/   Svátek má:
 

TALMUD V PRAXI

Autor: Ladislav Malý

Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v roce 2010 vydalo knihu Oblíbené židovské anekdoty. Na stránce knihy 88 je anekdota o Talmudu. Stojí za to si ji celou přečíst.

Jeden rabín právě studoval Talmud, když na dveře jeho studovny někdo nesměle zaklepe.
„Dále, vyzval rabín příchozího.
„Šalom alechem“, pozdravil rabína zbožný šnorer (žák) Áron.
„Co tě ke mně přivádí, milý Árone?“
„Rabbi, chci něco vědět o našem učení a myslím, že ty mi dokážeš vysvětlit, o čem přemýšlím. Nejvíc mě trápí, že nevím, co je Talmud. „Vysvětlím ti to na názorném příkladu“, řekne rabín. „Jednoho dne dva kominíci vylezou na střechu domu, jeden z nich zaleze přímo do komína, ten druhý mu u toho pomáhá. Společně pak dokončí svou práci a slzou ze střechy. Co myslíš, který z nich byl ušpiněný?“
„Přece ten, který byl v komíně“, usoudil Áron.
„Správně. A co myslíš, který z nich se umyje?“
„Ten ušpiněný, vyhrkl Áron.
„Je to jinak. Umyje se ten, co mu pomáhal. Proč? Protože se dívá na toho umazaného a myslí si, že on je také umouněný. Ten co byl v komíně, vidí, že ten, co mu pomáhal, je celkem čistý. Proto se neumyje,“ řekl rabín.
„Rabbi, a prosím tě, to je Talmud?“
„To tedy zrovna ne. Druhý den jdou dva kominíci. Vylezou na střechu. Jeden z nich vlaze do komína a čistí jej, druhý mu při tom pomáhá. Řekni, který z nich bude umazaný a který se doma umyje?“ zeptal se rabín.
„Ten, co byl v komíně je více umazaný, ale ten druhý mu pomáhá, protože…“
„Zadrž, je to opět jinak! Umyje se ten, který byl v komíně. Proč? Přece v ten den předtím, jak vzpomínáš, byl umazaný a neumyl se. Šel spát, ale ráno si všiml, že má peřiny ušpiněné. Poučil se z toho a druhý den se umyl. Ten druhý, když se včera myl, viděl, že voda, v níž se myl, nebyla špinavá, tak se tentokrát neumyl….“
„Tohleto, co mi vyprávíš, rabbi, to je Talmud?“
„Ale kdepak. Třetí den jdou dva kominíci zase za svou prací. Vylezou na střechu. Jeden vleze do komína, druhý mu pomáhá. Který z nich je více ušpiněný, to víš. Řekni jen, který z nich se umyje! A přemýšlej!“ vyzval rabín Árona.
„Ten čistý“, tipnul si Áron.
„Zase špatně. Všechno je jinak.“,br> „Ten špinavý.“
„Ale ne, Áron!“
Áron už je zoufalý. „Tak, který z nich se jde umýt?“
„Ale Áron, kdo to kdy viděl, aby dva muži čistili komín a jeden zůstal čistý a druhý špinavý. Kdo nepochopí, že je to pitomost, nemůže studovat Talmud.“


V souvislosti s touhle anekdotou mi napadá, jakou asi mají židovští intelektuálové radost, když jim gójové skočili na jejich špek v podobě projektu demokracie. Protože demokracie je v podstatě Talmud v praxi. Tak jako v Talmudu řeší rabíni nějaký problém z několika stran, každá strana má na problém svůj názor, a stejně nakonec je všechno jinak. Staletími osvědčené monarchistické systémy, dokonce s ústavou, gójové zadupali do země a s velkou vervou se vrhli do politického systému, o němž nic nevěděli, jen zednářští a židovští intelektuálové jim slibovali, že si budou vládnout sami. A tak máme demokracii: lidé se hádají, myslí si, že si vládnou, dokonce volí svoje politické zástupce – prý svobodně! – ale výsledkem je, že zdravý lidský rozum jde out. Proč asi? Proč je tomu tak? Protože nad celou společnosti je kdosi, kdo je nad všemi problémy, kdo se staví do role téměř samotného Boha, respektive ten, kdo vlastní největší díl majetku ve státě, a snad na celé planetě. A ten má vždycky poslední slovo. A kdo že to je? Hádejte…!



© 2010 Národní sjednocení | webmaster