/   Svátek má:
 

Zasvěcení Ruska Naší Paní a Boží poslání Ruska

Zdroj: Nossa Senhora De Aparecida

Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie požadované Pannou Marií ve zjeveních malým pasáčkům z Fatimy, je stále tématem, jež se propůjčuje kontroverzi, popíráním a debatám. My věříme, že to není záležitost, která zůstává v minulosti, ale naopak se každým dnem stává pro naši dobu relevantnější. Spíše dosvědčujeme, že je to záležitost, které nepřátelé pevně usazení v koncilní církvi – jíž sedesvakantisté, jak tvrdí, odporují – opovrhují a neberou ji na zřetel. Ve třetím zjevení ve Fatimě 13. července 1917, poté, co třem pasáčkům ukázala osud zavržených duší v pekle, řekla Blahoslavená Panna Maria následující:

„Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. Aby je [duše ubohých hříšníků, jež jsou na cestě do pekla] Bůh spasil, chce ve světě ustanovit pobožnost k mému Neposkvrněnému Srdci. Učiní-li se, co vám říkám, mnohé duše budou spaseny a bude mír. Válka skončí: ale pokud lidé nepřestanou urážet Boha, vypukne horší během pontifikátu papeže Pia XI. Až uvidíte noc osvětlenou neznámým světlem, vězte, že toto je velké znamení dané vám od Boha, že se chystá potrestat svět za jeho zločiny, skrze válku, hladomor a pronásledování Církve a Svatého otce. Abych tomu zabránila, přicházím požádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné Svaté přijímání o prvních sobotách. Bude-li se mým požadavkům věnovat pozornost, Rusko bude obráceno a bude mír; pokud ne, bude šířit své omyly po světě, což zapříčiní války a pronásledování Církve. Dobří budou mučeni; Svatý otec bude mnoho trpět; různé národy budou vyhlazeny.“

Vztah mezi zmínkou o Rusku v tomto poselství a bolševickou revolucí, která se odehrála o něco později téhož roku, byl jasný a jako taková byla spojitost mezi zlem ateistického komunismu, jejž chtěla revoluce šířit po světě, a zasvěcením Ruska zjevná. Poselství je v tomhle víc než jasné.

V tomto zjevení však Naše Paní nežádala o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci. Zde oznámila, že se vrátí, aby o něj požádala. Učinila to krátce poté v roce 1929. Proč? Jaký je vztah mezi tímto rokem a žádostí o zasvěcení? Jestliže se rok 1917 vyznačuje zjevením ve Fatimě a bolševickou revolucí, událostmi, jež mohou a měly by být ve vzájemném vztahu, jaký smysl dává, nebo co nebe chtělo, abychom pochopili skrze tento výslovný požadavek na zasvěcení Ruska učiněný v roce 1929?

Než však přejdeme k této otázce, podívejme se nejprve na tento požadavek. 13. června 1929 byla sestra Lucie z Fatimy, jako novicka u sester sv. Doroty v Tuy ve Španělsku, svědkem dalšího zjevení Naší Paní, jež se vrátila, aby naplnila to, co ohlásila v roce 1917. Toto Naše Paní řekla sestře Lucii:

„Nadešla chvíle, kdy Bůh žádá Svatého otce, aby v jednotě se všemi biskupy světa provedl zasvěcení Ruska Mému Neposkvrněnému Srdci, a slibuje jej takto zachránit. Tak početné jsou duše, jež Boží spravedlnost odsuzuje pro hříchy spáchané vůči mně, že přicházím žádat o náhradu. Obětujte se za tento úmysl a modlete se.“

Je známé, že zasvěcení Ruska, jak jej požadovala Naše Paní, nebylo nikdy provedeno. Došlo k zasvěcením světa, ale ne výlučně k zasvěcení Ruska papežem v jednotě se všemi biskupy světa. Někteří věří nebo učí, že toto zasvěcení již není potřeba, protože Rusko již rozšířilo své omyly po světě, což zapříčinilo války a pronásledování Církve, takže by bylo zbytečné provádět zasvěcení. Je to pravda?

Závěr fatimského tajemství je:

„Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko a to bude obráceno a světu bude poskytnuto období míru.“

Ale než toto nastane, přijde velký trest pro Církev a svět.

Tento trest podle Božího poselství započne v Rusku:
<>br> „Bude-li se mým požadavkům věnovat pozornost, Rusko bude obráceno a bude mír; pokud ne, bude šířit své omyly po světě, což zapříčiní války a pronásledování Církve. Dobří budou mučeni; Svatý otec bude mnoho trpět; různé národy budou vyhlazeny.“

Tyto dva protikladné postoje k zasvěcení Ruska předkládají své důvody: liberálové říkají, že není nutné, protože komunismus v Rusku padnul; a někteří sedesvakantisté říkají, že Rusko již svět potrestalo šířením komunismu, takže zasvěcení by bylo zbytečné. Pro jedny byl tedy požadavek Panny Marie již úspěšně naplněn; pro druhé již trest nadešel, takže vše se musí stát.

Abyste možná lépe pochopili důsledky poselství, musíte se zamyslet nad následujícím: Co to je, co Rusko bude šířit ve světě? Co je těmito omyly? Odpověď se zdá zjevnou: Komunismus. Co však je komunismus? Nikoliv ideologie, nikoliv filozofie, nikoliv ekonomický systém, nikoliv forma vlády. Ve skutečnosti je „spiknutím k revoluci“ A tato revoluce končí v ďábelské nenávisti k Bohu.

Vzali jsme definici komunismu podanou v jednom z klíčových dokumentů pro pochopení revoluce v moderním světě, zvláště revoluce posledních dvou set let. Odvoláváme se na „Rakovského protokoly“, také známé jako „Rudá symfonie“. O čem je?

V roce 1938 sovětská tajná policie NKVD během Stalinových čistek proti svým trockistickým nepřátelům vedla výslech zednářského iluminátského agenta Christiana Rakovského, všeobecně považovaného za prvotřídního konspirátora, partnera Trockého v ruské revoluci, moskevského velvyslance v Paříži. Rakovským se zabývali celou noc, jeho život byl v ohrožení kvůli odhalením, která bývala neměla nikdy vyjít na světlo, ale stala se známými skrze mimořádné okolnosti. Tento Rothschildův agent například vysvětluje, že: „Cílem revoluce není nic menšího, než redefinovat realitu z hlediska zájmu bankéřů.“ To zahrnuje prosazování subjektivní pravdy nad pravdou objektivní.“ Je odhaleno, že moc peněz („mezinárodní finanční imperialismus“, což je termín vytvořený papežem Piem XI.), je tím, co od samého počátku financuje protikřesťanské revoluce a komunismus. Co se týče revoluce v Rusku a mezinárodních bank, které ztratily kontrolu nad Stalinem, tytéž mezinárodní banky, jež financovaly sovětskou revoluci, pak financovaly Hitlera, aby se postavil „bonapartistickému“ tyranovi, který přerušil rychlou globalizaci revoluce a zlikvidoval Trockého, a byl také brzy mimo hru kvůli smrtelné nemoci. Otevřely tak cestu válce na dvou frontách, jejímž konečným cílem bylo rozšířit komunistickou revoluci v globálním měřítku. Pak ztratily kontrolu nad Hitlerem, který začal tisknout své vlastní peníze proti zájmům mezinárodních bank, což je donutilo uzavřít spojenectví se Stalinem. Dvě data jsou v tomto revolučním procesu klíčová – jedno je 25. říjen 1917 a druhé 24. říjen 1929.

Slovy Rakovského:

„Zapamatujte si ráno 24. října 1929. Přijde doba, kdy tento den bude pro historii revoluce důležitější než říjen 1917. 24. října došlo ke krachu na newyorské burze, počátku tzv. ´deprese´, skutečné revoluce.“
„Povšimněte si následujícího: V onom roce 1929, prvním roce americké revoluce, opouští Trockij Rusko; krach nastal v říjnu ... souhlas s financováním Hitlera připadá na červenec 1929. Myslíte si, že to všechno bylo náhodou? Čtyři roky Hooverovy vlády byly využity pro přípravu převzetí moci ve Spojených státech a SSSR; tady skrze prostředky finanční revoluce a tam [v Rusku] s pomocí války a porážky [Stalina], která měla následovat...“


Jestliže revoluce v Rusku zvítězila v roce 1917, v roce 1929 zcela zvítězila v USA, a tak začala úspěšná globální expanze omylů, jež povstaly v Rusku. Ačkoliv si člověk může myslet, že již v roce 1913 s podvodným založením Federální rezervy zvítězila revoluční a mezinárodní lichva tím, že se usadila v ekonomických pákách země, bylo to v roce 1929, kdy byla „americká klasika“ zotročena Wall Streetem a jím morálně rozdrcena.

Přesně mezi těmito dvěma událostmi, jež se toho roku odehrály, tj. odjezdem Trockého, Rothschildova agenta do USA, a říjnovým krachem, přišlo zjevení Panny Marie v Tuy. Krátce po jejím požadavku se bankéři dohodli na financování Hitlera, což byla příprava na válku. Také bychom měli věnovat pozornost tomuto detailu, který se zdá podstatný: výslech Rakovského se konal v noci z 25. na 26. ledna 1938 (od 21 hodin do 3 hodin ráno západoevropského času). Jinak řečeno, výslech začal po objevení neznámého světla, o němž Naše Paní ohlásila, že bude vidět na obloze jako varování a ohlášení příští války!

Tato válka byla přesně téže noci ohlášena agentem iluminátů. Byla to válka řízená světovou komunistickou revolucí, jejíž paže byla v Moskvě, ale jejíž mozek sídlil ve Spojených státech (ačkoliv byly obě země figurkami sionistických Židů; vzpomeňte si, že v témže týdnu, který přivodil sovětskou revoluci, se v Londýně realizovala „Balfourova deklarace“, která otevřela dveře sionismu pro budoucí okupaci Palestiny). To vše Prozřetelnost dovolila jako trest vůči lidem bouřícím se proti Bohu.

Jestliže tedy nevyhnutelně propojíme oznámení z roku 1917 s ruskou revolucí, můžeme dát také do spojitosti požadavek vznesený v roce 1929 s jinou revolucí z roku 1929, nebo spíše, jinou fází téže revoluce. Je to proto, že zodpovědné osoby byly stejné a měly jediný záměr ukončit všechny pozůstatky křesťanského řádu a katolické Církve. Aby toho dosáhly, musely pracovat utajovaně ad intra Církve na jedné straně (zvítězili v říjnové revoluci Druhého vatikánského koncilu, který započal 11. října 1962) a ad extra tím, že korumpovaly a likvidovaly společenské dědice římského křesťanského řádu. Proč pak ale Naše Paní nežádala zasvěcení USA, ale jen Ruska? Cožpak to nebyl úspěšnější model zkažené anglo-americké-sionistické špatnosti než formální systém ruského komunismu, který se od roku 1989 a pádu Berlínské zdi přežil?

Odpověď je tato: Rusko má v dějinách Boží poslání.

Univerzalismus je konstantou v jeho dějinách a nikdo nemůže popřít, že komunismus nabýval na síle nebo že byl oceňován v zemi, která má nejen imperiální povolání, ale také se cítí předurčená vykonat univerzální „vykoupení“. Od doby carů Rusové věřili, že byli předurčeni spasit Evropu. Car Alexandr I. bojoval proti naukám Francouzské revoluce. Při několika příležitostech bylo Rusko zárukou obrany křesťanství. „Žádný jiný národ tak zřetelně a instinktivně necítil, že [zatím] neudělal nic pro tento svět“, říká P. Alfredo Sáenz ve své knize „De la Rus´de Vladimir al ´Hombre nuevo´ sovietico“. Vladimír Solovjov hovořil o historickém a náboženském poslání Ruska. „Typicky náboženský charakter ruského lidu jakož i mystický sklon vystavovaný v naší filozofii, naší literatuře a našem umění, se zdá Rusku naznačovat velké náboženské poslání.“ (Rusko a univerzální Církev, op.cit.) Také řekl, že zvláštní povolání Ruska bylo „silou schopnou vzít na sebe dílo Konstantina a Karla Velikého s lepší nadějí na úspěch“ (srovnej op.cit.). Dostojevskij si dal také práci zdůraznit univerzální poslání Ruska. Navíc na hrozbu Ruska poukázal mezi jinými Napoleon Bonaparte, markýz de Custine a Donoso Cortés. Je-li Rusko největší zemí světa a je-li obdařeno takovouto totalitární vůlí, je dobře pochopitelné, že když je ovládáno převráceným, satanským náboženstvím jakým je komunismus, mohlo by snadno vyhladit Evropu. O to víc, jestliže uvážíte, že se zřeklo své křesťanské identity. Louis Veuillot řekl: „Svět bude socialistický nebo křesťanský, ale nebude liberální. Jestliže liberalismus nepodlehne katolicismu, který je jeho negací, podlehne socialismu, který je jeho důsledkem.“ (cit. in A. Sáenz, c)

Španělský spisovatel Juan Manuel de Prada v jednom článku říká: „Dostojevskij shrnuje ruské plány ústy asketického Paisiuse v Bratrech Karamazových: ´podle jistých teorií jasně formulovaných teprve v devatenáctém století by Církev měla být přeměněna na stát jako by to byl postup od nižší k vyšší formě, aby se v něm ztratila a uvolnila místo vědě, duchu doby a civilizace. A jestliže bude Církev odporovat a bude neochotná, bude jí ve státě vyhrazen nějaký kout, a i ten pod kontrolou. A tak tomu bude všude ve všech moderních evropských zemích. Ale ruské naděje a představy žádají nikoliv to, aby Církev přešla jako z nižšího do vyššího typu, ale naopak, aby stát skončil tím, že bude hoden stát se jen Církví a ničím jiným. Nechť se tak stane! Nechť se tak stane!´ Dostojevskij prorokoval bolševickou revoluci a předjímal její radikálně protikřesťanské a nelidské atributy jako Boží trest uvržený na Rusko kvůli jeho očištění; a také prorokoval obrození Západu, jež může být dosaženo pouze skrze Rusko. A tak v Deníku spisovatele napsal: ´Pád vaší Evropy je nevyhnutelný (...) Všechny tyto parlamentní doktríny, všechny občanské teorie dnes hlásané, všechno nahromaděné bohatství, všechno to bude zničeno během okamžiku a zmizí beze stopy.´ S těmito slovy Dostojevského budou ti, kteří jsou plní „tertuliánské vojtěšky“, toužit po mysticko-spirituálním „přežvykování“. Ale aby obhájili takové „přežvykování“, prolili mnozí Rusové svou krev v Gulagu; a někteří poté, co přežili Gulag, jej hájily i nadále, jako Solženicyn, který v [pamětech s názvem] Dub a tele napsal: ´Pokud jde o Západ, není žádná naděje; vskutku neměli bychom nikdy spoléhat na Západ. Získáme-li svobodu, budeme za ní vděční jen sami sobě. Bude-li dvacáté století lekcí z humanity, budeme to my, kdo jí dal Západu a nikoliv Západ nám: nadbytek blaha a atmosféra nákazy nemravnosti atrofovala [jeho] vůli a úsudek.´“ („Porgué estamos con Rusia“, abc. es) Po návštěvě SSSR v letech, kdy byl [Sovětský svaz] ještě stále komunistický, otec Sáenz napsal: „Skutečnost, že marxismus je náboženství s kosmickou vizí, ačkoliv převrácenou, nám dává naději, že až se Sověti obrátí, zachovají si ten smysl totality, který nemá co dělat s totalitářstvím, a znovu přijmou náboženství, tentokrát pravé náboženství, a nebudou jej držet stranou v sakristii, ale namísto toho se jím pokusí nasytit všechny své aktivity.“ (op.cit.) A cituje tato málo známá slova amerického biskupa Fultona Sheena:

„Až Rusko obdrží dar víry, jeho poslání bude posláním apoštola zbytku světa. Bude to spojeno s předáváním víry zbytku světa. Proč máme takovou naději v Rusko? Proč musí být nástrojem evangelizace národů země? Protože Rusko má oheň, Rusko má zápal. Bůh mohl udělat něco s nenávistí Saula, když ji přeměnil v lásku; mohl udělat něco s vášní Magdaleny, když ji změnil v zápal, ale Bůh nemůže nic dělat s těmi, kteří nejsou ani horcí ani chladní. Ty vyvrhne ze svých úst.
„Velkou hanbou našeho světa je, že my máme pravdu, ale nemáme žádný zápal. Komunisté mají zápal, ale nemají pravdu. Komunismus je jako oheň, který se šíří po celém světě; je takřka jako převrácené letnice. Jednoho dne namísto aby se skláněl k zemi, začne ten oheň hořet vzhůru, stoupat ryzím způsobem jako letnice dávající lidem radost, život a mír namísto nenávisti, ničení a smrti. Náš západní svět postrádá ten oheň. Zde již neexistuje hluboká a nesobecká láska nebo zasvěcení velkým cílům ... My jsme chladní, bezvýrazní, apatičtí.“
Dnes Rusko žije po postkomunistickém přechodu ve velice pozoruhodném znovubjevení tradičních náboženských a kulturních kořenů, uplatňujících se ve vůdcovství Vladimira Putina. Když Rusko čelí otřesné degeneraci, jež okupuje odpadlický a sodomitský Západ, zdá se, že ztělesňuje křesťanské hodnoty opuštěné těmi, kteří hájí přirozený řád, rodinu a hierarchický smysl respektu k autoritě a tradici. „Mnoho euroatlantických zemí se vzdálilo od svých kořenů včetně křesťanských hodnot. Provádí se politika, která na stejnou úroveň klade vícečetné rodiny a partnerství stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. To je cesta k úpadku.“ „Jen Bůh je bude soudit,“ řekl Putin v proslovu v listopadu 2013.

Postkřesťanský západní svět je dnes formován proti Rusku, protože tam vidí svou antitezi a svůj „kámen úrazu“. Jestliže musí být [tento „kámen úrazu“ teprve] odstraněn, aby se zjevil Antikrist a Řím i římský řád byl poražen – když byl předtím podkopán a zkažen předchůdci Antikrista (liberalismem ve společnosti, modernismem v Církvi, nemravností, úpadkem a široce rozšířeným satanismem) – nemůže být Nový světový řád ještě uskutečněn, protože existuje něco, co tomu brání. Římský řád tradičních křesťanských hodnot, ačkoliv očerňovaný a nepodřízený katolickému pravověří, dnes v Rusku existuje, ale aby byl schopen zcela a vítězně vzdorovat, musí se v této zemi udát obrácení ke katolicismu.

Když se vrátíme k omylům, jež bude Rusko šířit, vidíme, že to, co započalo v Rusku, se pak posunulo do Spojených států, čímž nás nebe varovalo, že jestliže na jednu stranu má Rusko Boží poslání v plánu trestu – bude to trest za hříchy světa a [Rusko] poslouží jako tvůrce míru a obnovy se svým obrácením – na druhou stranu se tyto omyly, jež zde povstaly, nebudou týkat výhradně Ruska, ačkoliv šíření těchto omylů nebo jejich porážka závisí na obrácení této země. Odklad vykonání tohoto zasvěcení přinese velké tresty. Vzpomeňte si, že sestra Lucie obdržela v důvěrné komunikaci s Naším Pánem toto poselství:

„Oznam to Mým služebníkům: vzhledem k tomu, že následují příkladu krále Francie, když odkládají vykonání Mého příkazu, budou jej následovat v neštěstí.“

Byla to narážka na Ludvíka XIV., který nezasvětil Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, jak požadoval Náš Pán skrze sv. Markétu Marii Alacocque, a později byl jeho nástupce Ludvík XVI. (který skončil tím, že zasvěcení učinil, když byl vězněn) zbaven Francouzskou revolucí trůnu a sťat v roce 1793.

Roku 1931 přišlo vyhlášení druhé republiky ve Španělsku, čímž započalo vypalování kostelů a klášterů a satanské protikatolické pronásledování ze strany komunistů.

Komunistická revoluce, která byla řízena silami, jež vytvořily dvě světové války, nemohla ukončit religiozitu Ruska tím, že mu vnutí ateismus. Následný pokus chtít zavést revoluční západní liberalismus po pádu formálního komunismu (což byl pokus Michaila Gorbačova a Borise Jelcina, agentů iluminátů, kteří se oba narodili v roce 1931), také nepřinesl výsledky. A stejně jako v době, kdy vyvstala překážka zvaná Stalin, existuje nyní překážka zvaná Putin, ačkoliv na opačné straně, a tudíž nebezpečnější, protože on nepotřebuje teror, aby vládnul své zemi. Z tohoto důvodu neexistuje pro ty, kteří se snaží vytvořit Antikristův Nový světový řád, žádná jiná volba než válka. Dnes jsou věci převrácené a stoly se obrátily, a ačkoliv si toho většina nevšimne, satanská revoluce je ztělesněna Spojenými státy s jejich sionistickými spojenci, a to, co bylo původně známé jako „křesťanský Západ“, změnilo hemisféry a dosahuje až k Rusku.

Avšak spása Ruska také závisí na zasvěcení Neposkvrněnému Srdci. Toto řekla Blahoslavená Panna Maria sestře Lucii:

„Nadešla chvíle, v níž Bůh žádá Svatého otce aby, v jednotě se všemi biskupy světa, zasvětil Rusko Mému Neposkvrněnému Srdci, a slibuje jej těmito prostředky zachránit. Existuje tolik duší, jež Spravedlnost Boží odsuzuje za hříchy spáchané proti Mně, že jsem přišla požádat o náhradu: obětujte se za tento úmysl a modlete se.“

Věříme, že toto je důvod, protože při absenci tohoto zasvěcení bude příští válka pro Rusko zničující, s vládou Antikrista, jež se ustanoví na jeho ruinách a ruinách celého křesťanstva. Avšak slib vítězství Neposkvrněného Srdce udržuje naši naději. Sestra Lucie řekla: „Svatý otec provede zasvěcení, ale bude pozdě. A přesto Neposkvrněné Srdce Panny Marie zachrání Rusko. To je jisté.“

Z toho plyne principiální důležitost tohoto zasvěcení. Dokonce ani varování skrze mnoho pozitivních znamení v Rusku a jeho reakce na západní bezbožnost nejsou chápány či zdůrazňovány. Proto, jak říká biskup Richard Williamson: „Nemějme však žádné iluze: ruské pravoslaví spojuje dohromady náboženství a patriotismus v ne zcela zbožné směsi a pravoslaví je stále schizmatické, když odmítá papežskou nadvládu, a heretické kvůli odmítání několika dogmat, takže Rusové potřebují být obráceni k pravé univerzální neboli katolické Církvi. Jestliže si však Naše Paní z Fatimy vyvolila jejich zemi pro zasvěcení svému Srdci, není to proto, že Rusové jsou stále zlí komunisté, ale proto, že ohromná utrpení ruského lidu v jejich sedmdesátiletém babylonském zajetí v komunismu, vyvolává ze vždy náboženských hlubin „Svaté Rusi“ náhlý vzestup duchovní vitality, jež by mohla zachránit pravou Církev v současnosti chřadnoucí na Západě, kde církevní autorita může stále být početná, ale má malou Víru, zatímco tradiční zbytek má pravou Víru, ale je málo početný a ještě méně početný autoritou? Bůh ví, jak mnoho západní Církev také potřebuje obrácení!
„Může to tedy být ruský průlom obklíčení ve třetí světové válce vedoucí k jeho okupaci Evropy, která nakonec přivede latinského papeže k zasvěcení Ruska Srdci Naší Paní, jak o to ona tak dlouho marně žádá? Zachrání v tu chvíli obnovená ruská náboženská vitalita na oplátku naši chřadnoucí katolickou autoritu a Tradici, jejíž Pravda na oplátku očistí jejich omyly? Pokud ano, pak Bůh zase jednou „zahrnul všechny v nevěru, aby se nade všemi smiloval ... Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystihlé jeho cesty! ... Jemu sláva na věky!“ (Ř XI, 32...36)
„Mainstreamoví i tradiční katolíci, modlete se z celého srdce za zasvěcení Ruska Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Matky Boží neboli „Theotokos“, jak je známá ve východní církvi.“



© 2010 Národní sjednocení | webmaster