/   Svátek má:
 

NSDAP A KATOLICKÁ CÍRKEV

Autor: Ladislav Malý

Dostala se mi do rukou kniha, vydaná v Praze v roce 1936, vydavatelem Kropáčem a Kucharským, s názvem ANTIKRIST V NĚMECKU; kniha má dvě stě stran a, cituji: Za pomoci četných spolupracovníků napsal H.Sch., autor se zřejmě bál podepsat. Kniha totiž pojednává o tehdejším pronásledování katolíků v hitlerovském Německu. Čili nejen pronásledování Židů a politických odpůrců, ale i pravověrných synů církve svaté, katolické!

Být katolíkem a současně pravověrným příslušníkem politické strany nacionálního socialismu je z mravně volních důvodů naprosto neslučitelné; navlas stejné to bylo za komunistické vlády: komunista nemohl být katolíkem, a vice versa! Stačí se podívat do Programu NSDAP, kde v bodě 24 (str. 33, vydání Guidemedia 2013) můžeme číst: Požadujeme svobodu všech náboženských vyznání ve státě, pakliže neohrožují existenci státu nebo se neproviňují proti zvyklostem a morálním hodnotám germánské rasy. Přičemž, jak jinak, o „morálních zvyklostech a hodnotách“ germánské rasy rozhodují nacističtí ideologové…

Dovolte malé intermezzo: v té souvislosti mě napadá, jak se před nedávnem pan Kamas, majitel a vydavatel již zmíněného Guidemedia, zatvrzelý až fanatický obhájce nacionálního socialismu a pohanství, na internetu dušoval, že žádná tzv. germánská rasa neexistuje. Nuže, ať nahlédne do jím vydaného Programu NSDAP…

Úvodem kniha ANTIKRIST V NĚMECKU nás seznamuje s bojem proti katolictví za Bismarka, tzv. kulturní boj; nenávist ke katolické církvi a pohanství v Německu umocnila první světová válka a děj knihy přechází do doby, kdy se A. Hitler stal vůdcem Německa.

Podrobně se seznamujeme s neutuchajícím bojem nacistů proti katolické církvi, její dennodenní zesměšňování a karikování v denním tisku, ale i fyzické útoky na věřící ze strany mužů SA. Zatím ale do roku 1933, kdy nacisté mají naději na podepsání a schválení konkordátu s Vatikánem, tak jsou ve svých útocích umírnění. Peklo pro katolíky nastává po podepsání konkordátu, po září 1933. Nacistický režim podporoval vznik jakýchsi katolických sekt, které nebudou závislé na Vatikánu, říkalo se jim Německá katolická církev. Jak si nevzpomenout na komunisty, kteří po „vítězném únoru“ organizovali tzv. Mírové sdružení katolických duchovních, a které po sovětské okupaci přejmenovali na Pacem in Terris. Páter Adler byl jejich vedoucím a my jsme mu jinak neřekli než Satan na svaté Hoře, protože celé dlouhé roky sloužil právě tam.

Alfréd Rosenberg v knize „Mýtus XX.století“ vysvětluje svým soukmenovcům obraz světa na kterém stojí hybná síla hodnoty duše rasy; duše je pro něj rasa vnitřně viděná a naopak je rasa vnitřní stranou duše. Jde o to probudit rasu k životu atd. atd. Druhým takovým pisatelem je Arnošt Bergmann, který dokonce sestavil „katechismus“ německého náboženství, už např. první věta zní: Němec má vlastní náboženství, které životně tryská z jeho vlastního vidění, citu a myšlení. Nazýváme ho německým náboženstvím…

Ideologové nacismu dělali všechno pro to, aby zbavili národ křesťanské víry, a když to jinak nešlo, sáhli i po brachiálním násilí.

Citace z knihy, str. 114: „Teror se žene zemí. Od 28.února 1933 plní se bez přestání věznice a káznice, od poloviny dubna 1933 koncentrační tábory, také dříve v Německu neznámé. Řádná policie nedostačuje k zatýkání a zavírání jinak smýšlejících, je zapotřebí pomocné policie, která 28. února 1933 vstupuje v akci. Potom bez jakéhokoliv zákonného důvodu zatýká jedna národně socialistická organizace přes druhou, jedno zda SA nebo SS, jen do toho. Ženy a muži zavíráni do sklepů SA a SS a vydáni na pospas nejděsivějšímu týrání. Seznamy mrtvých jsou den ze dne obsažnější, zprvu to byli marxisté, ale brzy na to jsou zatýkáni vůdcové německého katolicismu, nejdříve v Bavořích, potom v Kolíně. Jsou bičováni přímo z postele, jako v Mnichově bývalý ministr vnitra Sweyer, a honěni ulicemi, jako s dlouholetým pruským ministrem veřejného blaha Hirtsieferem. A to vše se děje navzdory říšskému konkordátu…“

Str. 122. –„V Mnichově zatčeno 30. listopadu 1933 52 kněží. O osudu 48 kněží, kteří již v červenci 1933 v diecézi Řezenské byli pozatýkáni, bylo lze zvěděti jen to, že 30 těchto kněží bylo dopraveno do koncentračního tábora.“ Kniha se též zmiňuje o K. Adenauerovi, v 60. letech kancléři Spolkové republiky Německo, jemuž čeští komunisté nemohli přijít na jméno, a jenž v roce 1934 byl vrchní starosta Kolína. Tehdy hrál v Centru (politická strana konzervativců v tzv. Výmarské republice) významnou roli; Adenauer byl nacisty úřadu zbaven.

Str. 139, - „Klamal by se, kdo by se domníval“, píše vedoucí katolický publicista, hrabě Robert d’Harcourt, „ že nastává rozpoutání všeobecného, bezohledného boje proti církvi. Všeobecný boj má tu chybu, že budí špatný dojem v zahraničí; proto dává Třetí říše přednost plodné taktice drobného boje. U Židů se jí zdařil pogrom chladnokrevný. Není žádné příčiny pro změnu taktiky, jedná-li se o katolíky. Místní potyčky se množí. Zatýká se a konají se prohlídky. Prováděno jest pozvolné vyřazení ze všech míst a z každého postavení.“

Str. 146, - „Sjezd katolických tovaryšů v Mnichově v červnu 1933 byl nejdříve zakázán, potom opět povolen a pak terorem SA přerušen; formálně to byla výtržnost, ve skutečnosti však měla exekutiva samozřejmě dostatečnou moc, aby tento teror znemožnila. Stát, jehož vůdce má plná ústa slov o autoritě, poslušnosti a pořádku, ten že by neměl možnost zajistit svým občanům, aby pokojně a bezpečně mohli vyznávati svou víru? Co však se stalo v Mnichově? Osmadvacet tisíc katolických tovaryšů se sešlo v Mnichově. Nacistický teror byl proti nim takového rázu, že zraněním tam utrpěným, podlehl jeden kněz z Mohuče a pět dalších katolíků utrpělo těžká, části životu nebezpečná zranění. Již v pátek večer, když tisíce tovaryšů sedělo pohromadě v hotelu Bräuhaus, dostavili se příslušníci SA a začali tovaryšům strhávati s kabátů odznaky…“ Str. 148, - „Proti kardinálu Faulhaberovi, jehož spis byl všemi frýburskými knihkupci bojkotován, je namířen celý pamflet, který má za následek, že kaple Faulhaberova je bombardována kamením…“ „V kostelích sedí špehové a zapisují celá kázání…“(jak si nevzpomenout na praktiky StB!) „…Také vůdcové Hitlerovy mládeže vedou štvanice proti německým katolíkům. Friedrich Kemper, okrskový vůdce HJ, štval proti katolickým duchovním v červnovém čísle novin Die Volksjugend pod titulem Útočíme!...“

Na všech nacistických demonstracích proti katolíkům se řvalo, že německá katolické církev zradila národ, Göring dokonce veřejně katolíky nazýval „černými krtky“. Bůh se donekonečna nenechá vysmívat a svou církev urážet a kněze vraždit - za dalších deset let nacisté přivedli Německo do rozvalin a popela…

Str. 156, - „30.červn 1934 vyžádal si od německých katolíků velké oběti. Není zde místa k vylíčení událostí 30. června i s jejich pozadím, víme však, že zavraždění národně socialistických odpůrců, generála Scheichera, generála Bredowa a zavraždění katolíků nebylo aktem sebeobrany, jak Hitler pokoušel se vyložiti, nýbrž aktem msty. Byli zabiti ti, jejichž vlivu se Hitler obával a také ti, kteří mu nebyli povolni“.

Na závěr mi dovolte napsat výňatek z pastýřského listu německé biskupské konference z roku 1935. str. 190, - „…Křesťanská víra zvěstuje objektivní, božský mravní zákon, který v desateru božích přikázání došel nejkratšího projevu a v proměně časů vymkl se svévoli národů. Ve čtvrtém z těchto přikázání jest žádána úcta k státní svrchovanosti a poslušnosti zákonů této. Když však zákony státu s přirozeným právem a s božími přikázáními jsou v rozporu, platí slova, za která se nechali první apoštolové bičovati a uvrhnout do žaláře: Boha nutno více poslouchati než lidi! Odsuzujeme všechny přečiny proti oprávněným státním zákonům. Ale odsuzujeme také podle evangelia onu farizejskou pýchu, která stále jen po jiných lidech vrhá kamení, ale břevna ve vlastním oku nevidí, která svým smýšlejícím soudruhům promíjí vše a zakrývá pláštěm mlčení, ale u jiných lidí hlásá velkým zvonem. Odsuzujeme, když je měřeno dvojí mírou a přečiny katolických jednotlivců přičítány jsou všem německým katolíkům vůbec.“

A na úplný závěr noticku, která je platná i pro dnešní dny: „…Když strážkyně pečeti pravé víry, svatá církev a její nejvyšší hlava, papež, učiněny jsou terčem neslýchaných útoků, pak uhodila hodina, kdy biskup, který je pastýřem a nikoliv nájemcem, musí z moci svého úřadu pozvednouti svůj hlas.“

Knížka ANTIKRIST V NĚMECKU by měla být znovu vydaná, mám na mysli nějakým náboženským vydavatelstvím, protože je to cenný dokument pronásledování katolické církve totalitní mocí v moderní době. Pořád se hovoří o tzv. holocaustu, o utrpení Židů, ale byli to nejen Židé, kdo za války trpěl, byli to i tisíce katolíků, kteří nacistickému teroru ve své zemi nemlčeli. Dokladem toho jsou ty tisíce zabitých katolických kněží během období tisícileté Třetí říše, která – zaplať Pán Bůh – trvala jen dvanáct let.

V Praze, 15. června 2018, www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster