/   Svátek má:
 

Paradox pojmů multikulturní, multikulturalizmus versus realita

Autor: Ing. Mgr. Jiří Gabriel Hamouz

Kdejací samozvaní protagonisté nás ze všech stran mediálními prostředky masírují vnucováním svým viděním světa, zejména Evropy, jako multikulturní, obohacované multikulturalizmem, genderizmem, homosexualizmem, feminizmem a další snůškou všelijakých izmů. Kdo to vidí jinak, dostává řadu různých dehonestujících - společensky odsuzujících, znevažujících až likvidačních - nálepek typu „xenofob“ a pod.

Nechci na tomto místě polemizovat s pojmem xenofobie a fobie vůbec. Ve svém okolí jsem se s fobiemi setkal a nebylo to vůbec nic veselého, ať se to týkalo pavouků, hadů, myší apod. Byly to naprosto rozumově neovladatelné reakce strachu, pro nezasvěcené někdy společensky groteskní, někdy až akutně ohrožující život. Užití pojmu fobie pro likvidaci jiných vyjádřených názorů je účelový klam.

Ve jménu multikulturalizmu jsou některá vnucovaná vidění reality dokonce už i v právním zakotvení zakázaná a vytvářejí se různé smlouvy, které zpravidla bývají jen přípravou budoucího dění. Připomíná mi to film „Planeta opic“ - Let je z vědeckého hlediska nemožný. Vrátivší se člověk z kosmu si vyžádá papír, vyrobí vlaštovku, k úžasu opic ji hodí, a musí být dán do vězeňské klece.

Asi bych měl být dán do klece. Žijeme totiž na planetě opic.

Protože:

Rodina je název pro seskupení původní Boží lidské přirozenosti člověka jako muže a ženy, dětí jako chlapců a dívek, prarodičů jako dědečků a babiček atd. v stromu života, jak se kreslí rodokmen. Nyní se často užívá pojem „tradiční rodina“. Rodina je jen jedna, žádná tradiční ani netradiční neexistuje a nikdy neexistovala. Pojem rodina se často také používá k vyjádření sounáležitosti nějakého společenství. To je ale použití obrazné.

Manželství je název pro svazek muže a ženy, založený na vzájemné lásce, kterým se zavazují vytvořit rodinu, z lásky plodit děti a být pokračovateli lásky svých rodičů v onom stromu života a v rodokmenu. Před Bohem je tento svazek uzavíraný se zodpovědností k nerozlučitelnosti.

Vražda a zabití je název pro nevratné ukončení života čehokoliv živého. Příkladem zabití je buď situace potravního řetězce, nebo situace, kdy není evidentní nebo prokazatelný úmysl zabít. V potravním řetězci to tak vidí někteří vegetariáni, ale jen u zvířat. Jestliže zabití člověka obsahuje úmysl, je to vražda. Do této kategorie patří i potrat, trest smrti, genocida. Policie nemá oddělení zabití, ale oddělení vražd.
Moderní je užívání zakrývacích pojmů, shora už tradiční rodina, pro potrat je to „přerušení těhotenství“. Není to žádné přerušení, které by po přerušení mohlo pokračovat, ale násilné a úmyslné ukončení života člověka. To je vražda. Diskusi o zdravotních a genetických důvodech nehodlám rozvíjet, jsem si jich vědom, včetně zkušeností těch, kteří se rozhodli v této situaci těhotenství neukončit.

Víra - věřím co, komu čemu, v koho. Víra úzce souvisí s obsahem pojmu pravda. Definice říká, že pravda je shoda tvrzení se skutečností. Jaké tvrzení vnímám a přijímám jako pravdu, komu čemu mohu věřit, je někdo, o kom mohu říci, že věřím v něho, kdo je pro mne životní náplní a záštitou? Tady už se dostáváme do rozporu s oněmi protagonisty novodobých izmů.

Naděje je doufání v bezpečí budoucnosti života, realizaci lásky a víry v rodině, v seskupení rodin, v rodech, ve svěření společné ochrany, v domobraně, ve spolehnutí na stát. V katolické teologii je pak Víra spolehnutí se ve všech lidských činnostech na Boha.

Na této planetě opic vidím skutečnosti, které jsou v rozporu s tvrzením elit.

Evropská unie v reálném prosazování multikulturalizmu vydává takové direktivy a vnucuje takové smlouvy, že státy nejsou schopny chránit jakékoliv společenské uskupení, jednotlivce, rodinu, vlastní národ, etnické menšiny, ani samy sebe, a naopak dochází k cíleným destrukčním a intervenčním zásahům tam, kde lidé odmítají přijmout neomarxistickou terminologii tzv. Frankfurtské školy a globalizační předávání moci.

Teď k jádru věci, k paradoxu multikulturalizmu.

Kritizovat migrační politiku elit Bruselu je prý xenofobní a politicky nekorektní. Pravdou ve shodě se skutečností je, že drtivá většina řízené migrace je islámská. Tak se zakazuje kritizovat Islám. Nechci ho kritizovat a také bych se nebál ho kritizovat, on to však zvládne sám a mne k tomu vůbec nepotřebuje. Ty migrační nanočástice vydávané za křesťanské jsou účelově provokativní.

Na planetě opic je však zřetelně viditelný rozpor elitami vnucovaného multikulturalizmu právě s Islámem. Pojďme jezdit chvilku prstem po mapě. Začneme ve Svaté zemi v Jeruzalémě, Omarova mešita tam nespadla s nebe. Přehoupněme se přes rodiště Islámu několik staletí po Kristu směrem na východ, sever a západ. Severní Afrika nemívala s Islámem nic společného. Oblast současného Turecka byla centrem východního křesťanství, Cařihrad přejmenovaný na Istanbul atd. Expanze na východ - Pákistán, Afghánistán a všechny ostatní - stány nebyly islámské.

Nebýt současné řízené migrace, asi bych skončil u bran Vídně a u častého příjmení „Turek“. Od Itálie a Španělska až po severské země, zejména po Švédsko, zažívá celá Západní Evropa lokalizaci a etablizaci monokulturního Islámu na své vlastní kůži díky zvráceným a lživým tvrzením bruselských elit o multikulturalizmu a o migračním „obohacení“.

Elity Bruselu, jejich šedé eminence, kterým někteří pracovně říkají globalizační nebo globální prediktoři (ředitelé zeměkoule), moc dobře vědí, že vnucovaný multikulturalizmus se musí, dříve nebo později, dostat do přímého společenského konfliktu s agresivním monokulturalizmem Islámu.

Horká ohniska občanského válečného střetu předpokládají ozbrojení na obou stranách. Pro likvidaci takových vnitřních ohnisek byly zřízeny útvary rychlého zásahu NATO. NATO ví, že nemá své vojáky v národních armádách Evropy plně pod kontrolou a moc jim nevěří. Kontinentální Evropa je proto prostřednictvím NATO okupačním územím americké armády.

Je tu v záloze viditelný ještě jeden trumf jak odvádět pozornost dočasně od střetu s monokulturalizmem Islámu, zvrácenými výkřiky „gender nebo křesťanství“ (Halík), vytvářením válečných ohnisek nebo větším válečným konfliktem permanentně hrozit.

Že to vidím konspirativně? Konspirace není shoda tvrzení s okamžitou skutečností. Je dvojí, buď úmyslně zavádějící, maskující, nebo v předpovědi varující. To ukáže vždy čas. Nyní stačí, když se čtenář porozhlédne sám po této planetě opic. Že by Islám nezaváděl na obsazených lokalitách svoji monokulturu a byla to lež? Není to lež, Islám sám je po staletí tím paradoxem mezi nyní neomarxistickým multikulturalizmem a realitou.

Multikulturalizmus je pro Islám jen dočasně trpěným prostředkem. A to není paradox, ale staletá zkušenost. Proto je multikulturalizmus evropských elit paradoxní, a z pohledu Islámu nyní i s jejich istanbulskou smlouvou. Islám žije ortodoxně svým životem, gender, feminismus, homosexualismus a spol. si nenechá vnutit. To je větší jistota než existence Evropské unie a jejích elit.

Praha 21.10.2018



© 2010 Národní sjednocení | webmaster