/   Svátek má:
 

BABIŠ NA LETNÉ

Autor: Ladislav Malý

Nepřátelé demokratických pořádků uspořádali 23.6. na Letné v Praze mohutnou demonstraci proti panu premiérovi Babišovi, a vlastně proti svobodným volbám z roku 2017, v nichž Babišovo hnutí ANO získalo téměř 30 %, tedy 78 mandátů do poslanecké sněmovny.

Proč se Babiš tolik opozici nelíbí?

Protože A. Babiš dobře rozpoznal, za dobu třiceti let liberální demokracie v ČR, že ona demokracie silně kulhá na všechny čtyři, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. A našel způsob, jak se dostat do pečlivě utkaného a střeženého pletiva liberální demokracie až na samý vrchol.

Připomeňme, že liberální demokracie, jejíž ideu na svět v 19. století přivedli židovští intelektuálové spolu se zednáři a jako předlohu si vzali teorii francouzské revoluce, tedy údajné bratrství mezi lidmi a národy, v současnosti ideologicky reprezentuje národy Evropy, resp. evropské státy. Národ má pocit, že si vládne sám, tzv. svobodně, prostřednictvím politických stran, které si národ utvoří na základě filosofických, národních, sociálních a jiných předpokladů. Tahle teorie fungovala dost dlouho než otcové zakladatelé, tedy sionisté a jejich gójímské lóže zjistili, že jejich opus nějak skřípe. A tak od té doby vymýšlejí, jak by liberální demokracii vylepšili. Na přelomu století přišli s neomarxismem a globalismem a do tohoto diverzního úkolu proti zdravému rozumu národů bílé rasy, zapřáhli mladou generaci – ta se dá snadno ovlivňovat ve školách, zrovna tak studenstvo. To je taky důvod, proč na Letné bylo tolik mladých lidí, hlavně z venkova.

A jakým způsobem udělal Babiš „díru“ do liberální demokracie?

Při utvoření hnutí ANO nešel Babiš klasickým způsobem, tj. utváření politické strany zdola, vybudování stranických buňek v obcích, okresech, popřípadě v krajích, zřizování sekretariátů strany, placených funkcionářů a podobně. Babiš neměl žádnou filosofickou ideu z 19. století, jako třeba socdemáci či ODSáci. Jeho ideou je slušný života českého občana, jeho ekonomické zajištění a zejména fungování české ekonomiky, což je předpokladem slušného života lidí. A tak dal dohromady tým odvážných a inteligentních lidí, sepsal program svého hnutí, představil ho národu, a jasně prohlásil, že republiku bude řídit jako svou firmu. A nechal se národem ve svobodných volbách zvolit. Národ jako celek svou intuicí pochopil, že je zde něco nového, žádná politická žvanírna, žádné přešlapování na místě a tajné zlodějny bokem, a tak dal A. Babišovi a jeho lidem hlas. Tím A. Babiš jaksi shora vlezl do politické arény v Česku, což Ústava ČR umožňuje; liberálům, sionistům a zednářům, což je celá opozice proti Babišovi, ukázal Babiš dlouhý nos. Proto ta nenávist Pražské kavárny, proto to spiknutí levičáků včetně Českého rozhlasu a České televize, proto ta mediálně zblblá mládež.

Z české historie první republiky víme, že o podobnou ambici dostat se do premiérského křesla vlády, měl i tehdejší magnát T. Baťa. I on považoval parlament za žvanírnu a liberální demokracii za těžkopádnou a nefunkční. Proto stále častěji létal svým letadlem do Itálie, která mu tehdy byla vzorem úspěchu a sociálního pokroku. Tenkrát ale Baťa měl znamenitého nepřítele, hada obtočeného kolem Pražského hradu, tím byl E. Beneš a jeho mafiánská zpravodajská služba; a tak byl T. Baťa „uzemněn“.

Podobná metoda dostat se do Parlamentu ČR jako A. Babiš je pouze a jenom vyhrazená magnátům této republiky. Předsedové pidistran, té neúměrné početní množiny v ČR, si mohou jen o něčem podobném zdát. Nesmíme ale zoufat, naděje – jak známo – umírá poslední.

V Praze 25. 6. 2019, www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster