/   Svátek má:
 

Liberalismus, konzervativismus nebo autoritářství?

Autor: Vít Skalský, člen předsednictva Národní demokracie

Václav Klaus mladší ve výborně napsaném textu Nenávist hned na úvod jmenuje hodnoty, díky nimž se západní civilizace stala úspěšnější a bohatší než světadíly a civilizace jiné. Zmiňuje svobodu a společnost „umožňující každému jít za svým štěstím“.

Tento pohled koresponduje s liberální politickou koncepcí. Je však zde i další konkurenční teorie, která vysvětluje úspěšnost západní civilizace. V tomto smyslu by se mohlo hovořit o genetických kvalitách její členů a monoteistickém racionalismu. Tyto dva pohledy rozdělují liberála a autentického konzervativce, popřípadě stoupence autoritativních modelů demokracie.

Modernímu liberálovy (nezaměňovat s levicovým liberalismem) zůstávají skryté důvody vzniku politické koncepce liberalismu, to si sebou nese vážné důsledky. Když vytrhneme liberalismus z okolností, v nichž vznikl, stává se utopií. Pro názornost lze jmenovat jednu úspěšnou zámořskou liberální koncepci a hlavního myslitele kontinentálního liberalismu.

Ústava Spojených států se nese v duchu "In God we Trust". Všichni její tvůrci věřili tomu, co už bylo uvedeno v prvním vyhlášení nezávislosti: "Považujeme tyto pravdy za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni jako rovnocenní, že jsou svým Tvůrcem obdařeni nezcizitelnými právy, mezi nimiž je právo na život, svobodu a pokrok, štěstí a blahobyt." Tento náboženský světonázor jednoznačně zformoval liberální ústavu USA.

J.S.Mill navrhl společenskou koncepci, která by umožňovala co největší dobro pro co největší počet jedinců. Klíčem k realizaci této věci je svoboda jednotlivce. Člověka bral jako stvořenou bytost, jež přirozeně směřuje ke svému štěstí prostřednictvím svých svobodných aktivit. Společnost podle něj nemá právo v tomto jedince omezovat, i kdyby si svým svobodným jednáním způsoboval škodu. Společnost má však ochraňovat menšiny a dbát na to, aby jednotlivec nezpůsoboval újmu ostatním (Mill jistě netušil, že by mohlo dojít k diktatuře menšin). Mill se netají náboženskou inspirací, člověka bere jako svobodného a přirozeně směřujícího ke štěstí v rámci křesťanského světonázoru.

Rozhodujícím momentem u obou nastíněných liberálních rozvrhů je křesťanství jejich tvůrců, a především mravně disciplinovaná západní-bělošská společnost, v jejímž rámci vznikly. Víra v člověka jako svobodnou bytost, jež přirozeně směřuje ke svému štěstí, není automatická. Jsou zde alternativní koncepty filosofické, politické a náboženské, které podobné přesvědčení nesdílejí.

Namátkou lze jmenovat kulturní okruh islámsko-orientální. Zde je člověk pojímán jako otrok, o jehož osudu rozhodl Alláh. Nebo koncept hinduistický, ten pojímá člověka jako nesvobodnou bytost, co se musí osvobodit z utrpení tohoto světa svým rozplynutím. Pro naši potřebu je nejdůležitější koncept, který lze nazvat kulturně levicovým.

Kulturní levice vychází z paradigmatu, který snad jako první ve své celistvosti položil J.J. Rousseau. Podle něj se člověk rodí jako nepopsaný list (šťastný, dobrotivý divoch), až posléze společensko-kulturní instituce ho tyranizují a zkazí. Navázal na něj K. Marx, které vnímá jedince jako otroka společensko-ekonomických sil. Současná kulturní levice vychází z těchto inspirací. Člověka vnímá jako nesvobodnou bytost, která je určená kulturními institucemi. Přidává k tomuto přesvědčení materialistickou determinaci prostřednictvím 'zlého bílého muže'. Společnost pak chce 'osvobodit' zrušením tradičních hodnot, destrukcí kulturních institucí a vymazáním bělošské homogenity.

Zde se nám rýsují základní shody a rozdíly mezi autentickým liberálem a stoupencem autoritativních politických modelů, popřípadě autentickým konzervativcem. Liberál věří na vše spasitelnost svobody, pouze udržení svobody považuje za dostatečné pro rozvoj člověka jako svobodné bytosti, která přirozeně směřuje ke štěstí a prosperitě. Západní autoritář také přijímá tento koncept člověka, dodává však, že bez kulturně, hodnotově a etnicky identické společnosti není udržitelný model svobodného člověka směřujícího společnost k prosperitě.

Západní stoupenec autority přijímá svobodu člověka, hovoří však o hierarchických společenských stupních. Když bude společnost hierarchizovaná a rozumně řízená, pak se teprve může realizovat lidské štěstí a svoboda. Předřazení svobody před tento racionální koncept je takto vnímané jako utopie. V multikulturní, v multihodnotové a v multietnické společnosti, kterou v rámci liberální demokracie automaticky opanují oligarchové, svobodný rozvrh člověka není možný. Pouze návrat k tradiční formě západního náboženství a racionálního řízení je korespondující s člověkem jako bytostí 'svobodnou, směřující ke štěstí'. Liberála takto považuje za naivku, který zapomněl, z jakých společenských podmínek a filosofických světonázorů vzešel.

I když se autoritář ani konzervativec nadšeně s liberálem neobejmou, mají v současné situaci jednoho společného nepřítele. Je jím kulturní levice, která popírá člověka, tak jak byl nastíněn ve zmíněném konceptu svobodného jednotlivce. Autentický liberál odmítne zrůdné sociální inženýrství, povinný multikulturalismus a popírání svobody slova. V tomto panuje jednoznačná shoda.

Nová strana VK mladšího se jeví velice sympaticky. Autentickým liberálům lze jen doporučit vstup do chystané partaje. Kdo chce částečně zabránit devastaci školství, kultury a v posledku celé naší země, má asi vhodnou alternativu.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster