/   Svátek má:
 

Drahošův důchod a kradené patenty

(Od neznámého autora)

Tyto, po internetu šířené informace mne příliš nepřekvapují, protože jsem získal podobné, i když z jiných zdrojů.

Díky naivitě a žvanivosti manželky prof. Drahoše jsme se dozvěděli o jeho důchodu ve výši 36 000,- Kč měsíčně. Přesto tvrdil Michalu Horáčkovi, že si jako výzkumník nemohl uspořit dostatek peněz, aby si platil prezidentskou kampaň ze svých prostředků. Vzhledem k tomu, že až do sametové revoluce, po níž se stal odborářským vůdcem v akademii věd, (do revoluce byl pan Drahoš pouhý řadový výzkumník), pomohly mu jistě k takovému důchodu miliónové každoroční odměny ve funkci předsedy České akademie věd, které tak vehementně popíral, ale k jeho smůle, novináři to vyšťárali. Předsedou byl ale jen osm let, takže ani to by vzhledem k nízkému přepočtovému koeficientu současných výdělků ve výpočtovém vzorci důchodu nestačilo. Aby na tuto důchodovou hladinu dosáhl, musel se proto nechat připisovat jako spoluautor na přihlášky vynálezů a patentů jiných výzkumníků. Jinak se k takovému důchodu nemohl v žádném případě dopracovat......"

A zde přikládám reakci jednoho z těch, kterých se to osobně týká, Doc. Dr. Ing. Jana Kyncla, (autor přednáší elektrotepelnou techniku na ČVUT FEL v Praze), takže si to přeberte:

„Vážení, nechtěl jsem se veřejně vyjadřovat k roli prof. Drahoše při zpracování metodiky a následném vývoji zařízení k sušení vzácných tisků a knih, poškozených zaplavením depozitářů katastrofální stoletou vodou. Níže uvedené vyjádření se ovšem dotýká nejen mé osoby, ale i dalších spolupracovníků, se kterými se nám nakonec přes řadu potíží a velký nedostatek financí podařilo technologii sušení realizovat.

Je pravda, že se prof. Drahoš pokusil do vývoje technologie vstoupit, tenkrát jsem se ostatně o jeho existenci dozvěděl. Při schůzce, na které se rozhodovalo o technologii sušení, si nám postěžoval pracovník firmy Radan,s.r.o., že prof. Drahoš okopíroval jejich průmyslově chráněný vzor mikrovlnné sušičky a pokusil se ji prohlásit za svoji mikrovlnnou sušičku určenou speciálně na sušení knih.

Použití mikrovln bylo později stejně zavrženo, avšak nikoli kvůli „nějakým mafiím“, ale prostě proto, že tímto způsobem není možné zajistit správný průběh lyofilizace, při kterém je kniha udržována při teplotě -7°C, neboť je nutné zamezit rozmrznutí vody v knize a veškerá voda musí vysublimovat. Dielektrické sušení bylo zavrženo z finančních důvodů: jen zdroj napětí potřebné frekvence byl podstatně dražší, než celkové finance na projekt. Na celkové koncepci výsledného odporového sušení jsem se podílel já, Ing. Michal Šváb, strojařské problémy řešil Václav Kohout a konečnou realizaci provedla firma Hacker. Nízký rozpočet nás donutil vyvinout vlastní nízkonákladové regulátory teploty umožňující pracovat ve vakuu a jen díky velkému nasazení zúčastněných se podařilo vakuovou komoru pro sušení knih realizovat.
<>br> Nařčení ze "sušárenské mafie" se mě jako koordinátora vývoje úspěšné technologie osobně dotýká a navíc poškozuje dobré jméno mých tehdejších spolupracovníků, se kterými jsme za velmi malé peníze víceméně z úcty k ohroženým kulturním hodnotám strávili rok usilovnou prací na vývoji unikátního prototypu.

Jsem ochoten veřejně diskutovat s prof. Drahošem o nepoužitelnosti mikrovlnného sušení knih v tehdejší situaci. Nyní ovšem žádám od prof. Drahoše omluvu a uvedení skutečností na pravou míru.

Myslel jsem si, že tehdejší pokus prof. Drahoše vmísit se do našeho týmu (přičemž problematice elektrotepelné techniky evidentně dostatečně nerozumí) byl ojedinělý exces. Nyní však po publikování jeho lží a nařčení začínám nabývat dojmu, že takové nekalé postupy byly podstatou veškerých jeho publikačních úspěchů.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster