/   Svátek má:
 

Poválečná pomoc Evropě UNRRA

(Přišlo e-mailem)

Válka s Německem na evropském kontinentě skončila bezpodmínečnou německou kapitulací v květnu 1945, ale spojenecké jednotky musely ještě čelit odporu Japonska v Tichomoří. A tak konec druhé světové války je vlastně datován až na den 2. září 1945, kdy bylo Japonsko jaderným výbuchem bomby donuceno kapitulovat, jinak by zfanatizovaní Japonci bojovali dále.

Nikdo se už nedozví, nakolik si světový krvavý konflikt národů vyžádal obětí. Některé střízlivější údaje hovoří, že na frontě a mimo ní důsledkem války zahynulo 100 miliónů lidí, jiné údaje hovoří o 50 miliónech.

Na konci války byly vyhlídky Evropy dost neutěšené. Tisíce měst a vesnic bylo rozbombardováno a v nich zničeno milióny bytů, veřejných budov, průmyslových podniků a asi 200 000 km železničních tratí zničeno nebo poškozeno. Hospodářství řady zemí byla rozvrácena válečnou ekonomikou či přímo nacistickou exploatací. Očekávání, že po válce zajistí vítězné velmoci spolu dlouho trvající mír, se nesplnilo kvůli naprosto odlišnému vnitřnímu politickému uspořádání a zcela protichůdným zájmům na mezinárodním poli každého ze dvou táborů vedených SSSR a USA. Spojené státy, potažmo svět, potřeboval hospodářsky a politicky stabilizovanou Evropu. Potřeboval ji také jako odbytiště pro svůj během války nashromážděný obrovský kapitál. Humanitární pomoc během a po druhé světové válce nebyla zdaleka první pomocí organizovanou na podporu obětem války.

Z USA se vždy počítalo z pomocí. Již v 19. stol v době války Řecka za nezávislost, dobrovolné organizace v USA sbíraly peníze na podporu tohoto boje a na podporu řeckých sirotků. Také, když Irsko zachvátil v 19.století hladomor, tak USA poslaly jako pomoc nebytné zboží. Po první světové válce začala být americká pomoc organizovanější. V průběhu války, se 8 miliónů obyvatel Belgie, ocitlo v důsledku blokády na pokraji smrti hladem.Spojené státy tehdy zřídily „Commission for Relief in Belgium“ (CRB) - Výbor pomoci pro Belgii. Po skončení 1 sv. války a uzavření míru byla ve Washingtonu vytvořena „American Relief Administration“ (ARA).

Na začátku 2.sv.války druhé světové války, kdy zejména Červený kříž podporoval Velkou Británii během letecké bitvy a od roku 1943 začala už pracovat i v Československu známá UNRRA. UNRRA, t. j. „United Nation Relief and Rehabilitation Administration“ (Správa Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu) vznikla z podnětu prezidenta Franklina Delana Roosevelta. Dne 9. listopadu roku 1943 se v Bílém domě ve Washingtonu sešli zástupci 44 států, jež bojovaly proti společnému nepříteli - nacistickému Německu a jeho satelitům. Zde podepsaly smlouvu (za Československo ministr zahraničních věcí exilové vlády Jan Masaryk), která zřizovala UNRRU.

Je známo, že po dodávkách v rámci UNRRA Sovětský svaz zasadil německým vojskům několik obrovských porážek. Obzvláště zdrcujícím bylo obklíčení a zničení velké Paulusovy armády v lednu 1943 u Stalingradu. Zvláště Sovětskému svazu - bylo prostřednictvím UNRRA dodáváno vojenské a civilní zboží v hodnotě přes 40 mld. dolarů. Byly to nejen železné ingoty na výrobu tanků, ale i hliníku na výrobu letadel, nákladní automobily Dodge, osobní Jeep Willis, dopravní letadla Liberator a i miliony párů bot a ošacení pro rudoarmějce. Zvláště důležitými byly dodávky léků – penicilin. I když byl penicilin vynalezen v Británii, tak by nikdy nedospěl k takovému masivnímu využití nebýt výroby a distribuci řízené z USA.

V období poválečné obnovy (rehabilitation) UNRRA dodávala osvobozeným zemím zboží potřebné k obnově produkce a dopravy jako byla: osiva, umělá hnojiva, suroviny, stroje a součástky. Kromě toho pomáhala při obnově důležitých zařízení vodáren, elektráren, plynáren, dopravy a při opatření materiálu k obnově vzdělávacích institucí. Po skončení druhé sv.války pomoc UNRRA pro Československo byla sice organizována Spojenými národy ale financována byla ze Spojených států amerických. To se dělo na základě rozpisu příspěvků od přispěvovatelů.

DODAVATELÉ organizace UNNRA - hodnota v dolarech

Členské ne okupované státy……………. 3,593,957,773
dodávky a devizové příspěvky
členské okupované státy…………………. 22,014,232
dodávky a devizové příspěvky
příspěvky na administrativní náklady …..44,976,450
náklady UNRRA
dodávky států stojící mimo UNRRA ……..1,905,189
Dary od nestátních organizací……………..209,895,377
CELKEM 3,872,749,021

(Zdroj: Woodbridge, G., The History ofUNRRA, LVol., s. 105)

Největší podíl z první skupiny, tj. neobsazených států, na celé pomoci měly Spojené státy. Již v roce 1943 povolil Kongres k účelu poválečné pomoci 1,35 mld. dolarů, přičemž celý rozpočet nové organizace v prvním roce působení se pohyboval okolo 1,8 mld. dolarů. Přispívaly i státy Latinské Ameriky. Např. Brazílie! Ta v roce 1944 přispěla svými 30 milióny dolarů, což bylo daleko více než jedno procento brazilského národního důchodu, jak bylo doporučováno, ale svolila, že přispěje i podruhé a to částkou 10 mil dolarů. Přispívaly také Kanada, Nový Zéland a Austrálie.

II.

Prvotní příprava akce "UNRRA pro ČSR" začala již na počátku roku 1944. Touto přípravou byl pověřen ministr hospodářské obnovy František Němec, jmenovaný vládním delegátem UNRRY. V červenci roku 1944 vyzval generální ředitel guvernér Herbert H. Lehman evropské státy, aby oznámily požadavky svých potřeb a jakou finanční pomoc budou potřebovat pro nákup a přepravu zboží.V odpovědi ihned požádaly o pomoc 4 státy: Polsko, Československo, Řecko a Jugoslávie. Jednání nakonec vyvrcholila 26. února 1945, kdy se sešli Jan Masaryk, ministr zahraničí exilové vlády, a sir Frederik W.Leith Ross, zástupce generálního ředitele UNRRY, aby společně podepsali příslušnou smlouvu mezi ČSR a organizací UNRRA. Československo bylo uznáno za zemi, jejíž hospodářství bylo světovou válkou natolik zasaženo, že není schopna pomoci a obnovy jen z vlastních prostředků, a tak jí byl povolen přísun potřebného zboží ZDARMA.V praxi to znamenalo, že zboží bylo pro ČSR nakupováno organizací UNRRA, která je sama financovala či poskytovala z vlastních zásob, a republice je poskytovala ZDARMA.

Záležitosti týkající se organizace UNRRA byly usnesením ze dne 5. dubna 1945 vlády USA svěřeny ministerstvu výživy, které pečovalo o zásobování obyvatelstva, výkupní organizace a průmysl potravin, poživatin a nápojů. V průběhu další doby došlo k několika změnám. Později za chodu úřadu UNRRA v ČR se vytvořil oficiální organizační statut a v čele stál přednosta úřadu - dr.Miroslav Kerner. Zástupcem přednosty byl Evžen Lobl.Vše fungovalo perfektně. Bez korupce. Úřad UNRRA v ČR měl v lednu 1948 jen 186 zaměstnanců. UNRRA financovala též platy čsl.zaměstnanců ze 75%, takže 25% spadalo pod čsl.státní pokladnu. Původní sídlo bylo v Źivnostenské bance , později i na Petrském náměstí. Československo bylo navzdory počátečnímu chaosu a hospodářsko-politické dezorientaci označeno jako jedna z nejlépe pracujících přijímacích zemí. Jelikož Bělorusko, Ukrajina a jiné země žádaly o další dodávky pomoci, tak byla rychle prosperujícímu systému Československa odebrána pomoc v určité výši.

Dodávky UNRRA pro ČSR byly v letech 1945-1947 tyto:
1945/293185,0 amerických dolarů
1946/1121162,8
1947/192074,3



(Zdroj: Woodbndge, George, The History ofUNRRA, Vol. II., s. 190)

Konkrétní příklady: UNRRA poslala okolo 5 000 jalovic a telat. UNRRA také dodala zemědělské stroje v hodnotě okolo 6 500 000 dolarů. Kromě více jak 4000 traktorů poslala UNRRA i několik samovazačů obilí, pluhů, brán, secích strojů, rozprašovačů a jiné zemědělské stroje a nástroje. Byly zaslány také semena plodin, pesticidy, lesnické a veterinární potřeby. Celkově zemědělské dodávky do Československa představovaly okolo 326 480 tun nejrůznějšího zboží.

UNRRA poslala také okolo 33000 tun textilních vláken, dvě třetiny z toho byla surová bavlna. Ale po osvobození panoval takový nedostatek ošacení, že UNRRA musela poslat další bezprostřední pomoc okolo 2 000 tun textilu, oděvů, přikrývek a 1 000 tun obuvi. Neželezné kovy a různé chemikálie činily více jak 10 000 tun. Byly poslány také hornické stroje, buldozery, různé konstrukce pro jeřáby, elevátory atd., které navzdory nepravidelnosti a občasným chybám k restaurování domácí výroby napomohly znovu vybavit zcela vyčerpané zdroje. Ačkoli většina dodaných dopravních strojů byla silničních, UNRRA pomohla i k obnově železničního parku tím, že dodala 75 lokomotiv, 2330 železničních vagónů a náhradní součástky, nářadí k opravě a jiný materiál důležitý k obnově železniční sítě. Do konce roku 1946 byla železniční silniční síť již dostatečně opravena, aby mohla adekvátně fungovat.

Přes uvedenou pomoc nelze tvrdit, že hospodářství bylo obnoveno za pomoci UNRRA ze sta procent. Československá ekonomika vykazovala pozoruhodné výsledky. Zásluhu na tom měla pomoc nejen organizace UNRRA, ale především také vnitřní, materiálové a lidské zdroje Československa. Čechoslováci pracovali na více jak 100%.

(Zdroj: 128 Národní archiv, fond AMZV-výstřižkový archív, karton č. , článek ze dne 22. 11. 1946 Práce)

III.

Československo bylo chudé na suroviny a v tomto ohledu bylo závislé na dovozu z dolarové a librové oblasti. Československo sondovalo možnosti 300 milionového úvěru v USA u Export - Import banky (banka pro vývoz a dovoz, dále jen Exim banka) už na začátku léta roku 1945. Tyto úvěry banka nepůjčovala každému státu, který si o ně požádal. Byly podmíněné politicko-hospodářskou situací, ve které se ucházející země nacházela. Stát navíc musel oznámit své požadavky, za co chce dolary utratit, a teprve pak se generální představenstvo banky rozhodovalo, zda odpoví kladně či ne. Podobné podmínky sdělila Exim banka ministerstvu zahraničních věcí ČSR v červnu 1945. Viceprezident banky Chase National bank pan Eugene Black připustil, že Československo má v Americe dobrou reputaci jako země, která plní své závazky, což dokazovalo plnění 8% půjčky uzavřené po první světové válce obnově zemi. Důvěrně pak bylo sděleno velvyslanci ve Washingtonu, že Exim banka by byla ochotna poskytnout Československu úvěr ve výši 300 miliónů, pokud urychleně předloží své požadavky s odůvodněním u větších položek. Dále bylo ČSR upozorněno, že však nemůže počítat s úvěrem dříve, než bude znám hospodářský a hlavně POLTICKÝ stav v zemi. Totéž potvrdil přímo čsl. generálnímu konzulovi Hajnému tehdejší generální ředitel Exim banky pan Waynex Taylor. Na podzim roku 1945 totiž nebyla pro Československo situace úvěrových kreditů příliš příznivá. Důvodem byl nevyjasněný stav ohledně kompenzace amerických předválečných investic po znárodnění československého průmyslu. Státní department opět naléhavě žádal předložení československých požadavků Exim bance a navrhl krátkodobý úvěr na financování.

O nějaký čas později však generální ředitel banky čsl.delegaci upozornil, že mu byla předložena petice amerických průmyslníků, aby nebyly poskytovány půjčky zemím, jež zabavily americký majetek a nezaručily jejich náhradu, což státní departement nemůže přehlížet. Doporučoval čsl.delegaci, aby vláda vydala jasné prohlášení, že bude zaplacena náhrada za americké investice v přijatelné valutě. Znárodněný americký majetek nebyl jen problémem Československa ale i Polska, které žádalo o úvěr 500 miliónů dolarů a USA mu daly stejné podmínky (změna vnitřní politiky ohledně cizího kapitálu).

Za první čtvrtletí roku 1946 bylo vyčerpáno na půjčky celkem 825 miliónů dolarů, přičemž nevyužito zůstalo 1, 311 miliónů dolarů z celkové částky, kterou Spojené státy uvolnily na tento účel. Z prostředků banky Export-Import bylo v tomto období vyčerpáno například Francií 550 miliónů, Belgií 100 miliónů, Saudskou Arábií 5 miliónů, Nizozemskem 50 miliónů, Mexikem 20 miliónů, Finskem 5 miliónů a 95 miliónů v drobných půjčkách. Dne 8. května 1946 však slavila československá delegace úspěch, když byla schválena půjčka ve výši 50 miliónů na nákup surovin od Exim banky. Půjčka měla být vyčerpána do dvou let a splácet se měla začít za 5 let, tedy počínaje rokem 1951. Dlužný obnos měl být úročen 2 1/2%. Tento úvěr byl ale podmíněn. Banka chtěla uvolnit úvěr, pokud Československo splní tyto podmínky:

1) Náhrada amerického majetku. Američané si byli vědomi, že konkrétní jednání o náhradu bude trvat delší dobu a byli ochotni spokojit se s všeobecným prohlášením čs. vlády, že uznává povinnost poskytnout za znárodněný majetek přiměřenou a účinnou náhradu (Američané tím mínili obvyklou tržní cenu v hodnotách, ze které může mít majitel užitek, tedy např. ale nikoli nezbytně v dolarech).

2) Zveřejňování obchodních smluv. Američané žádali stejně jako od všech ostatních států, aby jim Československo dalo k dispozici úplné texty obchodních smluv, jež nebyly uveřejněny. Zejména se zajímali o smlouvy s východní Evropou.

(Zdroj: 148 AMZV, teritoriální odbor, USA, karton Č. 7, zpráva zaslaná delegací ze dne 13. 3. 1946,

149 AMZV, teritoriální odbor, USA, karton Č. 7, depeše od wash, velvyslance ze dne 1. 4. 1946


Uváděli pro to tyto důvody: - potřebovali je k posouzení platební schopnosti ČSR v souvislosti s požadovanými úvěry. Tzn. zda obchodně-politické závazky ponechávaly dostatečnou vývozní kapacitu pro krytí dolarových závazků; - jen na základě znalosti obchodních smluv mohou posoudit, zda vůči nim zachovává ČSR princip nejvyšších výhod.

V debatě bylo z čs. strany namítnuto, že nemohou zveřejňovat tajné smlouvy. Byl tedy přijat kompromis, že obsah nebude sdělován jednotlivě, ale globálně a to vývozní a dovozní čísla jen podle druhu zboží.

Důvodem ukončení jednání byla stále nevyřešená náhrada znárodněného amerického majetku.

< < <

© 2010 Národní sjednocení | webmaster