/   Svátek má:
 

SOUSEDSKÉ POSEZENÍ

Autor: Ladislav Malý

Na webových stánkách politické strany Národní demokracie se objevila zpráva, že v Rokycanech 1. února měla tato strana sněm. Sněmu se zúčastnilo asi třicet členů strany z různých koutů Čech, možná i Moravy, a přijali dokument, tzv. Deklaraci.

Národní demokracie na to, že vznikla vlastně nedávno, provedla sama se sebou několik veletočů, stal se z ní jakýsi průchoďák, členové se sotva ohřejí, a frrr… už jsou pryč. Co je toho příčinou?

Je to především ukotvenost strany v prvorepublikové ideji Karla Kramáře, kterou do ND přinesl dnes už zesnulý J. Skácel (R.I.P.). Tehdejší vedení strany, zřejmě z nedostatku intelektuální invence přijalo dokonce prvorepublikový název a všechnu tu obstarožní rétoriku a jak vidět, dodneška se nedokáží z toho vymanit. Jejich, dá-li se tak říci, šéfideolog, Jan Kozák, je gnostik a stoupenec tzv. východních náboženství, tedy rozhodný antikřesťan. Myšlenkový a duchovní zmatek a chaos v členstvu strany reprezentuje i doživotní předseda strany, trpící napoleonským komplexem; jeho hodnotové ukotvení není konzervativní je-li vůbec nějaké, nesnáší kritiku a co horšího: ve straně vytváří atmosféru pochlebování a strachu pronést vlastní názor. Do funkce doživotního předsedy ho pasovala česká justice, která ho za jisté výroky „odstřelila“, což fascinuje většinu členské základy ND; vidí v něm hrdinu a myslí si, že tím pádem může stát ve funkci předsedy strany. Že toto nezdravé klima dopadá na členstvo, které z větší části tvoří mladí lidé, se nechá tušit. O první republice toho členové vědí hodně málo, a ti, kteří se tímto zabývají, zapomínají, že první republika byla zrovna tak elitářská, jako tahle dnes, že pro život současné generace národa je to vzor vyčpělý, dávno zapomenutý… A navíc: politicky první republika stála na pozicích levicového liberalismu.

Proti současnému evropskému levicovému liberalismu a socialismu je třeba postavit obranu, která by měla být opakem liberalismu, tedy konzervatismus opírající se o křesťanskou filosofii. Budoucnost v Evropě má konzervatismus a křesťanská filosofie – ať se to komu líbí či ne -, která se zrcadlí v evropské civilizaci. Stačí se podívat kolem sebe: Slovensko, Maďarsko (Orbán: „…budujeme křesťanskou, ne liberální demokracii!“), Polsko, Rakousko a jiné, všude jsou občané pobouřeni jejich liberálními elitami a odmítají je, a také rehabilitují konzervatismus. Politická strana, která hodnoty konzervatismu prosazuje ještě neznamená, že je stranou konfesní -, to vůbec ne, její členové nemusí být ani pokřtěni. Jde o to, že lidé ctí tradici, budovanou dva tisíce let křesťanskou filosofií, že zde je národ, jenž má svoje zvyky a potřebu žít v přirozeném právu zákona daným nám Stvořitelem, nikoliv pod bičem zednářsko-sionistických tzv. lidských práv. Lidé vyznávající konzervativní hodnoty chtějí zachovat civilizaci v níž vyrostli a kde žijí, odmítají multikulturu a multietnicitu, jakož i všechny moderní genderové pokusy neomarxistů na člověku a jeho lidských vztazích. Už i v Čechách si tohle lidé začínají uvědomovat, jsou zde politické strany, které koketují s konzervatismem, ale naplno se neprojevují. Nelze se tomu divit, konzervatismus byl v českých luzích a hájích elitami, zejména těmi intelektuálními, proklínán, a to tak dlouho, až se lidé začali toho slova bát, a mnohé taky konzervatismus přivedl do kriminálu, vzpomeňme na život v bolševickém ráji…

Politická strana nebo hnutí, která tento program bude mít na štítu, bude samozřejmě početně malá, možná nepatrná -, ale ND je co…? – ale bude moderní se svým programem, jehož žhavý oharek časem zažehne plamínek, jež se rozhoří v oheň a z něj posléze vypukne požár, jež sežehne všechnu tu socialisticko-liberální špínu…

Před několika lety jsem s radostí sledoval, když současného doživotního předsedu ND nadchly myšlenky z mé knihy Konec liberalismu v Česku. A co dál? Je v ní obsažen návrh na politický program strany, který ovšem se musí projednat se členy strany a teprve s jeich souhlasem ho přijmout. Kdosi může říkat, že je to nerealistické, dokonce nesmyslné, ale je to v každém případě cesta, politická vize. Posléze můj návrh doživotní předseda upozadil, takže dneska je kdesi na dně jeho úvah a úvah jeho poradců a skončí ve vytracenu.

Vedení ND se domnívá, že když bude fedrovat liberalismus a s ním spojené otřepané fráze o výstupu z EU či NATO, nebo oddlužení státu či zakázat neziskovky, že tím naláká voliče… Voliče tím nenaláká, nenaláká je i když se spojí s jinými politickými subjekty, - ale je otázka s jakými, s kým by se mohla ND spojit. Spojit do volebního klání se může akorát s levicovými stranami, napravo žádné nejsou k vidění! Čili spojení těchto stran bude zase politický hybrid, jakých si naše společnost od „sameťáku“ užila dost, a ve výsledku nakonec ND budou volit tak akorát ti věrní členové, kterým jejich psí láska k doživotnímu předsedovi a k straně zablokuje rozum.

Podle výsledku Deklarace se na sněmu v Rokycanech diskutovalo o podružných věcech, a tak lze celý sněm považovat za sousedské posezení u piva, poklábosení, poplácávání si po ramenou se slovy, jací to jsme gerojové…

V Praze, 3.2.2020



© 2010 Národní sjednocení | webmaster