/   Svátek má:
 

PLZEŇSKÝ BISKUP NA STRANĚ SATANISTŮ ?

Autor: Vít Skalský, organizátor plzeňské anti.pride

Krátce po ostudném pochodu tzv. LGBT v Plzni vyšel 6.září v Hospodářských novinách rozhovor s plzeňským biskupem Tomášem Holubem s názvem „Nacionalismus není cesta do nebe, ale do pekla“. Hlavním tématem rozhovoru je problematika gender a LGBT. Redaktor uvedl jednu z otázek odkazem na nacionalistické partaje, které „se staví do pozice ochránců Západu“. Plzeňský biskup mimo jiné řekl, že „… u nich je problém sobectví dobře vidět. Neomezují se sice na individuum, ale na nějakou specifickou skupinu - národní nebo rasovou. To je jen jiná forma redukce vztahů ve prospěch materiálna. A to je cesta do pekel, nikoliv do nebe“.

Těžko lze předpokládat, že by téma interview nesouviselo s pochodem v Plzni. Plzeňský biskup dobře ví, co se děje v jeho městě a takto komunikoval svůj názor občanům města a především organizátorům protestu proti LGBT pochodu. Je-li tomu tak, pak má autor tohoto textu, jako jeden z hlavních organizátorů anti-pride, právo na reakci vůči takto vyjádřenému soudu ze strany významné plzeňské osobnosti.

V současnosti málokdy slyšíme z úst katolického hierarchy slogan o materiálnu a pekle. Asi je tomu tak proto, že, jak říká biskup Holub, „slogany rozdělují a nejsou ve prospěch diskuse“. Ještě více rozděluje téma světonázorů, kdy na jedné straně může stát materialismus a na druhé teismus (forma objektivního idealismu). Nejvíce snad rozděluje záležitost nebe a pekla, i když biskup Holub asi použil jen obrazné vyjádření a nemyslel Peklo a Nebe jako dimenze skutečnosti s velkými písmeny.

Proč plzeňský biskup použil nejsilnější munici proti nacionalistům? Proč straší nacionalisty peklem a imputuje jim materialismus? Je-li to oprávněné, proč ne? Některé světonázory skutečně nejsou pravdivé a můžou vést ke špatnému údělu ať již jednotlivce nebo potažmo kolektivu. V teologické mluvě pak lze mluvit o pekle nebo Pekle. Je však odůvodněné podobné nařčení nacionalismu?

Redukce vztahů na materii implikuje redukci celé skutečnosti na materiálno (hmotu). Duch principiálně nemá hranice, jestliže ho vykážeme z některé oblasti skutečnosti, pak ho popíráme jako celek. Dostáváme se ke světonázorovému materialismu, který redukuje celou skutečnost na hmotu. Tohoto poznatku jsou si vědomí i katoličtí teologové, proto zavedli dogma (závaznou pravdu k věření) o Boží všudypřítomnosti. Materialistického bludu se mají - podle plzeňského biskupa - dopouštět nacionalisté. Vytlačili nehmotnou skutečnost a přiklonili se k materii, která je principem egoismu, jak správně předpokládá pan biskup. Lze však nacionalismus redukovat na hmotu? Zásadní rozdíl mezi materialismem a idealismem spočívá v neexistenci a existenci idejí, jak je známo z filosofie. Materialista popírá existenci idejí ve věcech, ideje redukuje na epifenomeny produkované biochemickými reakcemi mozku. Idealista (objektivní idealista-teista) tvrdí, že ideje formují věci a tím potažmo celou skutečnost vyjma přesažného Ducha, který je dárcem těchto idejí. Ideje ve věcech pravdivě poznáváme prostřednictvím pojmu, pojem s jistým odstupem zaznamenává formační ideu materiální věci. Materialista naopak řekne, že pojem jsme věci přiřadili (dali jsme jí pouze jméno), že věc není jakkoliv komponovaná ideou.

Nacionalismus (lat.-natio-rod-národ+ismus-spojení, zaměření) se zaměřuje na dobro národa. Národ je nástavbou rodu-rodiny. I když se jedná o kompozitní jsoucna, přesto vychází z idejí člověka, který je stvořen se zaměřením k rodině. Rodiny na blízké bázi vytváří národ (přirozené společenství). Teologie (sv. Augustin) dokonce hovoří o rodině jako obrazu Trojjediného Boha a následně předpokládá i kolektivní odpovědnost národů (biblické zjevení-soud národů). Idea formující člověka, jde proti egoistickému zájmu jednotlivce, chce, aby se formoval v souladu s jejím zacílením. Takto vzniká přirozená (nematerialistická) morálka. Kde vzal biskup Holub, že nacionalismus je materialistická koncepce?

Proti tomuto stojí pohled materialistický. Žádné zaměření člověka na nemateriální bázi není. Materialismus ruší veškerý účel, vše je výsledkem nahodilých procesů (interakcí atomů nebo jiných hmotných částic). Rozhodujícím fenoménem v této záležitosti byl a je marxismus. Obrazem hmotného dění jsou společenské střety. Nechme na materialistech, proč věří tomu, že hmota je řízená přesahujícími zákony (zá-kon tj. stojící za konáním, lat. lex-svazující). Nicméně zákony hmoty mají implikovat společenské konflikty. Tyto konflikty se odehrávají na bázi ekonomické a kulturní. V principu jde o dialektiku vykořisťovaného a vykořisťujícího. Podle této představy idealista (v našem tématu teista, nacionalista) přiřazuje věcem jména (ideje), na jejichž základě ostatní uzurpují. Rodina je patriarchální (podle marxismu odraz monoteistické ideologie), vyjadřuje touhu muže po panství nad ženou a dětmi. Národ podobně jako stát je mocensky vybudovaná nástavba, která má opanovat (vykořisťovat) jiné národy a menšiny.

Ideologie LGBT je elementárně materialistická, sexualita je podle ní bez morálních limitů. Idea přirozené sexuality neexistuje. Materialistický egalitarismus ruší rozdíl mezi mužem a ženou, který je podle ní daný jen kulturně v souladu s touhou muže po dominanci. Všechny sexuální orientace jsou si rovny, rozdíl mezi nimi je vnesen pouze mocenskými předsudky klerofašistů. Rodinu je třeba odstranit, tak jak to již požadoval Marx v Komunistickém manifestu. Existuje efektivnější zrušení rodiny než prostřednictvím zrušení rolí muže, ženy a dětí? Ne, tento neomarxistický model je maximálně efektivní, odstraní-li se tyto role, rodina přestane existovat rozpadem v neurčitosti.

Veřejně publikovaný názor biskupa Holuba o materialismu a egoismu nacionalistů můžeme omluvit jako hloupý žert. Nicméně nám, kteří jsme s občanskou kuráží v Plzni vystoupili proti pochodu LGBT, by byla na místě omluva. Plzeňský pochod LGBT silně podpořili členové Komunity satana. Katolickému biskupovi Holubovi nevadí, že se mu po městě prohání satansko-bolševická sebranka? Proč si slova o pekle a materii neschoval pro někoho jiného? Biskupové jsou mezi lidmi ti, kterým je dána největší odpovědnost za míru dobra či zla ve světě. Proč nechá Holub svou práci na nacionalistech? Chce snad být polovičatý, chce sedět na dvou židlích? Vždyť těch, co jsou vlažní, se Peklo štítí a v Nebi je nechtějí.

V Plzni 11.9.2019

Sděleni redakce NSJ

S uvedeným článkem pana V. Skalského naprosto a bez výhrad souhlasíme a připojujeme němu svůj podpis. Na fenomén nacionalismus lze pohlížet minimálně dvěma pohledy: pomocí filosofické reflexe, což nám brilantně ukázal V. Skalský, anebo pohledem současných levicových liberálů a neomarxistů, kteří nacionalismus zkarikovali a hrubě zredukovali na „náckovství“, tedy vytvořili jakýsi umělý a falešný produkt zla, a pomocí jimi ovládaných médií, sugerují společnosti z jeho strany údajné nebezpečí, čímž nacionalismus, vpravdě upřímné vlastenectví, přiřadili do oblasti trestního práva. V rozhovoru pro Hospodářské noviny katolický biskup Holub vyjadřuje spíš ten druhý pohled.

Biskupové katolické církve mají klíčovou roli na jejím setrvávání ve víře v Ježíše Krista, ve zlaté tradici, a uchovávání této tradice pro budoucí čas. Denně jsme svědky, jak vedení Římskokatolické církve v západní Evropě i u nás, dobrovolně a zbaběle opouští svoje dvou tisícileté krví a utrpením známých i bezejmenných mučedníků vydobyté duchovní pozice. Když pomineme tu malou část katolických biskupů, kteří pomocí „Krista bojují proti Kristu“, tak značná část, ne-li většina, katolických biskupů před zlem světa strká hlavu do písku; svůj strach a netečnost maskují jakýmsi falešným slibem poslušnosti. Poslušnosti -, a komu? Kdyby se takto chovali biskupové na úsvitu křesťanských dějin, už dávno by katolická církev neexistovala. Uvědomme si, jakou duchovní sílu, opravdovou statečnost a víru, museli prokázat například mučedníci v římském cirku, - stačilo málo, život a svoboda byla na dosah: zapřít Krista!

Na současných biskupech i jejich pomocnících, kněžích, zatím svět nepožaduje jejich život, když budou s lidskou kuráží pravdivě hlásat tradiční katolickou nauku a katolické morální pravdy sekulárnímu světu; na mnoha místech v Novém zákoně je uvedeno, jak se mají představení v církvi chovat, - anebo už i Bible je zcenzurovaná?

Souhlasím s panem V. Skalským, že plzeňský katolický biskup T. Holub by v sobě měl najít odvahu a omluvit se nacionalistům, a to nejen těm plzeňským.

Mgr.Ladislav Malý,Praha,15.9.2019,www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster