/   Svátek má:
 

Genocida kozáků

Autor: František Růžička, Hlas svědomí

Autor článku „Kozáci vzpomínají na genocidu“ (T. V. - LN 26. 1.) připomněl sté výročí od represí ze strany bolševického režimu proti ruským kozákům. V současné době probíhají průvody k památníku sovětského revolucionáře Jakova Sverdlova, který v lednu 1919 vydal rozkaz „o potírání kozáctva“, a odstartoval tak masové represe, které kozáci stále považují za genocidu. Také požadují přemístění tohoto památníku a zároveň přejmenování tamější Sverdlovské oblasti.

V obsahu dále stručně popisuje historii 14. A 15. století, kdy měli za úkol hlídat hranice před nájezdníky a pronikat na nová teritoria. Tak bylo získáno velké území a za tuto službu carovi se těšili určitým výhodám. V roce 1917, kdy vypukla bolševická revoluce, jich většina bojovala na straně bělogvardějců. Po roce 1918 pak nastalo jejich pronásledování, rebelující vesnice byly vypáleny, nebo i srovnány se zemí, obilí zabaveno, aby se vyvolal umělý hladomor… Podle odhadů bylo v letech 1919-20 zavražděno nebo odsunuto do vyhnanství na půl milionů kozáků… J. Stalin jim později povolil službu v armádě.

Tak nějak na závěr autor uvádí léta 1941-45, kdy během Velké vlastenecké války kozáci bojovali na straně německé i Rudé armády. V červnu1945 se zúčastnili vítězné přehlídky v Moskvě… ,br>
Dovolím si uvést, že na jistý, velice důležitý historický okamžik bylo zapomenuta. Nerad bych předestíral, že se tak mohlo stát i zcela záměrně.

Nikolaj Nikolajevič KRASNOV (1918-1959) byl potomek ruských bělogvardějců, příslušník rodiny, která v roce 1920 emigrovala ze Sovětského svazu do Jugoslávie. Byly mu tehdy pouhé dva roky. Do své vlasti se vrátil nedobrovolně, když byl vydán jako válečný zajatec Angličany. Byl zajat v Rakousku, na konci druhé sv. války a spolu s ním bylo v květnu 1945 vydáno do rukou sovětských katů několik tisíc kozáků, kteří bojovali na německé straně. Západní spojenci s nimi nenakládali jako s válečnými zajatci, ale vydali je Stalinovi s celými rodinami, bez ohledu na mezinárodní právo. Řada z nich dala přednost sebevraždě před násilnou repatriací.

Krasnov pocházel ze slavného kozáckého rodu. Jeho děd, legendární generál, bojoval za občanské války proti bolševikům a znovu společně se synem a vnukem za druhé sv. války. Všichni tři byli souzeni v roce 1945 v Moskvě. Děd byl popraven v roce 1947, otec zemřel v lágru. On sám byl odsouzen na deset let nucených prací. Jako zázrakem přežil, s pomocí švédského Červeného kříže se mu podařilo v roce 1955 dostat ze zajetí, byl propuštěn jako ostatní jihoslovanští státní příslušníci. Na konci války byl údajně nadporučíkem. V prvním měsíci svobody napsal otřesné svědectví o svých zážitcích a sovětské zvůli. Také o proradnosti západních mocností, která vedla k jejich vydání. Autor knihy Nezapomenutelné (Tři generace ruských kozáků) zemřel náhle v roce 1959 za záhadných okolností, které nevylučují pomstu KGB za svědectví o sovětských lágrech, kde zemřelo dvacet milionů vězňů.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster