/   Svátek má:
 

DEFILÉ POLITICKÉ NEMRAVNOSTI

Autor: Ladislav Malý,Praha, 21.1.2019

Národní demokracie měla 19.ledna v Nymburce konferenci k jejímu 5. výročí založení. V sále hospody Katovna (jak příznačný název!) se sešlo kolem třiceti lidí z těch míst republiky, kde ND má svoje místní organizace. Jediným, předem vyhlášeným programem na netu, byla diskuse a volba postupu jak a s kým do eurovoleb.

Prvním překvapením bylo, že pozvaní hosté Benjamínem Bartošem, i poté, co pozdravili naši konferenci, zůstávali sedět na svých místech, sál neopouštěli. ND je tedy první politickou stranou, v jejíž kuchyni, co se uvaří, mohou sníst i nestraníci. Proto taky tento článek píšu bez skrupulí, je určený pro veřejnost, nikoliv jen pro členy ND.

Dalším překvapením bylo, když se řadoví straníci připutovavší do Katovny dozvěděli, že předsednictvo strany už dávno má dohodu s Petrem Hannigem (tzv. Rozumnými) o úzké spolupráci hotovou a uzavřenou; dokonce už předem dohodli i název subjektu, jenž půjde k eurovolbám, a my, abychom to dodatečně jenom schválili. Přiznávám, snesu toho dost, ale tohle byl pro mě šok!

Konference neprobíhala standardně; nikdo nás neseznámil s moderátorem, ani zapisovatelem. Úlohu moderátora převzal sám člen předsednictva Cícha, což je neobvyklé; moderátor má být v následné diskusi nestranný; zřejmě to měli pánové a dáma už předem všechno domluvené. Cícha taky přečetl program schůzky; volby - hlásil Cícha - jak dál postupovat do eurovoleb, proběhnou odpoledne, až po diskusi na tohle téma.

(Předsednictvo ND ve složení: A. Drvotová, I. Cícha, J. Sedláček a za kontrolní radu V. Skalský, předseda Benjamín Bartoš.)

Když ale jako první na úvod měl slovo Benjamín Bartoš, po téměř hodině planého povídání o ničem, resp. o věcech nám všem známých, prohlásil, že dává hlasovat, kdo je pro to jít v koalici s tzv. Rozumnými do eurovoleb. To byl můj druhý šok. Před hodinou bylo jasně řečeno, že volby budou odpoledne, až po diskusi, a teď najednou máme padnout všichni na kolena a velebit tandem Benjamína Bartoše+Petra Hanniga! Reagoval jsem na to a řekl, že podle programu volby mají být až po diskusi. A teď si představte, že ten Cícha to klidně přede všemi zapřel, že prý to není pravda, že nic takového neřekl…! Tak to už mi pomalu začalo svítat, že předsednictvo upeklo něco za zády svého členstva!

Předsednictvo svým členům přesně ukázalo, co to je kabinetní politika. Takhle vládli komunisté: předem si v úzkém kruhu svých věrných všechno pěkně nalajnovali a běžným straníkům to dali bez diskuse k schválení. Systém kabinetního „vládnutí“ učaroval i vedení Národní demokracie, jak vidno. Benjamín měl tušení, že s těmi volbami bude mít těžkosti, přistoupil proto na kabinetní jednání s Hannigem a do toho zasvětil své věrné s tím, že na plénu to členové sbaští i s chlupama, a správně předpokládal.

Volební spojení s Hannigem je ve straně ND značně nepopulární; volby na konferenci, které nakonec - před obědem! – prosadil Benjamín, nedopadly nijak slavně, Benjamín a jeho nohsledi z předsednictva očekávali daleko početnější podporu, jinak řečeno: očekávali daleko větší servilnost a pokoru svých oveček (členů). Však taky Benjamín utrousil: „Čekal jsem, že nás bude víc, musíme se tedy nad sebou zamyslet…“

Konkrétně: nejde mi o to, že se politicky dohadovali s Hannigem, že se chtějí v koalici veřejnosti presentovat, to je v pořádku a politicky normální; ale obecně nemohu přijmout metodiku jejich práce, jejich arogantní přezírání členstva, což je neslučitelné s demokratickými principy, za kterými se ND tak ráda schovává. To, co „upeklo“ předsednictvo ND kdesi u vína (Hannig má víno rád), a členům strany se to předložilo jenom k schválení, je proti vůli členské základy, je to ponížení lidí, kteří věří ND, je to politické podvodné jednání!

Kdo to je Petr Hannig?

Pan Hannig byl za vlády komunistů členem tzv. kulturní fronty. Byl vždycky tam, kde jsou prachy, tedy motal se kolem showbiznysu. Byl šéfem, nebo snad vlastnil nahrávací studio, a – jak říká -, „udělal“ (umělecky) Lucii Bílou. Čili sláva a peníze. Pan Hannig se chlubí, že nikdy nebyl člen KSČ. Po okupaci už soudruzi nelpěli na tom, zdali ten či onen je členem KSČ – kdo nejde proti nám, jde s námi! A tak pan Hannig šel pochopitelně s nimi, s komunisty – proti komu? Proti národu, proti lidem, kteří odmítali komunistickou totalitu!

V době Charty 77 k němu přišli soudruzi, anebo sám byl tenkrát v Národním divadle, to už je jedno, prostě aby podepsal tzv. antichartu. Když se podíváte do seznamu signatářů tzv. anticharty, tak tam najdete jméno Petr Hannig, čímž nechci urazit pana Hanniga, že je to právě on, kdo tzv. antichartu podepsal. Ať tak či onak, v době nesvobody, tak jako všichni ti kulturní pracovníci, projevil značnou zbabělost, už jenom tím, že byl v kulturní frontě, jakožto sloupu režimu; mohl vystoupit a říci tenkrát komunistům pravdu do očí – byl toho schopen? A jaká tenkrát ta pravda pro něho byla?

Dneska už je Hannig starší pán, bankovní konto má pořádně tučné, z doby nesvobody má vlivné konexe, zdraví mu slouží, nemá si ale s kým povídat, doma má nudu; a tak se dal na politiku. Ale ouha…! Ty, podle něj pořádné (mainstreamové) strany, by ho těžko mezi sebe vzali, a když, tak by nebyl vidět, byl by řadovým členem. A to zase ne, on chce být viděn, aby mu národ tleskal, jaký že je to fenomén, tenhle Hannig… Chce mít velkou karmu! A tak založil stranu vlastní a dal ji jméno Rozumní. Uvažujme: slovo Rozumní lze vyložit tak, že pan Hannig používá svůj mozek; anebo tak, že pan Hannig používá vedle mozku i více emoce, kde převažuje strach, a ten ho varuje, co a jak artikulovat a kritizovat, aby ho mocní tohoto světa nevláčeli médii, že je extrémista či populista apod. Čili nikoli pravdivé pojmenovávání skutečnosti, ale chovat se korektně; pan Hannig tomu ale říká chovat se „slušně“.

Pan Hannig o sobě říká, že je středový politik, jakože není levičák ani vyložený pravičák. To ho sice chválí, ale zaspal dobu. V letech, když o nic nešlo tak tohle politické schéma mělo své opodstatnění. Jenže dneska jsme my, a s námi celá Evropa, ve válce; dere se k nám agresívní islám a statisíce jeho stoupenců vedou proti nám doslova hybridní válku, a právě v této chvíli je třeba zaujmout správný občanský postoj: kdo je vlastenec a národovec, nemůže být v tzv. středu. Každý z nás si musí vybrat, zda-li je na straně svého národa, své bílé rasy, či proti ní a proti národu! Jiná alternativa není… Ovšem pan Hannig je středový politik…

Panu Hannigovi se nelíbí moje osoba, prý jsem moc konkrétní, tedy neslušný, nazývám věci pravým jménem, a to je pro něho netaktické, tohle prý veřejnost nebere. Hannig nechápe, že mě na veřejnosti vůbec nezáleží; vždycky jsem se snažil věcem porozumět a nazvat je jejich pravým jménem, čili je pro mě důležité mravné a pravdivé sdělení. A jestli se to někomu nelíbí, tak je to jeho problém. Proto navrhl Benjamínovi se mne zbavit, a to opatrně, plíživě, abych si nemyslel, že mě chce vykopnout ze strany. A Benjamín souhlasil. Proto je u ledu projekt stavovský stát, s nímž jsem přišel do ND. A u ledu zůstane, pan Hannig si to přeje…! „…vždyť je to fašismus, tenhle stavovský stát, měl to Mussolini, Franko, a vy to chcete u nás propagovat? Víte, co tomu řeknou média…?“

Pan Hannig založil sice stranu Rozumní, neumí ale rozklíčovat současnou metodu působení policejního aparátu na tzv. extrémisty. Rozhodně to není tak, že by „oni“ měli mezi námi agenta; mezi takové outsidery nebudou úkolovat své lidi. To až pak, kdybychom měli naději řekněme na pět procent, potom by stálo za to stranu zevnitř rozvrátit. Zatím „jim“ stačí naše mobilní telefony, kde na sebe vyblijeme všechno, a „oni“ mají z nás jen legraci. A pakliže Hannig nahlas říká, že je mezi námi nějaký Bretschneider, zanáší mezi nás nedůvěru a strach jeden před druhým, a to je přesně to, co politické straně nejvíc může uškodit. Není náhodou on tím Bretschneiderem?

Na závěr chci oznámit, že tento článek je zároveň stížnost Kontrolní radě ND, na což mám podle čl.III. Stanov ND plné právo:

1) Stížnost na kabinetní politiku předsednictva ND, které za zády svých členů dohodlo a uzavřelo něco, aniž by o tom proběhla řádná diskuse členů strany. Řeči o tom, že bychom nestihli kandidátku podat jsou liché, neboť podle Zákona o volbách do europarlamentu č. 62/2003, Hlava III. se mohou kandidátní listiny odevzdat do 66 dnů před dnem voleb, a ty jsou koncem května.

2) Stížnost na předsedu ND A. Benjamína Bartoše, který v rozporu s čl. IV. Stanov ND udělil Hannigovi tzv. čestné členství v ND. Na něco takového nemá Bartoš právo, na to má právo jen sjezd strany. Členství by mělo být udělováno nikoliv inflační metodou, jakože kdo se momentálně zalíbí, dostane titul; čestné členství má dostat jen skutečně zasloužilý, dlouholetý člen ND.

Všechno nasvědčuje tomu, že Benjamín Bartoš si stranu zprivatizoval, že co si usmyslí, tak taky bude. Když pozoruji chování Benjamína Bartoše k Hannigovi - jde zde nikoliv jenom o sblížení politické, ale i osobní -, zavdává to podezření, že prostě Hannig něco Bartošovi opatřil nebo jinak pomohl a on, Bartoš, je mu zavázaný. Národní demokracie rozhodnutím Bartoše, potažmo předsednictva, už není tou radikální stranou, za jakou se vydává; je to strana, jenž tzv. „pochopila dobu“ a jí se přizpůsobila.

Adresováno Kontrolní radě ND.
Předsedovi Benjamínu Bartošovi
Veřejnosti.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster