/   Svátek má:
 

Fenomén Viktor Orbán

Autor: Ing. Jan Zeman, CSc.

(Autor je z levicového politického spektra, ale píše pravdivě o V.Orbánovi - pozn. L.Malý)

. Neoficiálním vůdcem boje proti zvůli vedení Evropské unie je již delší dobu maďarský premiér Viktor Orbán. Jeho fenomén je prý tvrdým oříškem i pro levici. Jaký vlastně je? Je to politik pravicově konzervativní, křesťansky a nacionalisticky orientovaný, populistický. Takovou charakteristiku ale najdeme i u řady dalších politiků, ale Orbán je jen jeden.

Historický základ

Uhry (Maďarsko) vytvořil král Štěpán I. (zemřel 1038) v hranicích asi 25 % dnešního Maďarska. Po vymření domácích Arpádovců roku 1301 zabředaly Uhry stále více do vlastních problémů. Bojoví králové Zikmund Lucemburský a Matyáš Korvín je vyčerpali válkami, které vedli proti „kacířským“ Čechům. Po smrti Matyáše Korvína roku 1490 si uherská šlechta zvolila českého krále Ladislava Jagellonského, neboť byl slabý. Jeho syn Ludvík zahynul v bitvě u Moháče s Turky roku 1526. Spor o uherský trůn mezi Janem Zápolským a Ferdinandem I. habsburským skončil o tři roky později obsazením Budína a dolních Uher Turky. Horní Uhry (Slovensko) bylo podrobeno Habsburkům, byť ne tolik jako Češi po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Maďarům příliš nepomohlo ani vyhnání Turků z Uher po roce 1683. Uherská protifeudální revoluce roku 1848 začala slibně, ale v srpnu 1849 ji potlačila vojska carského Ruska. Rakousko uherské vyrovnání v roce 1867 Maďaři „využili“ k brutální maďarizaci, což po porážce Rakouska Uherska v 1. světové válce vedlo k rozpadu velkých Uher na dnešní maďarské hranice. Horthyovské Maďarsko patřilo k prvním fašistickým státům v Evropě. Po Mnichovu zabralo jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus, později i rumunské Sedmihradsko a srbskou Vojvodinu. Zapojilo se do zločinné války proti Sovětskému Svazu. I když se maďarská armáda bránila Rudé armádě do posledního muže, byla poražena a Maďarsko jako fašistický stát jí bylo až do 90. let okupováno. Pokus o reformu socialismu v roce 1956 skončil velmi krvavým podzimem, bílou kontrarevolucí, potlačenou v Maďarsku přítomnou Rudou armádou. Tzv. ekonomické (pseudo) reformy v 70. letech vedly k velkému zadlužení Maďarska, které tíží zemi i dnes. V roce 1989 vládnoucí Maďarská dělnická strana předala pokojně moc pravicové opozici. Většinově se transformovala na socialisty a do Socialistické internacionály. Její levicoví členové vytvořili stranu komunistického typu, ale zůstali velmi slabí a tvrdě pronásledovaní. Základním poučením z maďarských dějin je skepse a opatrnost.
První svobodně zvolený premiér Maďarska Anthal vytyčil program obnovy Uher ve středověkých hranicích, čímž ohrozil všechny své sousedy. Na podzim 1992 je slovenský premiér Vladimír Mečiar nucen poslat tanky na obranu dokončované přehrady Gabčíkovo před Maďary. Po smrti Anthala v roce 1993 se situace uklidňuje. Vládnou maďarští socialisté s liberály. Po osmi letech je střídá Orbán (k porážce jim významně přispěly hrotící se sociálně ekonomické problémy), po čtyřech letech se vrací k moci, ale láme jim vaz ekonomická krize 2008-09 ad. V roce 2010 se Orbán stává znovu premiérem, od roku 2014 navíc s ústavní většinou. Získává asi polovinu voličů přicházejících k volbám. 20 % má fašizující Jobbik, 20 % socialisté a liberálové, zbytek drobné strany. Proč je Orbán tak úspěšný?

Zdravá konzervativní politika

Viktor Orbán si především uchoval kus zdravého selského rozumu. Příliš neideologizoval. Nepřeháněl to s ekonomickým liberalismem. Zatímco socialisté a liberálové co by praví eurohujeři dovedli Maďarsko do EU podle zásady, že před bruselským oltářem se klečí, Orbán zaujal k EU kritický vztah, byť jinak než KSČM. V zásadě se ale také snažil maximalizovat klady a minimalizovat zápory členství Maďarska v EU. Přijetí diktátorské lisabonské ústavy v Maďarsku prosadili proevropští socialisté a liberálové.
Orbán se snaží v Maďarsku chránit základní konzervativní hodnoty – rodinu, školu, obec (a křesťanství). Odmítl tzv. istanbulský protokol, podle kterého manželství přestává být výsadou muže a ženy (co dělala sociálně demokratická a komunistická levice, všimla si toho problému vůbec?), natož aby vyslovoval teze „homosexualita je hodna obdivu“ (Krnáčová). Nemůže být. Jde o degradaci rodiny, základu společnosti, o znásilňování zákonů přírody. Úroveň školství povážlivě klesá v celé Evropě. Lze ale přitápět pod kotel rozvratu, jak se dlouhodobě děje nejen v Česku, nebo se snažit školství konsolidovat. Je to těžké, ale jistě pozitivní. Zatímco socialisté a liberálové okázale přehlíželi venkov (z Budapešti, stejně jako z Prahy, se prý snadno přehlédne) a nechaly kromě jiného vyjezdit řadu železničních tratí na venkov, Orbánovi se jich část podařilo znovu zprovoznit.

Boj s multikultu šílenstvím

Konzervativec Orbán chápe, že svoboda bez odpovědnosti vede k anarchii a k rozvratu společnosti. Chápe, že tzv. multikulturalismus EU typu (šikanování poctivě pracujících často prapodivnými potřebami menšin) je nebezpečné. Největším patronem politiky multikulti byl a je velký finanční spekulant maďarského původu Soroš a jeho soukromá vysoká škola multikulturalismu v Budapešti. Dnes se ji Orbánovi daří z Maďarska vystrnadit.
Migrace ze zaostalých států do států vyspělejších bývá problematická. Občané zaostalých států ve vyspělejších státech vesměs sráží mzdovou úroveň, normy bezpečnosti práce, mohou být problematičtí svým zásadně odlišným kulturním vzorcem a způsobem života (vysokou mírou agrese mezi sebou i vůči druhým ad.), mohou zavlékat do příslušných států různé nebezpečné nemoci. Proto se proti dovozu levné zahraniční pracovní síly právem staví nejen odbory, ale všichni rozumní lidé. Tedy, rozum bývá silně deficitní komoditou.
Migrace ve větším množství vede k vytváření „no zone“, kde přestávají platit zákony hostitelské země. V případě muslimské migrace domácí právo nahrazuje islámské právo, někdy i nechvalná středověká šaría. No zony se rychle rozšiřují a přibývají. Domácí evropské obyvatelstva je stále více utiskováno.
Migraci je třeba čelit především v zemích, odkud lidé utíkají. Znamená to neodírat je, ale pomáhat jim budovat základy ekonomiky, jak to dělal někdejší reálný socialismus. EU v posledních letech trpí až neuvěřitelnou schizofrenií – na jedné straně v žoldu Spojených států amerických pomáhá zničit svobodné státy a vyhnat z nich množství obyvatel, na druhé straně trpí masovou migraci do západní, severní a jižní Evropy, motivovanou převážně snahou zneužívat tamní sociální dávky, někdy i s cílem tiše (rozšiřování no zone) i brutálně (terorem) islamizovat příslušné státy. Migraci organizují pašeráci a lidskoprávní nevládní organizace, placené mimo jiné z EU. Naplno migraci otevřela německá kancléřka nechvalným pozváním všech potenciálních syrských migrantů do Německa koncem léta 2015.
Orbán přes nevybíravý nátlak z Bruselu začal jako první stavět na hranicích Maďarska a Srbska hraniční plot. K němu se později přidaly další státy. Balkánskou migrační cestu zastavily. Problém je, že tak neučinily další státy, zejména Itálie a Řecko, dále orgány EU Frontex a NATO, takže proud migrantů do EU zavřením balkánské cesty zdaleka neskončil.
Pod vedením Orbána se skupina V4 – Maďarsko, Polsko, Slovensko a Česko – stala v Bruselu odbojnou, zvláště odmítáním nesmyslných kvót na přerozdělování migrantů mezi členskými státy EU co by výraz solidarity v hlouposti. Masovou migraci levných pracovníků z Ukrajiny, na jejíž zničení se západ významně podílel, a z dalších východních států do států V4 mocipáni v Bruselu neuvažují. V posledních měsících se k V4 přidávají další státy EU včetně Rakouska a Itálie.

Závěr

Nedávný skandální Marrakéšský protokol o podpoře migrace z Afriky do EU z členských států EU nepodepsal pouze maďarský delegát. Je tu opět otázka, co dělala levice v Evropě. V lepším případě mlčela, v horším pěla na něj chválu!
Bylo by jistě vážnou chybou idealizovat Orbána. Evropská levice by se ale měla z některých zdravě konzervativních opatření poučit. Masová migrace ničí západní, severní a jižní Evropu. Vzniká tam paralelní společnost. Nevole tamních občanů rychle roste. Jistě se bude řešit. Bude-li levice trvat na podpoře migrantů, dostane se coby promigrantská škodná mimo hru. Promigrantské politické strany a hnutí odchází ze scény. Nemusí je nahradit konzervativní pravice. Můžou je nahradit strany a hnutí fašistického střihu. Zdá se ale, že to i některým radikálně levicovým stranám západní Evropy nedochází. Hněv lidu z neudržitelné situace v důsledku masové migrace převážně muslimských občanů do EU se ale obrátí i proti ní.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster