/   Svátek má:
 

POHÁDKA O SLEPIČCE A KOHOUTKOVI

Autor: Ladislav Malý

Znáte tu pohádku o slepičce a kohoutkovi, jak se kohoutkovi v krku cosi zpříčilo – „má nožky nahoře, bojí se, že umře…“, a ubohá slepička lítala od čerta k ďáblu, aby svého chudáka kohoutka zachránila…?

Vloni, 2. října podepsal ministr průmyslu a obchodu, socdemák Jiří Havlíček, Memorandum, které umožnilo australské firmě European Matals Holdings Ltd. těžbu a zpracování bohatého ložiska lithia na českém území, přičemž veškerý zisk by shrábla cizí firma a nám by, aby se neřeklo, hodili pár drobků. Jako český vlastenec k něčemu takovému přihlížím s hořkostí a s hněvem. Protože jsem byl – ostatně jako my všichni – svědkem v 90. letech, jak nám tehdejší vláda rozkradla státní majetek, který jsme jako národ vybudovali a díky tehdejší „revoluční“ vládě, konkrétně panu Klausovi a jeho melody boys, o něj přišli, takže nám zůstaly oči pro pláč. I když jsem občan s nulovým politickým významem, hnulo se ve mně svědomí – není přeci možné, aby se něco podobného opakovalo s ložiskem lithia, kterého je v zemi za více jak 3 biliony korun! A tak jsem 9.10. 2017 podal Trestní oznámení na ministra Havlíčka a jeho nadřízeného předsedu vlády Sobotku.

Podle mého názoru je zde důvodné podezření ze spáchání trestných činů, např. trestného činu vlastizrady podle § 309 Tr. Zákona; zneužití pravomoci úřední osoby § 329; účast na organizované zločinecké skupině § 361; přijetí úplatku § 331; porušení povinnosti při správě cizího majetku § 220 Trestního zákona. Občan k své obraně má a musí použít možnosti, jež se mu nabízejí, a jednou takovou legální možností je podávání trestních oznámení.

Moje anabáze za spravedlností začala u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. S něčím takovým ale nechtěli nic mít, a proto můj podnět poslali dne 16.10. 2017 na Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Z Vrchního státního zastupitelství mi 5.12.2017 poslali Výzvu k doplnění svého podání. Ve své Výzvě mě neopomenuli vyhrožovat; stojí za to citovat odstavec s jasnou výhrůžkou: „Zároveň Vás tímto ve smyslu § 158 odstavec 2 trestního řádu poučuji o tom, že za vědomé uvedení nepravdivých skutečností můžete být trestně stíhán pro trestné činy nadržování podle § 366 trestního zákoníku, křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníků, pomluvy podle § 184 trestního zákoníku nebo poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku, příp. přichází v úvahu postih pro přestupek proti občanskému soužití.“

Hle - zde vidíme arogantní, vrchnostenské chování úřadů k občanovi! Namísto poděkování občanovi za jeho politickou angažovanost a vlastenecké cítění, úředníci z Vrchního státního zastupitelství se snaží obrátit skutečnosti vzhůru nohama: Oni sami, tyto státní zastupitelské orgány měly věc přešetřit a nečekat na ubohého občana až jim na stříbrném podnose snese všechny důkazy o zločinech své vlády. A kde bych k těmto důkazům přišel? Svobodný občan, jež si své svobody váží, stačí, když dá podnět k šetření, pakliže si je vědom nepřístojnosti či nešvarů třeba ve vládě a nemusí k tomu snášet důkazy; je na státním orgánu, aby tyto důkazy sám našel.

Protože jsem s odpovědí Vrchního státního zastupitelství nesouhlasil, dne 31.1. 2018 jsem jí poslal k přezkumu na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna. Z Brna mi dne 6.3. 2018 přišel sedmi stránkový dopis. V něm je shrnuto všechno o mém podání; je to ovšem sepsáno v právnickém jazyce a to tak, aby slova ubily občana, který není zvyklý myslet v intencích šroubovaného právnického jazyka; občan má navíc nabýt dojmu, že vše je v pořádku, že vlastně nestálo za to si stěžovat a posílat trestní oznámení. Podepsáním Memoranda – podle právníků - nedošlo k žádné vlastizradě, nebo rozkradení státního majetku rukama vládních představitelů. Nejvyšší státní zastupitelství se ani nezmiňuje o tom, že politické faux pas, jehož se Sobotka s Havlíčkem dopustili podpisem Memoranda před volbami, občané-voliči jim to ve volbách spočítali.

V elaborátu z Nejvyššího státního zastupitelství je ovšem jeden odstavec, jenž stojí za citaci: „Závěrem lze poznamenat, že samotná skutečnost, že Vaše trestní oznámení bylo státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze založeno bez dalšího opatření, však neznamená, že toto rozhodnutí je nutně definitivní. Pokud by v budoucnu byly zjištěny relevantní skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že v souvislosti s podpisem předmětného memoranda byl spáchán nějaký trestní čin, byly by orgány činné v trestním řízení povinny tyto skutečnosti náležitě prověřit a vyhodnotit.“ Tenhle odstavec jsem rozklíčoval takto: Politicky se zatím ještě neví, jak to všechno dopadne, neví se, jaká garnitura se uchopí moci a jaké nastaví v zemi politické paradigma – buď všechno skončí u ledu, nebo Havlíček se Sobotkou před soudem. Podle toho se zachovají i soudní orgánové. Čili všechno záleží na politickém rozhodnutí. Tenhle odstavec je strašlivé přiznání neschopnosti justičního aparátu a také přiznání se, že tito orgánové jsou slouhové politických figur. Ptát se, kde je jejich svědomí, čest, je naprosto zbytečné…

Metody právnického fundamentalismu, s nimiž se posuzují jisté – ne všechny – kauzy, zejména kauzy tzv. citlivé, tj. politické, se používají proto, aby se v podstatě vlk nažral a koza zůstala celá, veřejnost se uchlácholila, popř. věc zametla pod koberec. Kdyby tímto způsobem po válce v Norimberku posuzovali nacistické zločince, museli by být všichni osvobozeni. Důkazem pro toto mé tvrzení je fakt, že „právnická věda“ osvobodila všechny komunistické zločince, jejichž vlastizrada byla více než explicitní, oni se s ní dokonce chlubili. A nikdo z nich za svou vlastizrádnou činnost během sovětské okupace a následně, nebyl potrestán. Nezaznamenal jsem ani jednoho českého právníka, jež by pozvedl hlas k obraně spravedlnosti a žádal, aby byli komunističtí zločinci postaveni před soud. Totéž s důstojníky StB, jejichž organizace měla být zakázána jako zločinecká organizace na způsob SS, s nástupem každého jednoho do kriminálu; StBáci však namísto toho berou tučný důchod plus měsíční tzv. výsluhy, jež vysoce přesahují běžný starobní důchod občana. Čas od času vystoupí v televizi či rádiu soudce či jiný vysoký představitel české právní vědy a žehrá, že prý v 50. letech justice selhala – jako kdyby dneska bylo všechno v pořádku, jako by právníci, soudci či státní zástupci byli skutečně nezávislí, nezkorumpovaní, strachem před mocnými nepodělaní, charakterní, a věci posuzovali stylem pravda padni komu padni, a jakoby u nás neexistovala justiční mafie!

A tak chudák slepička bezmocně stojí nad svým kohoutkem, který „má nožky nahoře, bojí se, že umře…“

Praha 16.3.2018



© 2010 Národní sjednocení | webmaster