/   Svátek má:
 

ŠACH NA TŘI TAHY

Autor: prof. Francesco Lamendola

Abychom pochopili současné dění v katolické církvi, její modernistickou přestavbu, její sebešrotování na všech úrovních, naukou počínaje, nestačí omezit se na to, že to pokládáme za dění, které se týká pouze katolického světa a katolické víry. Je to červená nit, která sjednocuje současnou dějinnou fázi, v níž papež Bergoglio za vydatné pomoci odpadlických a nevěrných fanatiků Paglii, Galantina, Sosy atd. doslova rozsekává na kusy to, co ještě zbývá z Nevěsty Kristovy z předcházejících strategií při demontáže katolické víry. Ty začaly za pontifikátu Roncalliho a pokračovaly s vytrvalou intenzitou dále, i když nebyly tak zjevné, jak je tomu u kroků, jejichž svědky jsme nyní prakticky den co den.

Linie kontinuity vnitřní krize církve je patrná z modernistických tendencí, proti kterým důrazně bojoval sv. Pius X. a které se opětovně vynořily, jakmile vznikly příhodné podmínky, především od roku 1958, tj. po smrti Pia XII., který byl posledním velkým pravým papežem v dějinách katolické církve.

Modernismus, který dnes v církvi triumfuje, není jen prostý modernismus z prvních let dvacátého století z éry Tyrella, Loisyho, Buonaiuttiho a dalších, který byl revidován a upravován do verzí více odpovídajících současným podmínkám, tj. méně Darwina a více Freuda, méně Renana a více Kaspera. Nikoliv. Je zde zcela nový prvek který byl naroubován na ony staré a jenž spočívá v aktuálním neomodernismu a jeho nejvydatnějších charakteristikách; tento nový prvek není interního charakteru, nýbrž existuje mimo církev. Stručně řečeno, jedná se o talmudovský judaismus.

Ať už si o něm myslí cokoli příznivci mezináboženského dialogu a koncilní otcové a autoři Nostra aetate, v níž se tvrdí, že Stará smlouva je stále platná; i sám papež Wojtyla, který chce Židům vzdát zvláštní hold a nazývá je staršími bratry. Skutečnost je taková, že judaismus – nikoliv jako celek, ale ve své složce nejvíce vyhraněné a bojovné fázi – vždy pohrdal Kristem a křesťany, vždy dychtil v podstatné části svého objektivního programu podmanit si katolickou církev, podrobit ji své strategii, vnitřně ji vyplenit a zbavit toho, co je pro ni nejpodstatnější a představuje její přirozenou a především nadpřirozenou sílu, a to je Božství Ježíše Krista. Jakmile ji zbaví tohoto základu, bude katolicismus redukován na pouhou prázdnou slupku, formu bez podstaty, a pokud se mu povede přivést miliony a miliony katolíků až do tohoto bodu, aniž by si to plně uvědomili, budou s nimi moci stoprocentně manipulovat na jakémkoliv terénu, tak jak se to děje např. nyní, kdy se přikazuje uvěřit, že kdo se protiví invazi milionů muslimů do Itálie, není dobrý katolík.

Vždy jsme si kladli otázku, co se vlastně skrývá za neuvěřitelnou záští, v jaké se spojily všechny mediální světové establishmenty proti Mons. Richardu Williamsonovi, nejdříve v celé katolické církvi a nakonec i v FSSPX, ze kterého byl vyloučen 4. října 2012 (poté po dvou letech založil Kněžskou jednotu Marcela Lefebvra). Za důvod jsme pokládali pověstný rozhovor ve švédské televizi, kde se hovořilo také o holokaustu, a který byl zaznamenán 1. listopadu 2008, ale vysílán byl až 21. ledna 2009. Co znamenalo toto téměř tříměsíční zpoždění? Věci se vyjasnily, když vyšlo najevo, že se nejedná o zpoždění, ale časovanou bombu, aby zazářila v té nejvhodnější chvíli. Právě 21. ledna 2009 na žádost lefebvriánského biskupa Bernarda Fellaye, bylo oznámeno zrušení exkomunikace biskupů FSSPX včetně Williamsona.

Existovaly tedy síly tak mocné, že si mohly zmobilizovat podporu celého světového informačního aparátu a diktovat své - vždy podle příslušného suverénního státu. Tak v důsledku tohoto skandálu argentinská prezidentka Cristina Kirchnerová prohlásila za „nechutná“ negativní tvrzení mons. Williamsona, který byl v tu dobu ředitelem semináře v La Reja (odkud byl vyhoštěn 9. února) a dala mu deset dní na odjezd ze země počínaje 19. únorem 2009. Jaké to byly síly, je patrné z toho, že soud v Řezně zahájil trestní řízení proti Williamsovi ve věci údajných antisemitských prohlášení, které skončilo rozsudkem o peněžní pokutě ve výši 2 000 € a dalším rozsudkem o podněcování rasové nenávisti, který pak zrušil odvolací soud v Norimberku 22. února a odsoudil Bavorsko k úhradě procesních nákladů. Ale řezenští „katolíci“ nemohli toto rozhodnutí strávit, když viděli sdělení biskupské kurie tvrdící, že Mons. Williamson má zakázáno používat v Bavorsku kultovní místa v důsledku negacionistických postojů. Biskupem zde byl onen Gerhard Ludwig Müller, o kterém se tolik mluvilo, když byl propuštěn z vedení Kongregace pro nauku víry, protože měl v úmyslu odpovědět na dubia čtyř kardinálů, týkající se Amoris laetitia.

Kladli jsme i otázku, kde se vzalo tolik zášti proti jednomu biskupovi, který už byl v katolické církvi postižen, když byl suspendován a vyhoštěn z FSSPX. Mons. Williamson je nepochybně hlava první třídy a neúnavný pastýř: kdo slyšel jeho lekce a konference, i prostřednictvím Youtube, mohl si o tom udělat představu. Jak bylo možné, že tato brilantní inteligence, zcela nekonformní, tato vzorná pastorace stačily samy o sobě shromáždit proti jedinému individuu tak silné pronásledování, že byl vylíčen v těch nejhorších barvách jako antisemita a snad i sympatizant hitlerovského režimu. Nesporně byl vybrán k tomu, aby udeřil někoho jiného nebo něco jiného, ale koho a co? Pospíšila si FSSPX s jeho vyhazovem zdůvodněným oficiálně „disciplinárními motivy“, aby se dostalo satisfakce Izraeli a mocné židovské lobby v USA? Ale pokud tomu tak bylo, pak Bernard Fellay připravil svůj úder s notnou dávkou cynismu, když napadl Williamsona právě 4. října 2012 pro nedostatečnou poslušnost vůči představeným.
papež Ratzinger se ocitl v rozpacích s podobnou strategií, neboť nemohl obnovit exkomunikaci, kterou právě zrušil. Jako protiváhu pod strašným nátlakem kancléřky Angely Merkelové 18. února kardinál Ruini, vikář vysloužilého papeže v diecézi Řím prohlásil na Tg1 (protože biskupové, kardinálové a papežové si nyní zvykli říkat to, co chtějí říct, nikoliv z řádného stolce učící církve, ale v novinách a televizi), že ten, kdo by popřel holokaust, nemůže být katolickým biskupem. A právě tato poslední skutečnost je posledním důležitým a cenným údajem k odpovědi na naše otázky.

Zela posledním krokem byla četba článku Curzio Nitoglia, dostupného na sítiInter multiplices, una vox pod titulem Nezrušitelné pouto mezi holokaustem a 2. Vatikánem. Od případu Williamson (2009) k souzvuku holokaust/modernismus (2017). V něm je popisována idea, která spojuje politické a ideologické zneužití holokaustu židovskou světovou lobby, Norimberský proces (1945-46), založení státu Izrael rychle uznaného OSN (1948-49) a 2. vatikánský koncil (1962-65), především jeho Nostra aetate z 25. října 1965, dokument, který potvrzuje, že první smlouva s židovským národem je stále v platnosti, tedy že už neexistuje výlučnost spásy v katolické církvi a ke spáse není nezbytné vykoupení Ježíše Krista; a patří sem konečně také dohoda uzavřená 17. ledna 2017 Mons. Fellayem a papežem Bergogliem v Římě v blízkosti Domu Svaté Marty, kde lefebvriáni po vyhnání Williamsona (pro jeho postoje k judaismu, které jsou vlastní předkoncilní církvi) definitivně přijímají a plně uznávají legitimitu 2VK, a tedy i jeho záměry obsažené v Nostra aetate.

Z tohoto bodu začínají být věci jasné. Církev katolická vždy trvala na tom, že vykoupení skrze Ježíše Krista je nebytná podmínka pro spásu, tedy že neexistuje žádná jiná pravda o spáse mimo tu, kterou přinesl Ježíš Kristus. V Katechismu Pia X. se učilo, jak tomu bylo až do 2VK, že Židé tím, jak odmítli Ježíše Krista, sami se vyřadili ze společenství svatých, tj. mimo církev, zatímco koncil učinil stěžejní bod z holokaustu a dal na srozuměnou, že církev je svým způsobem odpovědná za genocidu, že příliš dlouho praktikovala formu antijudajismu a poskytla pak nacistům terén pro jejich „konečné řešení“. Také vykonstruovaná a jedovatá kampaň proti „mlčení“ Pia XII. má zde kořen: ve vůli provádět morální vydírání katolické církve, aby byla přinucena poskytnout hojné odškodnění judaismu. A odškodnění nastalo ve formě výslovného potvrzení, že první smlouva s Izraelem je stále v platnosti, a tím samozřejmě znemožňuje význam všeobecného vykoupení skrze Ježíše Krista.

Velká většina katolíků s tím nesouhlasí, tak jako nepřijali zvrácenou definici Wojtylovu o židech jako „našich starších bratřích“. Jestliže jsou dnes židé našimi staršími bratry, znamená to, že jsou více zakořeněni v Boží pravdě než katolíci? Ale to je zcela mylné. Jestliže nebyla uzavřena nová smlouva, kterou představuje Kříž Ježíše Krista, pak se musí křestané stát židy, aby přistoupili k pravdě a dosáhli věčné spásy. Co tedy přišel Kristus udělat, když sestoupil na zemi? Proč trpěl, proč zemřel, proč vstal z mrtvých? Mohl si tu námahu ušetřit.

A co má společného holokaust s judaismem? Připomeňme si prohlášení kardinála Ruiniho: Kdo popírá holokaust, nemůže být katolickým biskupem. Tedy, abychom měli právo být katolíky, nemusíme přijímat nicejské Krédo, ale musíme přijímat historický fakt holokaustu (v mnohém ohledu kontroverzní), který nemá s křesťanstvím nic společného. Je to velmi znepokojující. Ale věc se stane jasnou, když se podíváme na skutečnost, že holokaust není pro talmudický judaismus prostě faktem historickým, ale teologickým. Jak prohlásil ředitel Anti Defamation League of B´nai B´brith Abraham Foxman: Holokaust není jen příklad genocidy, ale téměř zdařilý útok na vyvolené Božího lidu, a tedy na Boha.

To je onen důvod, proč se nesmí „popírat“ ani snižovat význam Holokaustu, ať už v číslech nebo v pretextu absolutní jedinečnosti. To je důvod, proč se nesmí nazývat „genocidou“, která je ryze historickým termínem, ale musí se označovat teologickým výrazem Holokaust: protože tak to odpovídá novému náboženství, které chtějí vnutit celému světu a kterému se všechna ostatní náboženství, evidentně falešná, musí poklonit, katolickým počínaje. A zde je důvod, proč tolik vzteku proti člověku, jakým je Mons. Williamson: protože pochopil, o jakou hru se jedná, takže jeho odpor je třeba potlačit za každou cenu a jeho případ se musí změnit na permanentní výstrahu. Je třeba si připomenout, že jeho neshody s hebrejskými lobby začaly mnohem, mnohem dříve než v únoru 2009.

Kanadská policie zahájila proti němu vyšetřování již v roce 1989 z důvodu konference konané v Sherbrooke a v Québecu, s odůvodněním, že šlo o negacionismus, ale případ byl odložen.

V každém případě ovoce talmudického judaismu se z velké části realizuje: v přinucení Benedikta XVI. k celé sérii prohlášení k přijetí holokaustu se uzavřela otázka otevřená v 1965 v Nostra aetate: starší bratři se stali neodvolatelnými strážci Kristovy církve.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster