/   Svátek má:
 

17. listopad – den boje neomarxistů proti zdravému rozumu

Autor: Ladislav Malýprojev pronesen 17. listopadu v Litvínově na mítinku DSSS

Přátelé,

ve svém příspěvku se vrátím v čase poněkud dozadu, do roku 1970. Evropa byla tehdy rozdělena na dva bloky – východ, západ. Sovětský svaz mocensky ovládal Východ, jeho satelity, mezi nimiž bylo i tehdejší Československo, a razil komunistickou ideologii. Žili jsme tehdy v nechutné době; komunistický režim vězněním, popravami a emigrací, zbavil náš národ nejlepších lidí. A jestli vám dneska někdo minulý režim chválí, nevěřte mu, lže. Mohu vás ujistit, že všichni, co jsme se tady na náměstí sešli, tehdy bychom všichni byli antikomunisté. Komunistický režim vyžadoval poslušnost, ale především poslušnost v jeho ideových otázkách, a tu poslušnost na občanech dociloval strachem a násilím.

Západ naproti tomu o sobě říkal, že je svobodný. Mocensky Západ byl ovládaný Spojenými státy se systémem liberální demokracie. Počáteční myšlenky liberalismu hledejme mezi intelektuály a svobodnými zednáři v předrevoluční Francii, mezi nimiž byli i někteří židovští intelektuálové. Až teprve po revoluci z roku 1789, kdy jakobíni ve jménu svobody, rovnosti a bratrství svému vlastnímu národu sekaly hlavy „o sto šest“, doznal liberalismus v Evropě značnou odezvu. Jako tehdy i dnes je filosofie liberalismu lidské společnosti nebezpečné podhoubí, z něhož vyrůstají všechny jedovaté houby, dneska například feminismus, homosexualismus, genderismus.

Sionisté a svobodní zednáři svoje dílo úspěšně završili zřízením židovského státu; 60. letech minulého století američtí sionisté přijali ideu Frankfurtské školy, tzv. neomarxismus. Došli totiž k názoru, že se při přeměně světa nemohou spoléhat na dělnickou třídu, že jejich pravými užitečnými idioty jsou intelektuálové, vědci, akademici a umělci, a hlavně mládež, ty je třeba zmanipulovat, to je ten správný materiál pro stavbu Nového světového řádu. A čím zmanipulovat? Nejlépe tím, co je lidem nejvlastnější: sexualitou a vlastním egem, tedy lidskými právy. A tak se v 60. letech ve Spojených státech na scéně objevují květinoví děti, mládež stále více holduje tzv. volné lásce, stále ve větší míře se užívají drogy, novinové stánky zaplavují pornografie, umění se stává provokací, ale hlavně a především se důrazně mediálně frekventují tzv. lidská práva, zejména práva pro tzv. menšiny, a lidi odlišné rasy.

Vraťme se do roku 1970. Tehdy bylo zjevné, že bolševici za kapitalistickým západem ekonomicky pokulhávají, proto potřebovali ze západu moderní technologie a vůbec ekonomickou injekci. Vymysleli tzv. detante, tj. uvolňovaní mezinárodního vojenského a politického napětí. Došlo k jednání mezi bloky a nakonec diplomaté utvořily tzv. tři „koše“: hospodářský, vojenský a lidskoprávní. Posledního „koše“ se bolševici báli, jako čert kříže, protože dobře věděli, že je to sionistický trojský kůň; obsahoval totiž Pakt o občanských a lidských právech, a hospodářských a sociálních právech. Bolševikům v Praze bylo jasné, že přijetím takového paktu a jeho ratifikací parlamentem, že to budou v podstatě hřebíky do rakve celého jejich násilnického systému. A tak se taky postupně stalo.

Snad jako celý národ i já jsem tehdy dennodenně poslouchal Svobodnou Evropu. Nelze říct, že o komunistech a jejich vládě lhali, to nikoli, ale redaktoři Free Europe neříkali o Západu pravdu; zamlčovali před námi jisté jevy západního života, které by nám mohly způsob západního života znechutit, např. prosazování levicového liberalismu, homosexualitu, genderismus a jiné; až mnohem později jsem pochopil, že Západ je jedna velká levičácká sračka, že jsme byli klamáni.

Mysleli jsme si, - úplně naivně -, že po pádu bolševismu nám Západ pomůže vybudovat kvalitní legislativu, že právo bude rychle vymahatelé, že s bolševiky bude národní soud na způsob soudu v Norimberku, že slušný člověk s morálkou bude mít vždycky přednost před darebákem, – namísto toho jsme se dočkali rozčarování: byla přijata právní kontinuita s komunistickými zákony, takže se komunističtí zločinci stali beztrestní.

Převratový paskvil před dvaceti devíti lety nebyl nic jiného než předání moci jedněch bolševiků – těch stalinských -, do rukou trockistů, anarchokomunistů, levičáků a levicových liberálů typu Václava Havla. Naše ekonomické bohatství, které jsme od války těžce vytvářeli, se pomocí nastrčených všehoschopných lidí z řad komunistů a estébáků postupně rozkradlo a zašantročilo západním kapitalistům. Nad Československem jako symbol naší státní poroby zavlál modrý protektorátní prapor EU; a jako symbol nesmiřitelné nenávisti proti zdravému rozumu a přirozeným mravním zákonům – vlaje i prapor duhový.

Tak jako v 70. letech tehdejší západní levicoví liberálové přišli s globálními Pakty o lidských právech, které tehdy s úspěchem pohřbily nejen český komunismus, neomarxisté dneska opět přicházejí s globálními Pakty, jako je například Pakt o migraci. Podle tohoto Paktu černí a muslimští migranti budou moci přijít na území Evropy bez dokladů, my všichni je budeme živit, ale i jejich početné rodinné příslušníky, které mají právo si pozvat a žít spolu, dokonce jim budeme platit tučné kapesné.

Je pravda, že tento Pakt byl současnou vládou odmítnut, zrovna tak, jako vládou maďarskou a rakouskou. Neomarxisté, jinak také řečeno pražská kavárna, se s tím nechtějí smířit a iniciováni ze zahraničí se snaží současnou vládu položit. Počítají, že v nových volbách vyhrají, sestaví vládu, která všechny globální Pakty podepíše a tím vrazí klín do Vyšegrádské čtyřky. Potom už bude všechno záležet na houževnatém a neutuchajícím mediálním masírování českého obyvatelstva, které nakonec tisíce afro-muslimských imigrantů přijme. Bude se u nás opakovat německý scénář.

Jestli v 70. letech Pakt o lidských právech postupně pohřbil komunismus, tak dnešní globální Pakty, které nesou falešný název lidskoprávní, eventuálně přijaté naší vládou a ratifikované naším parlamentem – jsou hřebíky do rakve nám všem, našemu národu, našim rodinám, naší rase, kultuře, náboženství, celé civilizaci.

Snažme se tomu, prosím, všemi prostředky zabránit.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster