/   Svátek má:
 

K 2

Autor: Ladislav Malý

Na světě existují hory, velehory, a jejich jednotlivé vrcholy mají svá jména. I v lidských uskupeních, v národech, čas od času v jednotlivých generacích vyrostou lidé, jež přirovnáváme k horám, nikoliv jejich tělesnou výškou, ale kulturním, mravním a politickým vzděláním a rozhledem v nás vzbuzují úctu a respekt.

Po Mount Everestu je druhá nejvyšší hora světa K2, nachází se na hranici Pakistánu a Číny v pohoří Karakóram, měří 8611 metrů. Nijak se o hory a jejich názvy nezajímám, ale do očí mi uhodil název K2…, K2… praštilo mi to do očí v souvislosti s dnešním předvolebním Slovenskem.

Uvažuji, jak pro Slováky bylo dobré a užitečné ono tisícileté oddělení od Čechů; zachránili si tak svou identitu v křesťanství a víru v Boha, což jsou hodnoty, na nichž Slováci, aspoň většina, vždycky stavěli… alespoň doposud. A které rovněž mají vliv i na celkovou jinou mentalitu Slováků, odlišnou od Čechů.

Poté, co nám, Čechům, po velké válce vítězné velmoci přiřkli území Slovenska, jež do té doby bylo součástí Uher, museli jsme si Slovensko na Maďarech vydobýt. Jižní hranice Slovenska je umělý výtvor Beneše, který tužkou do mapy ledabyle zakreslil čáru Dunaj – Tisa -, a šmitec! Zdálo se, že nad Tatrou se začalo rozednívat, Slováci jako národ mohutněli, ekonomicky i vzdělanostně, nezapomněli však na víru svých otců, tu ctili a ochraňovali.

Jako Čech se stydím za chování mnohých Čechů v době tzv. první republiky, kdy Češi na Slovensku ničili kříže u cest, kříže vyhazovali ze škol, „inteligentní a moderní“ Češi na vesnicích se ostentativně smáli a bránili Slovákům jdoucím na mši svatou do kostela, mondénní české dámy nosily kalhoty a v restauracích kouřily dlouhé cigarety a jiné a jiné moderní zrůdnosti jsme na Slovensku páchali, jež Slováky proti nám popuzovali… Prostě jsme se my, Češi, tenkrát před Slováky představili jako nafoukaní kolonizátoři a jako ti největší hlupáci. Sami jsme byli bezbožní a jiným jsme jejich víru upírali.

Ta tatíčkovská, sionisty zřízená bezbožná republika nemohla dlouho vydržet, a Slováci získali svou první samostatnost, v čele s panem presidentem, Mons. Jozefem Tisou (R.I.P.), Čechy posléze nezákonně popraveným.

Po válce zřízený unitární stát Slováky dusil, opět se nad Tatrou setmělo, nastala dlouhá, temná noc… řezník, jménem Bolševik, si vybíral svou daň… Ale i v této pro Slováky velké tmě hrůzy, Bůh svou láskou k lidem pod Tatrami nechal v nich vyrůst lidi a klíčit myšlenky, jež zalévala stále živá nauka katolické církve. Proto jakmile opět na Slovensku začalo politicky svítat, hrdí a svobody chtiví Slováci žádají svou samostatnost. Po právu. Nechtějí s Čechy mít nic společného.

Slováci kromě svých „kapesních“ velehor Tater mají i svoje velké K2; jsou to lidé, kteří svým duchem a posláním převyšují ostatní, a ostatní k nim s nadějí vzhlížejí. Tím prvním velkým k je Ing. et Mgr. Marián Kotleba, předseda Lidové strany Naše Slovensko. Po všech počátečních peripetiích strana našla svou cestu k voliči, cestu, která oslovuje zdravě uvažující Slováky a do budoucna jim zaručuje, když nic jiného, tak zcela jistě samostatnost. A to není málo, v době, kdy se do Evropy derou hordy Afričanů! Strana si vzala jako logo do vínku základní hodnoty: Boha a národ; jsou to pozitivní hodnoty, jež určovaly historii Slovenska a život Slováků od nepaměti. Protože je to Bůh, který stvořil člověka; člověk pak utvořil rodinu. Národ jako společenství k svému životu a k obraně potřebuje organizaci; lidé utvořili obec a v širším kontextu stát. Ale na počátku stál Bůh a Jeho vůle. Lidová strana Naše Slovensko akceptuje historickou identitu a charismatický předseda strany, M. Kotleba, mnohokrát dokázal, že on je zárukou moderní křesťanské politické strany s jejím politickým konzervativním programem. Přejme Mariánovi, aby volby pro něj a jeho stranu dopadly co nejpříznivěji, protože národ na tom může jenom vydělat. Jsem tomu rád, že opět pomalu na Slovensku začíná svítat, což ani ve snu nemůžu říci o Česku…

Na Slovensku vidím ještě jednu „lidskou horu“, tím je to druhé K, pater Marián Kuffa. Za svůj život, mohu-li to tak říci, jsem poznal více charismatických kněží, zejména kolem roku 1968, v době, kdy z kriminálů a internací vycházeli životem ukovaní charakterní kněží, oddáni k lásce Bohu a vlasti. Pater Marián Kuffa, i když nezažil komunistický kriminál, který by paradoxně zocelil jeho duši k lásce Bohu, patří mezi ně. Aby mně bylo dobře rozuměno: komunistické kriminály - ohavné zařízení -, ty méně inteligentní lidi ještě více zkazily, ty inteligentní, zejména katolické kněze a politické „zločince“, v jejich charakteru a přesvědčení více zpevnily a utvrdily.

V současné době nemá slovenská katolická církev a věřící lid charismatičtějšího kněze, než je právě pater Kuffa. Ze slov jeho kázání tryská křišťálově čistá životní zkušenost, žitá denními starostmi o své blízké. Protože Kuffa mnoho prožil a zkusil, hovoří o tvrdém životě chudých a opovrhovaných lidí a vždycky stojí na jejich straně, a na straně pravdy. Pater Kuffa se nehlásí k tzv. konzervatismu v katolictví, ani k tzv. odporu; je to, jak se říká mezi katolíky: Nomácký kněz.

Život M. Kuffu je prostý: Vyučil se, byl na vojně, v jedné chvíli se mu Bůh dal poznat tak silně, že po delším uvažování začal studovat seminář. Byl vysvěcen na kněze mnohými českými katolíky v neuznávané liturgii Novus ordo misae (NOM), tedy liturgii II. Vaticanu, který do církve přivedl ducha modernismu a relativismu mravních hodnot. Nic naplat, pater M. Kuffa při této jeho mši svaté má vždycky plný kostel posluchačů, věřících i nevěřících a všichni mu visí na rtech. Promlouvá k nim prostým jazykem, neučenými slovy, přímo ke každému zvlášť; k biblickým událostem alegoricky staví události ze svého těžkého života a naléhavě, ba ohnivě upozorňuje na choroby současného života společnosti v liberální demokracii. Dělá to, co by měl dělat každý kněz katolické církve. A všichni mu dobře rozumějí. I nepřátelé mu rozumějí, a udávají ho. Zatím ale biskupové Slovenska nejsou tolik infikováni strachem, jako ti v Česku, a tak nechávají patera Kuffu na pokoji.

Všimněme si ale ještě jedné velice podstatné věci, která není náhodou: oba dva, jak Kuffa, tak i Kotleba, mají stejné jméno: Marián. Jméno Marián vzniklo ze jména Panny Marie. Ano, je to Bolestná Panna Maria, patronka Slovenska a Slováků, která obě osobnosti – Kotlebu a Kuffu – láskyplně zahrnula pod svůj ochranný plášť a u svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, za ně prosí. A prosí i za celé Slovensko.

Praha, 18.2.2020, www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster