/   Svátek má:
 

NA SKOK DO VÍDNĚ

Autor: Ladislav Malý

Rakouská metropole má svoje kouzlo, jež bylo vytvářeno staletými historickými událostmi a tvořivostí jejího obyvatel. Ta nejznámější událost, na kterou bychom i my, Češi, měli být dodnes hrdí, je poražení mnohatisícového muslimského agresívního vojska spojenými křesťanskými silami, vedenými polským králem Janem III. Sobieskim. Mezi obětmi úspěšné obrany Vídně z r. 1683 - ale nejen jí, celého křesťanského světa -, se nacházejí i čeští bojovníci. Máme být právem nač hrdí. O to více se s bolestí v srdci dívám na současnou agresi muslimů do postkřesťanského Rakouska; je celkem běžné, že na ulicích Vídně potkáte zahalené ženy, povykující arabské děti, stále větší otevírání muslimských restaurací – např. restaurace Marakéš, drze otevřená hned naproti kapucínskému chrámu – místem odpočinku našeho císaře a krále Františka Josefa, jeho rodiny a blízkých -, kde v jeho průčelí je umístěná v nadživotní velikosti socha italského mnicha, kapucína Marca z Aviánu, který tehdy sjednotil křesťanské síly odporu proti musulmanům. Ovšem neomarxisty ovládané Vídně, vlastně celé západní Evropy, se o těchto událostech nemluví, raději by se měly nějak sprovodit ze světa….. Jak dlouho asi socha Marca z Aviánu bude ve Vídni stát?

Zato ale ve vídeňském předměstí Heiligenstadt nacházíme Karl Marx Hof, což je komplex budov sociálního sídliště z dvacátých let XX. století, na jehož centrální budově onen název křičí do světa. Kdo zná sídliště v Porubě či Havířově na Ostravsku, tak ví, o čem hovořím. I když filosofie obou sídlišť je stejná, tak ale to dřívější, Vídeňské, je ukázkově čisté, po výtvarné a architektonické stránce se honosí tehdejší moderností, jež i dnešnímu člověku má co říct, a je nenuceně zakomponované do urbanistiky velkoměsta. Domy jsou sestaveny do bloků, jež tvoří vnitřní prostory, kde jsou parky, dětská hřiště, záhony květin apod. Sídliště patří městu, z 80% bytový fond Vídně spravuje Magistrát, a dodneška je pro sociálně slabší klientelu; a podle informací je k tomu i úměrné nájemné. Jaký rozdíl mezi vídeňským sociálním bydlením, jehož domy patří městu, a našimi sídlišti stavěné v éře komunismu také pro dělníky! Je známá kauza sídliště pro horníky na Ostravsku, kde s domy postavených v duchu „stalinského baroka“ z 50. let XX. století, čachrují soukromníci „podnikatelé“, a neustále zvyšují už tak hrozivě vysoké nájemné! Ale o těchto rozdílech nechci psát, mě zaujalo cosi jiného.

Na jednom bloku je umístěna černá tabulka se žlutým písmem, která nám sděluje, že dne 17. 2. 1934 zde probíhaly kruté boje mezi dělníky a fašisty, vedených kancléřem E. Dollfussem. Dělníci byli poraženi a fašismus zvítězil. Ale v roce 1938 se Rakousko podrobilo Anschlussu, spojení s třetí Říší. Tabulka hlásá zkreslenou informaci, úmyslně se překrucují dějiny. Ano, v roce 1934 bylo ve Vídni poraženo povstání, jenže ono povstání vedli rakouští nacisté, ideově i jinak podporovaní z Říše, kde v roce 1933 převzali moc ve státě. Tito nacisté chtěli už v roce 1934 připojit Rakousko k Říši, proto vyvolali povstání. Tehdejší kancléř E. Dollfuss byl následně v červenci nacisty zabit, jeho místo převzal kancléř Schuschning. Oba byli stoupenci ideje stavovského státu, rakouského národohospodáře O. Spanna, a který byl skutečně po potlačení nacistického pokusu o převrat v Rakousku vyhlášen; byly zrušeny všechny politické strany, v parlamentu zasedaly profesní stavy, v Rakousku začala skutečná demokracie. O něčem takovém tabulka umístěná na domě sociálního bydlení v Heiligenstadt neříká ani slovo. Současným liberálům a neomarxistům se epizoda rakouského stavovského státu nelíbí, šmahem ji dávají nálepku „fašismus“. Další příklad neobolševického překrucování pravdy, gumování historické reality v hlavách národa.

www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster