/   Svátek má:
 

Spálené mosty

Autor: Ladislav Malý

V časech třetí republiky, po druhé světové válce, president republiky Beneš a ministr zahraničí Jan (lidem zvaný Honza) Masaryk, usilovali o to, aby naše republika byla jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. Ze strany našich komunistů a Sovětského svazu, kteří z ideových důvodů nepřáli tomuto mostu, byl tehdy tento pomyslný most stržen: museli jsme odmítnout tehdy pro nás velkolepý Marshallův plán ekonomické pomoci válkou zničených zemí, a posléze byla stále víc zřetelnější železná opona mezi Východem a Západem. A nakonec jsme se stali komunistickou zemí.

V časech dnešních, dvacátých letech jednadvacátého století, kdy zbaveni komunistického jha, se stále více projevuje jho, jež jsme na sebe vzali dobrovolně vstupem do Evropské unie, jako těžší jha komunistického.

Tak jako před sedmdesáti lety i dnes byla možnost navázat na tehdejší myšlenky našich nekomunistických politiků o „mostě mezi Východem a Západem“, a dokonce tyto myšlenky realizovat.

A hle – vidíme, že karta se obrátila!

Dneska je to Západ, konkrétně sionistické vládnoucí kruhy USA a EU, jež z neomarxistických a trockistických idejí, schovávající se za tzv. svobodu a lidská práva, přetrhly pomalu se rozvíjející vztahy mezi námi a Ruskem. Třeba říct, že Rusko už dávno odhodilo na smetiště dějin vyhaslou a ztrouchnivělou komunistickou ideu. Dnešní Rusko stojí na přirozených právech člověka a čerpá z kulturních tradic své historie, včetně rozvoje křesťanství.

Na základě jakýchsi nepřímých důkazů, že dva agenti ruské GRU před sedmi lety vyhodili do povětří muniční sklad v moravských Vrběticích, okamžitě naše vláda odmítla Rusko pozvat na dostavbu atomové elektrárny v Dukovanech, současně s tím vyhostila i osmnáct diplomatů z Česka. Z ruské strany to mělo pochopitelně odezvu a recipročně vyhostili z Ruska i naše diplomaty. Překvapující je rychlost s jako naše vláda jednala, jako by to měla kýmsi nařízeno. Nejsou žádné přímé důkazy o agentech GRU pohybujících se v okolí Vrbětic v té inkriminované době výbuchu. Pak také je důležitá načasovaná doba oznámení celé věci v médiích. Než naše vláda přistoupila k rozhodnutí, měla lépe zvážit své možnosti. Mělo dojít k sestavení společné vyšetřovací komisi a nechat ji jednat. Místo uvážlivého a racionálního postoje, lítají vzduchem emoce.

Svět už ví, že na základě fake news Spojené státy provedly válku v zálivu, nebo jaký nehorázný podvod byl důvodem k válce proti Iráku a Sadamu Husajnovi, neřkuli o zbourání newyorských „dvojčat“ vlastní zpravodajskou službou, což mělo být a taky bylo záminkou pro válku do Afghánistánu.

A proto, když si položím otázku: Qui bono? - nemůže být sám výbuch ve Vrběticích nebo jeho nynější zneužití zpravodajci západních vojenských agentur tím, co nás dokonale oddělí od Ruska?

Naše vláda, ústy ministra zahraničí Kulhánka, požádala i „naše spojence“ v EU a NATO, aby byli s námi solidární, což oni slíbili. Slibem nikoho neurazíš.

Za tím vším ale číhá jedno čertovo kopýtko: Jsou-li s námi naši spojenci solidární, budeme muset být i my s nimi. A to není nic jiného, než přistoupit na kvóty v počtu imigrantů z Afriky a z muslimských zemích. Venkoncem to znamená, že „naši spojenci“ – mimochodem: kteří nám v historii vždycky vráželi kudlu do zad! -, donutí naši vládu, aby přijímala do České republiky černochy a stavěla v našich městech mešity! A myslím si, že právě o to z geopolitického hlediska běží: Odstřihnout nás od Ruska, donutit nás přijímat imigranty, a v blížících se volbách podporovat proevropské, protinárodní politické strany.

Náš národ zase promarnil možnost být mostem mezi Východem a Západem. Pokud se nerozpadne EU a Evropa nedostane novou architekturu, evropské národy žijící ve střední Evropě se nesjednotí a nevytvoří konfederaci se společnou zahraniční politikou, bude si s námi jak Východ tak i Západ utírat boty.

V Praze, 24. 4. 2021 www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster