/   Svátek má:
 

Z českých mýtů: Pražské květnové povstání v roce 1945

Češi si dávají záležet na rozvoji kultu svých hrdinů. Jedná se ale vždy o smysluplná hrdinství?

Mezi nejrozšířenější hrdinské mýty z českých dějin patří oficiální vysvětlení smyslu Pražského povstání. V něm se praví, že od 5.5.1945 se desetitisíce Pražanů postavili na odpor silné Schörnerově armádě. Že Pražané bránili budovu rozhlasu a v ulicích vybudovali 1.600 protitankových barikád, když 7.května nacisté zaútočili na Prahu. Ve skutečnosti bylo povstání tragickou nerozvážností, jež během posledních dnů války způsobila mimo jiné množství obětí na životech, zničení Staroměstské radnice a prodloužení války v Praze o jeden den – zbytečně!

V té době totiž německé vojsko už nikde nepomýšlelo na žádné bitvy, natož na zdržování se s nesmyslným útočením na jakékoliv neodbojné město. Válku už mělo de facto prohranou, a jejich jedinou starostí v těch posledních dvou dnech ještě bylo, dostat se co nejrychleji na Západ, do amerického zajetí, aby nepadli do ruského zajetí, jež bylo pověstné krutostí v pracovních táborech na Sibiři, s mizivou nadějí přežít a vrátit se domů. Nic jiného už neměli na vybranou.

Schörnerovo vojsko tedy na Prahu neútočilo! Přijelo ve spořádaných kolonách, aby využilo pevných pražských mostů ke spolehlivému přesunu své těžké bojové techniky, hlavně tanků, přes Vltavu, a mohlo spolu se zbytky pražské posádky organizovaně ustupovat nejkratší cestou, tedy po státní silnici dál na Plzeň.

Ti rozvážnější z České národní rady, která pomocí rozhlasu povstání řídila, si to uvědomovali, bohužel se však neprosadili proti radikalistům. Ti vyvolali škodlivou davovou hysterii k obraně Prahy, a byli pak za to ještě paradoxně dekorováni vysokými státními vyznamenáními.

Kdyby Česká národní rada byla dramatickými výzvami rozhlasem nevyzývala k povstání a k pomoci „ohrožené“ Praze, která ve skutečnosti, ale i logicky, vůbec ohrožena nebyla, a kdyby Pražané byli raději zůstali pokojní, německé vojsko by se bylo skrz Prahu jen spěšně přesunulo do zajetí na Západ, a vůbec nic by se nestalo. Radnici bychom si byli uchovali celou, množství zbytečně padlých se mohlo se všemi radovat z ukončení války, a ta nemusela v Praze trvat o den déle.

Tu radnici Němci nezničili střelbou z tanků jen pro nic za nic. Byla to výstraha pro Českou národní radu s tím, že Schörner zničí Prahu celou, jestli mu Pražané neuvolní průjezd městem. To už bylo 8.5. tedy v den kapitulace Německa. Je proto nadbytečné i zveličování, že Česká národní rada donutila Schörnera ke kapitulaci. Nechala ho projet, což měla udělat už rovnou a bez obětí.

Na povstání, stejně jako na Heydricha, Češi těžce doplatili, aniž tím dosáhli něčeho smysluplného, co by za ty oběti a škody bylo stálo, mimo ukojení své národní slabosti po vzorech hrdinství. Navíc povstání až na samém konci vyhrané války je jako kopání do umírajícího, a to se nedělá!

Z knihy Otty Pescheho JAK TO BYLO DOOPRAVDY – Pražské povstání, str. 43

Stalin: Armáda čsl.generála L.Svobody se s radostí a nadšením již koncem 1944 blížila k východním hranicím Československa. Bylo je nutno zastavit a tak jim připravila sovětská rozvědka záměrně špatnými informacemi masakr v dukelském průsmyku, kde německé těžké zbraně způsobily masakr čsl.vojáků. Pamětníci mluví o tom, že tam vzduchem lítaly utržené nohy a ruce a těla bez hlavy. Generál Ludvík Svoboda byl umlčen titulem Hrdina SSSR, ale stejně za komunistů byl propuštěn z armády a musel pracovat v jednom venkovském zemědělském družstvu. Když byla Svobodova armáda umrtvena, tak Stalin vyslovil požadavek, že pokud Prahu osvobodí americká armáda, jejíž předsunuté průzkumné jednotky byly na předměstí Prahy, tak že si Sovětský svaz ponechá Slovensko jako válečnou kořist, protože Slováci byli po dobu protektorátu na straně Hitlera a jejich Tiso hlásal, že "svobodu a nezávislost slovenský národ získá jenom po boku velkého národa německého." Aby bylo zachováno Československo, tak Dr.E.Beneš a W.Churchill z Londýna informovali amerického generála Pattona, aby se stáhnul zpět.

Na Prahu však od Příbrami a Berouna postupovala Ruská osvobozovací armáda (R O A) kontroverzního sovětského generála A.Vlasova, který se vzepřel Stalinovým rozkazům a přeběhl v průběhu války k nacistům, avšak když nastal konec války dne 1.května 1945, tak začal paradoxně bojovat nejen proti bolševikům, ale i proti nacistům. Do Prahy tak přijeli vlasovci na sovětských tancích, ale v uniformách německého wehrmachtu. Od Jinonic a Smíchova byly části Prahy 1 až 6 očištěny od Němců, kteří prchali na jih k Američanům a chtěli tam být co nejrychleji. Až po třech dnech dorazila do Prahy na amerických nákladních autech Dodge Rudá armáda a maršálové v amerických džípech Willis.

Na vysvětlenou americké automobily v Rudé armádě: Potom, co došly do SSSR dodávky spojenců (USA, Británie, Kanada a Austrálie) ve formě nejen vojenské techniky, ale i železných ingotů na výrobu tanků a hliníku na výrobu letadel, ale i milionů bot pro rudoarmějce a ošacení, tak nastal zvrat. Němci byli již 50 km před Moskvou, ale potom nastal obrat a začali ustupovat. Goebels lhal a nazýval to strategickými ústupy.

< < <

© 2010 Národní sjednocení | webmaster