit se, v naši řadách však byla tzv. pátá kolona, nakonec byl národ zrazen vlastní zednářskou elitou.

Při posuzování dnešní české situace nemohu nezaznamenat jistou podobnost s tehdejším politickým stavem. Za našimi hranicemi stojí a číhá silný nepřítel, jenž má podobu agresívního islámu; tak, jako nám tenkrát vnucovali Mnichovskou dohodu, dneska nám Německo a Francie nutí zbavit se vlastní suverenity a přijímat statisíce negroislamistů, jež by postupně zamořili naše města a venkov, pošlapali naši křesťanskou kulturu, a výhledově by to byl v podstatě konec s naším národem. A zrovna tak jako tenkrát i dneska vidím v našem národě tzv. pátou kolonu: dneska to jsou tzv. neziskové organizace, kterých je v Praze mnoho a mnoho – zkráceně „pražská kavárna“ –, lidé, kteří by národ prodali za pověstnou mísu čočovice; viděli jsme to názorně při nedávných presidentských volbách. Vidím to já, vidí to mí známí, ale vedení nového časopisu MY tohle jakoby velkoryse přehlíží.

U současného časopisu mi chybí právě ten tah na branku: kritika tzv. neziskovek, požadovat jejich zákaz s poukazem na jejich vlastizradu, poukazovat na škodlivost liberalismu vzhledem k jeho sebevražedným tendencím, požadavek chtít demokracii bez přívlastku. Takovou demokracií byla např. demokracie v Československu mezi dvěma válkami; tehdy přirozená práva lidí byla nedotknutelná a autorita zákona každému známá a briskně vymahatelná; taková demokracie byla i na Západě v padesátých letech.

Připomeňme si, co nám říká současná Ústava ČR. V Hlavě první, článku 9čteme:
(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.


Píše se zde o demokracii bez přívlastku; řekněme – o demokracii autentické. Nikde tam není zmínka o demokracii liberální. V logice věci to znamená, že orgány českého státu mající na ochranu demokracii, především státní zástupci a policie, by měly zakročit proti narušitelům a likvidátorům autentické demokracie. A narušitelé demokracie jsou především média, vysoké školy humanitního směru a tzv. neziskovky, jež dostaly od mezinárodního sionismu za úkol zanášet do naší společnosti jed neomarxistického liberalismu. Proč naše bezpečnostní orgány nezakročí proti těmto likvidátorům autentické demokracie?
Za svou osobu ale odmítám i demokracii autentickou, bez přívlastku, poněvadž demokracie nemá v sobě zakomponované právní mechanismy a nástroje, jež by zabránily jejímu zprašivění a následnému patologickému vrhnutí se do náruče sebevražedného, neomarxistického liberalismu. Demokracie je židozednářský konstrukt, produkt takzvaného osvícenství. Záleží na současných vládnoucích sionistických kruzích a jejich úvaze, kam se demokracie zvrtne. Ale chápu, že můj rigidní postoj k demokracii nemá každý v oblibě; protože tomu nechce rozumět, raději si zacpává uši.

V národě, který je vystaven nebezpečí zániku, se vždycky najdou lidé, a to zejména lidé s katolickým přesvědčením, kteří se semknou a dají národu patřičně vědět, že mají odvahu bránit své rodiny, děti i vlast. Kdo jiný, když ne katolíci mají být jako první na stráži obrany vlasti! Kdo jiný by měl provádět duchovní rekonquistu v národě, když ne katolíci? Cožpak nejsou solí země?

Když se ale tak dívám kolem sebe, tak v katolické církvi vidím pokrytecké dušičky, katolíčky, ve značném procentu zženštilé podpantofláky, kteří svou zbabělost zahalují tzv. slušností a korektností a přitom s chutí mlaskají u plných hrnců egyptských. Jistě, řadoví katolíci do jisté míry za daný tristní mravní stav nemohou, míra zavinění je ve značné míře na „hlavách pomazaných“ – zejména na biskupech, prelátech – ti svou zbabělost a přízemní dušičku dávají přímo na odiv. O satanském papeži ani nemluvě.

Vidíme to všude v Evropě: v Belgii, Francii, v Německu všude na Západě, katolíčkové strčili svou hlavu do písku v bláhové naději, že pokud nákupní vozíky v supermarketech jsou plné, tak je všechno v pohodě.

Ale životní potřeba svobody, touha národa po životě v demokracii bez přívlastku, by měla v našem národu vygenerovat skupinku katolických nonkonformních intelektuálů – a nejen je -, kteří by odmítli falešnou poslušnost svým vlastizrádným představeným, zrazujících Pána Ježíše a svůj národ, a odbojem zdola dát všem na vědomí, že je zde skupina lidí, která odmítá liberalismus a požaduje demokracii bez přívlastku.

Proto jsem se domníval – a věřím v to i dále - , že redakce časopisu MY bude v Čechách jedním z prvních, kteří z pozic konzervativních katolíků povede s neomarxistickým liberalismem zdlouhavý a úporný odboj zdola, boj za zachování národní existence. Ostatně sami zúčastnění hovoří o „druhém národním obrození“.

Zatím ale časopis MY v politickém slova smyslu neprojevuje známky národní obrody, dělá, jakoby nám žádné nebezpečí nehrozilo, jakoby se nás nic z toho, co na nás číhá za hranicemi, netýkalo, jakoby bylo všechno v pohodě. Žádná semknutost, žádná obrana, jenom ukazování vážných věcí nevážným způsobem, jež se ale v dobách národního ohrožení stávají pro čtenáře lhostejnými banalitami.

V Českém rozhlase je každý všední den pořad s názvem Kolotoč; také povídání o vážných věcech nevážným způsobem. Pořad Kolotoč je v rozhlase v podstatě jakousi „vatou“ k vyplnění času vysílání. Můžeme jen doufat, časopis MY časem přestane být kratochvilným čtením, a že druhé české národní obrození bude brát vážně.

V Praze, dne 3.2.2018



© 2010 Národní sjednocení | webmaster