/   Svátek má:
 

PAMÁTNÍK VŠEHRD

Spolek českých právníků VŠEHRD vydal k 100.výročí republiky a k 150.výročí Spolku ( 1868-2018) svůj Památník, z něhož některé články zde zveřejníme.

JUDr. Alois Rašín

Autor: Mgr. Igor Volný

JUDr. Alois Rašín (1867 Nechanice - 18. 2. 1923 Praha), právník, novinář, politik.
Po maturitě v roce 1886 odešel do Prahy studovat lékařskou fakultu, odkud přešel na právnickou fakultu UK. Studia ukončil v roce 1891. V této době dokončil populární spis České státní právo, který vyšel nákladem vydavatelství Časopisu českého studenstva. Spis byl zanedlouho zabavován. Společenská nebezpečnost z pohledu tehdejší státní moci nespočívala v definici českého historického státního práva, ale v návodu Rašína, jak se ho politicky ujmout.
Během studií práv navštěvoval Bráfův výběrový seminář. Angažoval se patrně v Akademickém čtenářském spolku Slavia, členství ve Všehrdu není však zcela zřejmé. 14. 2. 1894 byl odsouzen s procesu s Omladinou, na amnestii propuštěn o rok později. Pak začal vydávat Radikální listy. V roce 1900 se začal věnovat advokacii, zastupoval některé významnější záložny. V této době poněkud utlumil své veřejné aktivity.
Po vypuknutí Velké války byl členem Maffie, čili spiklenecké organizace řízené advokátem Šámalem, pozdějším Masarykovým kancléřem. Ovšem již v roce 1915 byl zatčen a v červenci 1916 odsouzen k trestu smrti, společně s Karlem Kramářem. Vězněn byl v krušných podmínkách věznice Mollersdorf. Rašínovy zápisy a poznámky z věznění později vydal Rašínův syn Ladislav, taktéž právník a advokát, v literární podobě pod názvem Paměti. Zatímco Karel Kramář snášel vězení velice špatně, Rašín si stanovil denní režim a postupně napsal učebnici národního hospodářství, která vycházela z teoretických východisek rakouské školy mezního užitku.
V souvislosti s nástupem císaře Karla na trůn byl propuštěn na amnestii, ještě předtím byl však trest zmírněn na desetiletý žalář.
Po propuštění z vězení se opět zapojil do politické práce. Pracoval ve skupině, která připravovala základní obrysy a koncept fungování státu po předpokládané prohrané Velké válce. Z uvedeného plyne, že se Rašín připravoval na funkci ministra vnitra. V roce 1917 se konala manifestační valná hromada Všehrdu, na které byli zvolení čestnými členy právě Alois Rašín, Karel Kramář, ale i Jaroslav Preiss. Starostou Spolku byl tehdy Jan Renner. S blížícím se koncem války, nechtěl Rašín ponechat nic náhodě. Vytvořil síť prověřených telegrafních stanic a na ně napojené pěší posly, cyklisty a běžce, tak, aby se očekávaná zpráva o konci války a vyhlášení státu mohla dále lavinovitě šířit. To, že patřil k mužům 28. října, je už jen logickým vyústěním jeho předchozího úsilí.
V pražské Šárce je na paměť tajných schůzek s redaktorem Národních listů Františkem Sísem umístěna přímo do skály pamětní deska.
Deník Národní listy přešel po desítkách let z rukou rodiny Grégrů na vydavatelství Pražské akciové společnosti, ve které měl podíl Rašín, ale i někteří další členové Národní demokracie.
Po válce usedl do křesla ministra financí a zasadil se energicky o provedení měnové odluky. Ještě předtím se vedla diskuze o názvu o čs. měny, nakonec zvítězila tradice a ponechal se název koruna, odpadl pouze přívlastek rakouská a nahrazen slovem československá. Měnová odluka byla provedena technicky a organizačně rychle, byla však spojena s deflační politikou, což poněkud komplikovalo konsolidaci a konverzi domácího válečného průmyslu do mírových podmínek.
Alois Rašín podlehl 18. února 1923 těžkému zranění způsobené atentátníkem Šoupalem.
Syn Ladislav vykonával advokátní praxi a angažoval se v Národní demokracii. Ve druhé polovině 30. let se snažil se připravit program moderního českého nacionalismu, nikoliv však šovisnimu. Tento úkol se však již nepodařilo dokončit a prosadit. Ladislav Rašín se zapojil do domácího odboje během války a již v prosinci 1939 byl zatčen. Byl postaven před Říšský soud v Berlíně a odsouzen k trestu smrti, později změněný na 15 let těžkého žaláře. Velkou zásluhu na změně trestu měl německý advokát Dr. Beneke. Před říšskými soudy totiž neměli čeští advokáti příliš velké šance. Beneke nebyl nacista, Gestapo, ale i říšské orgány z Benekeho měly respekt. Málo se však ví, že Benekeho pro Ladislava Rašína zajistil bývalý Preissův zeť Dr. Hartmann, který byl od roku 1941 stíhán jako organizátor černého obchodu s máslem, ze kterého se patrně financovala další činnost českého odboje. A právě Dr. Hartmann najal pro sebe Dr. Benekeho a jelikož byl stíhán přibližně ve stejné době také Ladislav Rašín, zajistil advokáta Benekeho i pro Ladislava Rašína. Bohužel Ladislav Rašín těžce onemocněl a zemřel ve vězeňské nemocnici několik týdnů před koncem války. Role Dr. Hartmanna v pomoci Ladislavu Rašínovi vyplynula z poválečné výpovědi Hartmanna před komisí Národního výboru, jelikož byl stíhán jako kolaborant podle Malého dekretu na základě udání JUC. Oty Štancla.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster