/   Svátek má:
 

Příspěvek k 30. výročí 17. listopadu

Autor: Ladislav Malý

LŽIDEMOKRACIE

„Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. Tu jde o přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“ – Bible, Nový zákon, Luk. 24-26

Komunistický systém řízení společnosti – soudruzi svému systému říkali reálný socialismus – nebyl schopný dlouhého života; veřejnost v 80. letech minulého století zatím byla v klidu, poněvadž v obchodech byly relativně plné regály, hlavně jídla; ale špičky StB jasně signalizovaly blížící se ekonomický kolaps systému. Vedení KSSS až po patnácti letech, kdy jejich tanky do země zadupaly „Pražské jaro“, správně pochopilo, že je konec, konec všem představám o blahobytném ráji pracujících, kde nebudou peníze, kde každý dostane všechno podle svých potřeb, a zadarmo. A tak v zemi, kde „zítra již znamená včera“, sami komunisté „stáhli roletu“ a „do krámu“ vpustili západní kapitalismus. Přirozeně, že všechny tyto společenské, politicko-ekonomické změny měly příznivý dopad i na kolonie Sovětského svazu, jakou bylo Československo.

Dekolonizační proces zahájený Sovětským svazem za vlády Gorbačeva měl za následek, že země – Československo – stojí před možností být samostatné. A tady jsme na začátku procesu, disidenty a novináři mylně nazývaný revolucí.

Samozřejmě, žádná revoluce se nekonala. Do převratu zainteresovaní koryfejové nazvali předání moci z jedněch rudou do rukou jiných, ale se stejným krevním obrazem a skupinou, slovem revoluce, s epitetem sametová. Slovo revoluce, jako falešná reinterpretace dějin, tak přešlo do učebnic dějepisu pro školní mládež, a také aby se mělo co oslavovat a dávat si medaile.

Vládnoucí kruhy ztotožňující se s ideologií sionismu, ovládající zahraniční zpravodajské služby jak USA, tak i Německa a jiných států, spolu s MOSADem, napojeni na špičky zpravodajské služby Sovětského svazu, za souhlasu vedení KSSS, spustily společenské změny ve východní Evropě. Přesně v duchu Brzezinského konvergence. K tomu je nutné přičíst špičky Charty-77, konkrétně v Československu, tj. už předem připravení a placení lidé napojeni na zahraniční sionistický tisk a velvyslanectví Spojených států, jakož i na sovětské agenty KGB a StB. A jako třetí vliv na zhrouceni komunistického systému vidím v samotném řízení komunistické společnosti, jež svou neschopností úspěšně čelit světové ekonomické konkurenci, jeho zaostalost, neproduktivnost, přispěly k jeho pádu.

Podmínky byly učiněny, všechno pečlivě naaranžováno, a pak už šlo jen o to, dostat lidi, Pražany, pracující dělníky z fabrik do ulic. Obyvatelstvo bylo po létech drženo ve strachu, nebyla odvaha například ke stávkám demonstracím apod., z lidí se postupně stávali ovečky, a jak zpívá K. Kryl – ryli držkou v zemi…

Vyburcování lidí od televizorů do ulic muselo dojít nějakým šokem… K tomu posloužila demonstrace studentů na oslavu Dne studenstva, a proti nim vyslaní „mlátičky“ z Pohotovostního pluku VB. Došlo k řeži, a pak už bylo nutné rozšířit falešnou zprávu o mrtvém studentu, jehož komunistická policie měla ubít právě v Den studentstva. Celé drama – anebo fraška? – bylo dobře zinscenované a režírované.

V sobotu 18. listopadu, kolem 17. hodiny, jsem stál poblíž „koně“ na Václaváku. Při pohledu dolů k Můstku se na náměstí pozvolna snášela tma s podvečerní mlhou, Václavák se pomalu začal zaplňovat lidmi; bylo ticho, nikde žádné pískání, nebyla slyšet žádná policejní siréna, nikde žádná zelená uniforma policajtů, dokonce i auta jako by se ztišila, jen temné lidské postavy tajemně potichu přicházely na náměstí, dav houstl -, ve vzduchu bylo cítit napětí; když náměstí bylo zpola zaplněno, lidé spontánně začali volat po svobodě. Pro každého přítomného to byl jistě mocný, emotivní, nezapomenutelný zážitek. A ejhle - „revoluce“ byla na světě…!

Zůstává něco napsat o politickém a ekonomickém systému, jenž v naší zemi byl nainstalován. Sionisté, nebo chcete-li globalisté, nebo chcete-li západní kapitalisté, vyplnili v Československu utvořivší se politické vakuum; jiná politická síla v Československu bohužel nebyla; oni instalovali liberální demokracii a kapitalismus v Československu. Realizace stejného systému od Estonska až po Bulharsko proběhla v podstatě stejně, - zde je další důkaz, že instalaci kapitalismu prováděl kdosi z centra, šablonovitě, podobně jako po válce ušili sovětští komunisté socialismus Stalinovou jehlou.

Koryfejové „sametové revoluce“, tedy komunisté, ovšem ti bývalí, osmašedesátníci, ti „humanitní“, spolu se skupinou zrádců Jakešova vedení (Čalfa a spol.), s nimi špičky CH-77, všichni ovšem prolezlí službičkami u bývalé StB, tak tito lidé převzali v Československu moc. Prvním a hlavním jejich podrazem národa bylo zachování kontinuity komunistického práva. Tím ovšem zametli pod koberec všechny zločiny komunismu, a o to jim právě šlo!

Všude se křičelo po odbornících, a chceme rychle do Evropy…! Už za bývalého režimu předem připravení lidé z Prognosťáku se vrhli jako dravci na kořist - na průmysl státu - který nechali do několika let úmyslně spolu s cizími kapitalisty roztrhat k nepoznání.

Proces rozkradení státní ekonomiky začal tzv. liberalizací. Říkali, že se musejí narovnat ceny výroby a obchodu – a veškerý tovar se zdražil o 15-30%. Veškerý! Potom na programu byly restituce; kdyby se prováděly spravedlivě a důsledně, bylo by to dobré; avšak dodneška ještě nejsou vyrovnány majetky některých soukromých zemědělců; jejich majetek se jim vracel v zuboženém stavu, bez náhrady za škodu, jako Danajský dar.

Malá privatizace, v jejímž rámci se pomocí dražby prodávali různé provozovny a obchody na vesnicích i městech. Kupující byli v naprosté většině lidé, kteří ty statisíce měli a mohli je na dřevo dát. A kdože to byli? Zelináři, řezníci, vyhození armádní důstojníci z armády, kteří dostali tzv. zlaté padáky, tedy až tři sta tisíc na ruku! Taktéž i StBáci a vyhození policisté… Kde je ta rovná startovací čára pro všechny občany, jak proklamují demokraté? Kde mohl vzít soustružník z ČKD tři sta tisíc, aby si koupil vesnickou Jednotu?

Ovšem ta největší zlodějna se jmenovala velká privatizace. Během tohoto procesu byly téměř všechny státní podniky, kromě energetiky, rozdány dílem do rukou buď nezodpovědným jedincům, kteří je vytunelovali, tj. vykradli, veškeré strojní zařízení prodali a zmizeli ze scény, dílem do rukou západním kapitalistům. Vláda umožnila prodat cizákům i takovou strategickou komoditu, jakou je voda. A tak voda, každodenní potřeba obyvatel, je v cizích rukou, nikoliv českých… To je jen jeden příklad za mnohé jiné.

Výsledkem velké privatizace, a tedy návrat liberálního kapitalismu do Československa se všemi negativními průvodními znaky, bylo destruování státu a zchudnutí jeho obyvatelstva. K tomu všemu byl legalizován švindlkurz: 30 Kč za 1 americký dolar! Tak, jako už v minulosti tolikrát, stali jsme se i tentokrát protektorátem, protektorátem západních, zejména německých firem a západních bank; nepatří nám, jak vidno shora, ani ta voda….

V roce 2004 po tzv. referendu, v němž český lid vládou a médii patřičně uhněten, svobodně si zvolil vstup do tzv. Evropské unie – a protektorát politicky a ekonomicky byl umocněn; zejména tzv. lisabonskou dohodou. Stali jsme se životně závislí na západních kapitalistech a finančním kapitálu, kteří z našich lidí dělají lidi druhé, možná třetí kategorie.

Po vítězství ve „studené válce“ se sionismus diverzifikoval na různé názorové proudy s různými názvy. Dneska, kdy úspěšná realizace státu Izrael je minulostí, sionismu jde o dobytí světa. K oklamání veřejnosti byla nutná jeho metamorfóza na různé organizace a uskupení s odstíny, jež se zdají být různé, ale mají stejnou podstatu. Kamufláž sionismu vystihuje pohádková metafora o sedmihlavém draku. Jestliže v úvodu píši o nečistém duchu, který se vrátil k svému původnímu nositeli, ale s sebou vzal sedm jiných nečistých duchů, pak náš národ a vlast se nachází historickém stupni v boji s těmito nečistými duchy. Převratem západní sionisté k nám importovali neomarxismus, tzv. „kulturní“ komunismus, což je jedna z hlav „draka“, projevující se mnohostí odnoží; k manipulaci a ovládnutí veřejnosti je mnohem rafinovanější, inteligentní, a zejména pro mládež vysoce receptivní; zato svým jedem daleko více destruuje duši nositele; ve své zrůdnosti je vytříbenější, dokonalejší, tíhne přímo na ty nejintimnější věci člověka.

Současně sionisté a zednáři oprášili dávno zapomenutý plán na likvidaci národů bílé rasy, žijící ponejvíce v Evropě. Plán na zglajchšaltování států v rámci tzv. EU je v plném proudu, slouží k tomu stále více se navzájem integrující ekonomika EU. Primárně ovšem jde o to vymazat tradiční evropské národy z povrchu zemského, zašlapat do země jejich identitu, kulturu. K realizaci tohoto grandiózního vražedného plánu poslouží imigranti z islámských zemích a černé Afriky, tedy lidské komodity s obrovskou natalitou, která je schopná během několika dekád přečíslit „domorodé“ evropské obyvatelstvo.

Jako další důležitou podmínkou pro úspěch realizace přečíslení je nutné, aby zákonodárné sbory jednotlivých států přijaly zákony, zakazující případnou kritiku z řady původních obyvatel proti migrantům, aby se vymizíkovala odvaha jednotlivců a jednotlivých skupin obyvatelstva. Je nutno přijat takové zákony, které obyvatelstvo důsledně přitisknou k zemi, pak budou povolní. K tomu sionistům slouží všemu oddaný justiční aparát, policie a prostituční média.

A to už jsme v současnosti. Je více než názorně vidět, že před třiceti lety, když jsme „dělali revoluci“, jejíž cílem – aspoň jsme si tak mysleli -, má být osvobození člověka, aby se mohl svobodně rozvíjet, pěstovat svého potencionálního ducha, pěstovat vlastenectví, milovat svou rodinu a svou zemi, - je dneska za těch třicet let stav v této oblasti lidského života zrovna tak iluzorní, jako tomu bylo za vlády bolševiků.

A ještě mi dovolte, abych vás závěrem v krátkosti seznámil se svým názorem na to, jak by měla probíhat skutečná revoluce v r.1989.

Především se měl Havel obklopit lidmi, skutečnými antikomunisty, z řad Konfederace politických vězňů a z exilu. Poté, co byl zvolen presidentem, měl rozpustit tzv. parlament a vládnout dekrety, jako to udělal Beneš po válce. Prvním dekretem měla být KSČ postavena mimo zákon, zrovna tak tzv. lidové milice, vysocí funkcionáři KSČ včetně ÚV KSČ a jeho předsednictva zatčeni. Dále vytvořen Revoluční soud nad vlastizrádci a kolaboranty; trest smrti ponechat v platnosti. Vytvořit dočasnou Státní radu, jako poradní sbor Havla, v níž oblast řízení bezpečnosti a spravedlnosti svěřit například do rukou bratrům Mašínům; Státní rada by presidentovi pomáhala s vládou až do skutečných svobodných voleb. Teprve až by byla provedená skutečná debolševizace společnosti, až by byl Augiášův chlév patřičně vyčištěný, potom uskutečnit svobodné volby.

Takovou či podobně jinou vpravdě pozitivní tvář antikomunistická revoluce v Československu neměla, ani mít nemohla, protože povaha V. Havla jakožto levicového liberála by něco podobného nesvedla; navíc byl obklopen lidmi, jak shora napsáno povýtce levicově orientovanými, a tlaky ze Západu rovněž neomarxistické a muselo se je poslouchat.

Ale vraťme se do současnosti. Vzhledem k stále ostřejší agresi imigrantů z černé Afriky a z oblasti islámu chtít dostat se do Evropy, a na straně druhé benevolentní, ba sebevražedný přístup tzv. demokratických řídících orgánů – zvolených ve volbách -, způsobil, že za třicet let života v jakési pseudodemokracii se národ vrátil do let zkraje devatenáctého století, kdy se jednalo o bytí či nebytí národa. Tentokrát, tak jako v minulosti, budeme muset bojovat za svůj jazyk, kulturu a identitu, i za svou zem. Připravme se na to, že náš nepřítel je krutý, nelítostný, ideologicky nenávistný, nekřesťanský islám. Jak ustojíme tenhle boj? To už je otázka pro příští generace.

Kéž Bůh dá sílu a odvahu českému národu k boji za svou existenci!

V Praze, 17.listopadu 2019, www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster