/   Svátek má:
 

Německá synodální cesta = apostaze

1. a 2. část

Autoři: + Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu,
+ Metoděj OSBMr. + Timotej OSBMr Biskupové sekretáři


11.2.2020

Synodální cesta německého episkopátu se ,u>započala prvním zasedáním ve Frankfurtu 30. ledna-1. února 2020.

Pracovní dokument suverénně vnucuje svěcení žen a zrušení celibátu. Prosazuje zločinnou antikoncepci, hříšnou masturbaci i zvrhlou a protipřirozenou homosexuální aktivitu. Výpovědi dokumentu jasně protiřečí nauce církve vyjádřené v Písmu svatém i v Tradici. Kard. Marx absurdně prohlásil, že i homosexuálové patří do svátostného společenství církve a obhajoval dokonce církevní sňatky homosexuálních osob! Místo toho, aby je vedl k pokání a k úsilí o vlastní osvobození a spásu, normalizuje hřích a prosazuje nekajícnost! Tím škodí nejen jim, ale i celé církvi. A to je jeho hlavní záměr a do nebe volající zločin!

Ve svátostech působí Duch svatý, Duch pravdy. Marx ale zavádí antisvátosti, skrze něž působí duch lži a smrti. Sexuální aktivita dvou mužů, žijících spolu v pseudomanželství, je Božím slovem neměnně a kategoricky odsouzena: „Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.“ (2Pt 2,6)

Právě kard. Marx a celá homo-síť v církvi jsou ti bezbožníci, o kterých mluví Boží slovo. Stahují oheň z nebe a čeká je trest věčného ohně (Juda 7).

Na následující dva roky si synodální cesta vytýčila podivný program: změnu „sexuální morálky“. Ve skutečnosti jde o legalizaci sexuálních zvrhlostí a totální odhození postojů Písma i Tradice. Synodální cesta Německa schvaluje antikoncepci, přestože antikoncepce zahrnuje i abortivní prostředky, tedy vraždění nenarozených dětí!

Synodální cesta rovněž schvaluje i hřích proti 6. přikázání – masturbaci. Postoj církevní tradice je jasný: činit z tohoto hříchu pokání a bojovat proti němu.

Cílevědomě je německými apostaty prosazován i ženský diakonát jako předstupeň svěcení žen na kněžky. Vzorem mají být domorodé čarodějnice z Amazonie, které uctívají démony. Podobně, jako sňatky homosexuálů mají likvidovat svátost manželství, tak i tyto čarodějnice mají postupně likvidovat svátost kněžství.

Co se týče zrušení celibátu, jak o to usilují Němci, nevyřeší se tím ani otázka morální čistoty, ani nebude více povolání. Morální čistota i povolání závisí na obrácení a cestě pravdivého pokání! Zrušení celibátu (tzv. zdobrovolnění) vede v dnešní době k následné možnosti rozvodu a dalšímu sňatku, anebo podle linie Marxe k homosexuálním sňatkům kněží. Otřesným příkladem jsou už někteří protestantští pastoři. Tato dekadentní cesta bojkotuje pokání a směřuje k vnitřní likvidaci celé církve. Místo nutné obnovy sleduje opak: zrušením celibátu vyvolat chaos a tak církev nepozorovaně vtáhnout na cestu masové apostaze.

Německá synodální cesta je výsměchem Písmu svatému i celé křesťanské Tradici! Etapovitě převádí křesťanství od úcty k Bohu k úctě k démonům. To je spojeno s přijetím a normalizováním morálních zvrhlostí a s nimi spojeného cynismu. Je to viditelná vzpoura proti Bohu! Tito němečtí pseudoreformátoři, kteří tvoří jednotu s apostatou Bergogliem, vůbec nepřipouštějí základní pravdy křesťanství, kterými je realita dědičného hříchu, realita Kristovy výkupné oběti na kříži, realita smrti, Božího soudu a věčného života, anebo věčného zatracení v pekle! Proč? „Protože nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.“ (2 Sol 2,10) Po smrti čeká je, i ty, kteří jim uvěří, věčné zavržení! Toto je třeba vědět! Když byla v minulosti církev v krizi, reforma přišla od svatých lidí, většinou to byli svatí mniši a s nimi spojená obrodná hnutí. Sv. Basil Velký, sv. Benedikt, hnutí z Cluny, sv. Bernard z Clairvaux a cisterciáci, sv. František a Dominik, a další zdravé reformní proudy. Německá synodální cesta nepředstavuje reformu, ale deformu a sebevraždu!

Základním předpokladem morálního života je jasný postoj k smyslu života a k posledním věcem. Pravá moudrost spočívá v tom, počítat se smrtí a s věčností. S tímto ale pseudoreformátoři vůbec nepočítají. Navíc sami s osobní svatostí ani s pravověrným učením nemají nic společného! Nejprve herezemi otrávili spasitelné učení a nyní už pokračují v morální likvidaci celého duchovního organismu. K tomu zneužívají církevní strukturu se sankcemi a poslušností.

Aby člověk bojoval proti hříchu a vlastnímu egoismu, potřebuje motivaci. Když se herezemi a praktickou nevěrou nabourá živý vztah k Bohu, člověk motivaci ztrácí. Zároveň ale ztrácí i sílu bojovat s hříchem, s egoismem, s hedonismem i s duchem světa. Katolická církev nám skrze apoštoly a proroky zabezpečovala pravdivou víru. Bohužel, na II. vatikánském koncilu došlo k narušení zdravých kořenů. Nyní už vidíme ovoce II. Vaticana – morální rozklad!

Co dnes potřebuje církev? Církev se dnes potřebuje skrze pokání vrátit k zdravým pramenům, osvědčeným dvoutisíciletou tradicí. Je třeba si hluboce uvědomit, že reformu církve nemohou dělat morální zvrhlíci, ateisté, heretici a rouhači! Mohou ji zrealizovat pouze ti, kteří upřímně konají pokání a usilují o spásu své vlastní duše i spásu svých bližních.

Copak Marx, Bergoglio a celá síť heretiků a morálních zvrhlíků neví, že prosazování genderu a homosexualismu je likvidací nejen Božích, ale i morálních zákonů? Copak neví, že vede k totální likvidaci instituce rodiny? Copak neví, že tato cesta nevede k odpuštění hříchů a k pokání, ale vede skrze zatvrzelost a zvrácenost do pekla?

Boží slovo zdůrazňuje: „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani homosexuálové... ani lupiči nebudou mít účast v Božím království. A toto jste někteří byli... byli jste ospravedlněni ve jménu Pána našeho Ježíše Krista.“ (1Kor 6,9-11)

„Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste vydávali svá těla jako oběť živou, svatou, Bohu milou, to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,1-2)

Církev nejenže k LGBT mlčí, ale aktivně tohoto otráveného ducha přijímá a legalizuje ho, jako by šlo o Boží cestu! To je hřích proti Bohu! Absurdně tím dělá Boha zodpovědným za všechny zvrácenosti a zločiny vedoucí ke genocidě lidstva! To je vrchol rouhání! Proto nad celou touto heretickou a amorální strukturou spočívá Boží prokletí! Křesťan nemůže skrze falešnou poslušnost tvořit jednotu s těmito zločiny. O kard. Marxovi a jeho stoupencích platí:

„Jsou to falešní apoštolé, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!“ (2Kor 11,13-15)

Německá synodální cesta = apostaze

2. část


Pravdivá cesta k obrodě církve je návrat k jejím zdravým kořenům, tedy k Písmu svatému a Tradici apoštolů, mučedníků, církevních otců a svatých.

Marxova synodální cesta v Německu je hrubým výsměchem pravdivé reformě a obnově církve. Marx a pseudoreformátoři ovládli biskupskou konferenci Německa a kopou hrob nejen německým katolíkům, ale i celé církvi.

Vypracovali dvouletý program deformy, jehož hlavním bodem je prosazení amorálnosti.

Co se týče homosexuality, apoštol Pavel v listě Římanům 1,18n ukazuje, že jejím kořenem je odpad od pravé víry a přiklonění se k pohanství, tedy k úctě k démonům. Toto už učinil II. Vaticanum i Synoda o Amazonii. Zároveň Bůh ve svém slově skrze apoštoly Petra i Judu varuje, že za hřích homosexuality přichází jako výstražné znamení pro celé lidstvo trest ohně z nebe a pak i trest věčného ohně!

Němci už začali synodální cestu apostaze k zničení církve realizovat. Je proto nejvyšší čas, aby povstalo pravdivé reformní hnutí, a to z řad řeholníků, kněží i biskupů! Jinak Marx, v intencích Bergoglia, zakrátko zglobalizuje pod svůj demoralizační program celou katolickou církev. Teď je historický moment, kdy je šance vystoupit s programem pravdivé synodální cesty a zachránit aspoň určité oblasti před totální duchovní genocidou a prokletím, které stahuje apostatická církevní struktura.

Jestliže teď vy, biskupové, kterým leží na srdci obnova církve, zaspíte a svou lhostejností a zbabělostí zablokujete to, co jste byli povinni v této situaci udělat, podruhé vám už tato jedinečná možnost dána nebude. Apostatický směr dosadí své heretické biskupy a ti už v systému poslušnosti duchovně zabijí upřímné a naivní katolíky. Brány pekelné sice církev nepřemohou, ale velkou část zničí apostaze. Pravá církev pak zůstane už jen v katakombách.

Vážený otče biskupe, dnes je Tvou povinností vybrat ze své diecéze upřímné muže – řeholníky a kněze, popřípadě horlivé laiky – a udělat ve své diecézi něco podobného, co učinil Marx; ne však s programem apostaze! Ty zrealizuj obrodný program!

Jaké jsou podmínky obrody?

1) Založit aspoň jeden obrodný tým v každém národě. Stačí, aby v něm byl jeden odvážný biskup, jemuž leží na srdci obroda církve a dovede se postavit proti duchu konformismu, který drží biskupské konference v duchovní pasivitě. Může začít spolu s několika kněžími a laiky reformu nejprve ve své diecézi jako model pro celý národ. Kde je více biskupů, kteří jsou schopni se sjednotit k obrodě proti liberálním aktivistům, tam je naděje, že obroda může včas obnovit celý národ.

2) Vytýčit obrodný program
Co má obsahovat obrodný program?

a) Musí být hlásáno pokání! Obnova musí vždy začít od pravdivé reevangelizace, spojené s živými misijními kázáními, která vedou k usvědčení z hříchů a k pokání věřících.

b) Obroda se má realizovat skrze systém duchovních cvičení – exercicií pro kněze, řeholníky a biskupy. Pak může následovat podobná vnitřní misie pro věřící lid v chrámech i ve školách.

Po první etapě obrácení musí obrodný proces pokračovat vytvořením podmínek k dalšímu růstu. To znamená, že po exerciciích musí být zakládána malá společenství, která budou oheň obrácení udržovat. Jak? Skrze modlitbu. Každý obnovený katolík bude veden k přijetí životního řádu osobní modlitby. Minimum je jedna hodina denně. Dále půjde o jasné vysvětlování Božích pravd a Božích zákonů, tedy ortodoxie, a také zdůrazňování zdravého životního stylu – ortopraxe. Ta umožní následovat Krista nejprve očistnou cestou. Půjde o duchovní růst postupným odstraňováním zlozvyků a uzdravováním duševních zranění.

Když se vytvoří zdravý model v jedné diecézi, každý uvidí rozdíl mezi skutečnou církví Kristovou a německou anticírkví New Age.

Když dělali redemptoristi misii v Americe, ve farnostech bývala jednou za měsíc 40hodinová adorace. Začínala v pátek večer a končila v neděli dopoledne. Adorace byla spojena s kázáním a svědectvím lidí, kteří se obrátili. Součástí byly náboženské zpěvy, chvály, četba Písma svatého či životů svatých a mučedníků a také možnost svaté zpovědi. I tento či podobný model může vést k obrodě dnešních farností.

Misijní kázání a exercicie musí vnést ducha pokání a obrácení. Z čeho konkrétně je dnes církev povinna konat pokání? Z cesty odpadu, která začala II. vatikánským koncilem. Mlčel k herezím modernismu. Proto se hereze vtělily do církve, především skrze historicko-kritickou metodu, prosazovanou na všech teologických školách. Dále je nutné konat pokání z cesty falešné úcty k pohanským kultům, de facto k jejich démonům. Postoj Písma je naprosto jasný – hereze i modlářství jsou těžké hříchy proti 1. přikázání!

Opakem herezí je pravdivé učení, spojené s živým vztahem k Bohu i s přijetím Božích přikázání. Ježíš říká: „Ten mě miluje, kdo zachovává má přikázání“. (J 14)

Opakem synkretismu je vyhraněný postoj k pohanství, které je bytostně spojeno s okultními praktikami. Za ně jako trest přicházely války, nemoci, katastrofy i babylonské zajetí.

Okultismus zahrnuje nejrůznější skryté formy věštění, magie a spiritismu. Provádějí ho různé věštkyně, mágové, senzibilové, parapsychologové, psychotronici, hypnotizéři, magnetizéři. Patří sem různé praktiky tzv. alternativní medicíny, jako je akupunktura, akupresura, homeopatie, čínské masáže spojené s magickým jinem a jangem. Dále jde o orientální meditace, spojené s bojovým uměním, zenem a jógou, zvonkohrami feng shui, se slony takzvaně pro štěstí, s želvami a žábami a jinými magickými a pověrečnými předměty a praktikami. Tyto zdánlivě banální věci okrádají křesťana o živou víru a důvěru v Boží vedení a Boží pomoc.

Křesťan naopak musí plně důvěřovat v Boží prozřetelnost a Boží lásku. Ta se projevila v Kristově bolestné oběti na kříži za naše hříchy, aby každému z nás byla otevřena cesta spásy a věčné štěstí v nebi. Pro člověka v této krátké životní zkoušce je nejdůležitější mít vnitřní vztah k našemu milujícímu Spasiteli, Ježíši Kristu. On nad pseudosilou a temnotou pohanství zvítězil! On nám dal svého Ducha i zaslíbení: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky“. Apoštolé v síle Ducha svatého svědčili o Kristu a obětovali za Něj i své životy.

Pokud vy, biskupové, kteří cítíte zodpovědnost za církev, co nejdříve nevytvoříte protiváhu německé synodální pseudocírkvi, pak zhoubný nádor jejich apostaze zamoří celou církev! Nakonec budou pravdivé křesťany lynčovat, pronásledovat a nazývat fundamentalisty, fanatiky, homofoby a xenofoby...

Každý biskup, každý kněz, každý řeholník stojí před výzvou: buď budeš stoupencem obrody, anebo se svou pasivitou necháš začlenit pod prapor antikrista a zaviníš záhubu svou i mnohých.

Církevní struktura dnes zločinným způsobem zneužívá autoritu a poslušnost k sebezničení církve. Trestá nespravedlivými sankcemi nevinné. Patetickými frázemi se při páchání těchto zločinů dokonce odvolává na Boha a na svědomí. Upřímný kněz i věřící je vůči tomuto likvidačnímu systému bezmocný.

Bývalý apoštolský nuncius v USA, Carlo Maria Vigano, vystoupil a odvážně ukázal na zločiny homosexuální sítě. Z toho důvodu vyzval Františka k rezignaci. Nikdo z biskupů se k Viganovi ze strachu nepřidal. Každý se bál, že by neobstál pod terorem falešného veřejného mínění v církvi, které vytváří neplatný papež a skrývá se za ním.

Tím je hrozným způsobem zneužita církevní autorita k likvidaci pravé víry i církve. A to je největší zločin! Zneužitá církevní struktura šíří duchovní otravu, zabíjí duše, ale odvolává se na Boží autoritu. Největší paradox je, že Marx i Bergoglio křičí, že je třeba bojovat proti zneužívání církevní moci. Sami ale zneužívají církevní moc nejhrubším způsobem. Rychle dosazují na klíčová místa v církvi homosexuály a apostaty. Katolíci jsou bezmocní! Masově budou vedeni do pekla a budou se bát odbočit. Proto je třeba, aby každý pravověrný biskup povstal a začal dělat ve své diecézi pravdivou reformu skrze tzv. synodální cestu. To vyžaduje hrdinství, ale pokud vytrvá, zvítězí!

Vážený kardinále, biskupe,

jdi teď před svatostánek a pros o světlo a sílu, aby ti Bůh zjevil, co můžeš a máš dělat! Poraď se rovněž s jedním či dvěma upřímnými a odvážnými biskupy či kněžími. Bůh skrze Tebe a Tvé věrné začne proces záchrany a obrody Tvé diecéze a Tvého národa! Čeká tě krátké utrpení, ale už zde na zemi hluboký pokoj a štěstí v duši a po smrti věčná sláva v nebi.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster