/   Svátek má:
 

Marshallův plán pomoci pro poválečnou Evropu

(Přišlo e-mailem)

Základním prvkem je to, že když se po skončení války v 1945 vracel z Londýna exilový prezident Dr.E.Beneš do osvobozené země, byla zde úplně jiná situace, než když se vracel T.G.Masaryk do země v roce 1918. Československo totiž již v roce 1945 mělo předznamenaný určitý OSUD, jehož základ položil prezident Dr.E.Beneš, národní socialista, při své návštěvě Moskvy v roce 1943, kde podepsal československo-sovětskou Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. To byl onen zlomový okamžik pro další vývoj. To se stalo již v roce 1943! Dr.E.Beneš si pozdě začal uvědomovat tento moment, a to totiž tím, jak sověti vždy podrážděně reagovali na jakýkoli československý pokus o samostatné jednání a vystoupení s vlastním názorem. Dr.E.Beneš však nebyl jediným, kdo se nechal zmást Stalinovým chováním a důvěřoval mu v tom, že SSSR nebude zasahovat do otázek vnitřní čsl.politiky, Je všeobecně známo, že i americký prezident Roosevelt velice důvěřoval Stalinovi.

Československá republika byla po skončení války v roce 1945 obnovena jako země demokratická. Měla mít původní předmnichovské hranice, avšak s výjimkou Podkarpatska, kde pod vojenskou správou sovětské armády „Národní rada Zakarpatské Ukrajiny“ vyhlásila dne 26.listopadu 1944 připojení k SSSR. Československo bylo tedy okleštěno mnichovskou dohodou nejen o Sudety, neexistovalo a zbytek země byl pod německým protektorátem, což SSSR využil k tomu, že si přivtělil Podkarpatsko. Slováci ve válečné době měli svůj „Slovenský stát“, který pod vedením Tisa šel po boku Německa.

Dne 5. dubna 1945 byl v Košicích vyhlášen program nové vlády, tzv. Košický vládní program. Vláda Národní fronty byla jmenována jako prozatímní s tím, že po osvobození zbytku republiky bude na podkladě Národních výborů zvoleno a svoláno Národní shromáždění, které potvrdí prezidenta v jeho funkci až do řádné volby a prezident jmenuje novou vládu. Komunistům se podařilo prosadit do programu téměř všechny své požadavky, především pak změnu zahraniční orientace Československa od západní Evropy na východ – zásadně k Sovětskému svazu. Na tomto základě americké jednotky musely zastavit svůj postup u Plzně, byť jejich rychlé průzkumné jednotky byly na předměstí Prahy (Měšice) již začátkem dubna 1945. Na vývoj v zemi měli stále větší a větší vliv komunisté – z bázně před Stalinem odmítli další setrvání „Ruské osvobozovací armády“ (ROA) generála Vlasova, která zachránila podstatnou část Prahy před německými oddíly jsoucími na úprku a snažícími se probít se k Američanům přes barikády, které Němcům postavili do cesty pražští povstalci. Komunisté měli velký vliv v Revoluční radě povstání. První poválečné volby v květnu roku 1946 po poměrně demokratickém průběhu vyhrála komunistická strana. Základní hospodářskou změnou třetí republiky bylo znárodnění vyhlášené dekretem prezidenta republiky Dr.E.Benešem ze dne 24. října 1945. Na jeho základě byl znárodněn klíčový velký průmysl, potravinářský průmysl, akciové banky a spořitelny.

George C. Marshall vyhlašuje pomoc. Když státní tajemník USA George C. Marshall přišel ze svým harvardským projevem, nemohlo se to v celé Evropě obejít bez nadšeného uvítání jak demokratických kruhů, obyvatelstva, tak i politiků. Nepříliš nadšeně se na věc dívali komunisté. Generál Marshall byl jmenován a potvrzen do funkce ministra zahraničí v lednu 1947.

V květnu v roce 1946 se v Československu konaly parlamentní volby, v nichž levicově orientované strany získaly většinu mandátů. Pravicové strany byly ze zákona zakázány. Pro vítěznou KSČ se vyslovilo 38 % voličů, z toho v českých zemích 40 %. Na Slovensku však s přehledem vyhrála Demokratická strana svým programem řadící se k pravicovému politickému spektru. Jí odevzdalo hlas 62 % voličů. Novou vládu vytvořili představitelé stejných stran, jako v Košicích, ale ve složení podle výsledku voleb.

Dne 19.června byl zvolen prezidentem republiky Dr.Edvard Beneš, který přijal demisi Zdeňka Fierilinga (socialisty, který byl po dobu války v Moskvě a později byl strůjcem nuceného sloučení strany sociálních demokratů s komunisty) a sestavením nové vlády pověřil Klementa Gottwalda. Ten nastínil politiku nové vlády v projevu 8.července 1946 v Ústavodárném národním shromáždění, později známém jako „Budovatelský program“. Hlavním úkolem mělo být vypracování a schválení nové ústavy. Těžištěm hospodářské politiky se stal dvouletý plán – plán obnovy a výstavby na rok 1947 a 1948. Tento plán byl tímto Národním shromážděním přijat 25. října 1946 a jeho úkolem bylo dosáhnout úplné obnovy válkou zničeného hospodářství a zvýšení průmyslové výroby o 10% oproti předválečné úrovni.

Československý průmysl, i když průmyslový index výroby předčil některé západní státy, po válce, i po vydatné pomoci od UNRRA, musel i druhý rok potýkat s problémy. Především nuceným odsunem Němců a Maďarů ze země ubylo značné množství sil, zima roku 1946/ 1947 byla velmi krutá, a to se neobešlo bez následků na zemědělství. Tyto problémy vzrostly po nevydařené úrodě, zapříčiněné suchem. To ohrožovalo výživu obyvatelstva. Úvěrová politika, která měla řešit celoevropský nedostatek deviz, zatím nebyla příliš úspěšná, což Československo jako stát, závislý na dovozu surovin ze západu, zvláště tíživě pociťovalo. Hrozilo vyčerpání československého průmyslu.

Československá vláda – včetně komunistů – se po rozumné úvaze přiklonila k velkorysému americkému plánu na obnovu hospodářství. Stalo se tak v červenci 1947. Marshallův plán počítal pro obnovu Evropy v rozmezí od r. 1948-1952 až 18 miliard tehdejších amerických dolarů. A protože Československo se ocitlo svou nezodpovědnou politikou ve sféře Sovětského svazu, čs. vláda vyslala do Moskvy dva zástupce (J. Masaryka, ministr zahraničí a státní tajemník V.Klementis), na takzvanou poradu se Stalinem. Jinak řečeno: Jednalo se o povolení Stalina k našemu postupu ve věci Marshallova plánu. Stalin naší vládě toto striktně zamítl. Z té doby je znám bonmot páně Masaryka: Jel jsem do Moskvy jako ministr zahraničí suverénního státu, a vrátil se jako sluha.Tím je řečeno vše.

<

© 2010 Národní sjednocení | webmaster