/   Svátek má:
 

Co je Antifa?

(Převzato z netu)

Antifu lze charakterizovat jako nadnárodní povstalecké hnutí, které usiluje, často s pomocí extrémního násilí, o podvracení liberální demokracie, s cílem nahradit globální kapitalismus komunismem. Dlouhodobě deklarovaným cílem Antify v USA i v zahraničí je vytvoření komunistického světového řádu. Ve Spojených státech je bezprostředním cílem Antify svržení Trumpovy administrativy.

Nepřáteli Antify jsou pořádkové síly, které v jejím pojetí chrání status quo. Běžnou taktikou, kterou Antifa používá ve Spojených státech i v Evropě, je vyvolávání extrémních násilností a ničení veřejného a soukromého majetku, s cílem vyprovokovat tvrdý zásah policie, který "potvrdí", že vláda je "fašistická".

Antifa tvrdí, že bojuje proti "fašismu", což je označení, které často používá jako všeobecný pejorativ pro diskreditaci všech s jinými politickými názory. Tradiční význam slova "fašismus" je ve Websterově slovníku definován takto: "Totalitní vládní systém vedený diktátorem a zdůrazňující agresivní nacionalismus, militarismus a často také rasismus."

Antifa prosazuje marxisticko-leninskou definici fašismu, která klade rovnítko mezi fašismus a kapitalismus. "Boj proti fašismu bude vyhrán pouze tehdy, když bude kapitalistický systém zničen a bude vytvořena beztřídní společnost," tvrdí německá odnož Antify - skupina Antifaschistischer Aufbau München.

Spolkový úřad pro ochranu ústavy (německá civilní vnitřní zpravodajská služba), ve své zvláštní zprávě o levicovém extremismu uvedl:
"Boj Antify proti pravicovým extremistům je jen kouřovou clonou. Skutečným terčem je 'buržoazně-demokratický stát', který podle levicových extremistů akceptuje a podporuje 'fašismus' jako možnou formu vlády a proto proti němu dostatečně nebojuje. Podle Antify má 'fašismus' kořeny v sociálních a politických strukturách 'kapitalismu'. Proto se levicoví extremisté ve svém 'antifašistickém' boji zaměřují především na odstranění 'kapitalistického systému'."

Matthew Knouff, autor knihy Laický průvodce Antifou vysvětlil ideologii Antify takto:
"Základní filosofie Antify je zaměřena na boj proti třem základním silám: fašismu, rasismu a kapitalismu - všechny tři spolu podle Antify vzájemně souvisí... přičemž fašismus je považován za konečné stadium kapitalismu. Kapitalismus je nástrojem útisku a rasismus je represivním mechanismem podobným fašismu."

Antony Mueller, německý profesor ekonomie vyučující v současné době v Brazílii, popsal v eseji "Co má Antifa společného s původními fašisty" (What Antifa and the Original Fascists Have In Common), jak militantní antikapitalismus Antify maskovaný za antifašismus odhaluje její vlastní fašismus:
"Levice si přisvojila koncept liberalismu a proměnila význam tohoto slova v opak jeho původního významu. Hnutí Antifa používá tuto falešnou terminologii k maskování svých skutečných cílů. Ačkoliv Antifa označuje sebe samu za 'antifašistickou' a prohlašuje fašismus za svého nepřítele, je sama o sobě především fašistickým hnutím."
"Členové Antify nejsou odpůrci fašismu, ale jsou jeho skutečnými představiteli. Komunismus, socialismus a fašismus spojuje jejich antikapitalismus a antiliberalismus."
"Antifa je fašistické hnutí. Nepřítelem tohoto hnutí není fašismus, ale svoboda, mír a prosperita."

Ideologické základy Antify

Ideologické počátky Antify lze vysledovat zhruba před sto lety v Sovětském svazu. V letech 1921 a 1922 Komunistická internacionála (Kominterna, Třetí internacionála) vyvinula tzv. taktiku jednotné fronty, aby "pomocí agitace a organizace sjednotila masy pracujících"... "na mezinárodní úrovni i v každé jednotlivé zemi" proti "kapitalismu" a "fašismu" - tyto dva termíny byly často zaměňovány.

První antifašistická skupina na světě - Arditi del Popolo (Milice odvážných ) - byla založena v Itálii v červnu 1921, aby bojovala proti vzestupu Národní fašistické strany Benita Mussoliniho, která byla sama oficiálně založena proto, aby zabránila vypuknutí bolševické revoluce na italském poloostrově. Řada z 20 000 členů skupiny Arditi del Popolo, složené z komunistů a anarchistů, se později připojila k Mezinárodním brigádám (Interbrigádám) bojujícím ve Španělské občanské válce (1936–1939).

V Německu zřídila Komunistická strana Německa v červenci 1924 polovojenskou skupinu Roter Frontkämpferbund (Svaz rudých frontových bojovníků). Skupina byla kvůli používání extrémního násilí zakázána. Mnoho z jejích 130 000 členů pokračovalo ve svých aktivitách v ilegálních nebo v místních nástupnických organizacích, jako byl Kampfbund gegen den Faschismus (Bojový svaz proti fašismu).

Ve Slovinsku bylo v roce 1927 založeno militantní antifašistické hnutí TIGR, jehož cílem byl boj proti italizaci slovinských etnických oblastí po rozpadu Rakouska-Uherska. Skupina, která byla rozpuštěna v roce 1941, se specializovala na atentáty na italské policisty a vojáky.

Ve Španělsku zřídila Komunistická strana Španělska Milicias Antifascistas Obreras y Campesinas (Antifašistické milice dělníků a rolníků), které byly aktivní ve 30. letech 20. století.

Moderní hnutí Antifa je odvozeno od skupiny Antifaschistische Aktion (Antifašistická akce) založené v květnu 1932 stalinistickými vůdci Komunistické strany Německa. Skupina byla založena za účelem boje proti fašistům, což je termín, který tato skupina používala k označení všech ostatních pro-kapitalistických politických stran v Německu. Primárním cílem Antifašistické akce bylo zrušit kapitalismus. Skupina měla více než 1 500 zakládajících členů a poté, co se v roce 1933 dostali k moci nacisté, přešla do ilegality.

Teroristická skupina Frakce Rudé armády (Rote Armée Fraction, RAF), byla marxistická městská partyzánská skupina, která prováděla atentáty, pumové útoky a únosy s cílem vyvolat revoluci v západním Německu, které tato skupina označovala jako fašistickou državu a pozůstatek z éry nacistů. Během tří desetiletí zavraždili členové skupiny RAF více než 30 lidí a více než 200 lidí zranili.

Po pádu komunistické vlády ve východním Německu v roce 1989 bylo zjištěno, že členové Frakce Rudé armády dostávali výcvik, přístřeší a zásoby od Stasi, tajné policie bývalého komunistického režimu v NDR.

Zakladatelka RAF Ulrike Meinhof vysvětlila vztah mezi násilným levicovým extremismem a policií takto: "Ten chlap v policejní uniformě je prase, není to člověk. To znamená, že se s ním nemusíme zdržovat. A stejně, vůbec to k ničemu nevede, mluvit s nimi. A samozřejmě, můžeme na ně střílet."

Německá novinářka Bettina Röhl, dcera Ulrike Meinhof, tvrdí, že moderní hnutí Antifa je pokračováním Frakce Rudé armády. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že na rozdíl od členů Frakce Rudé armády se členové Antify bojí odhalit svou totožnost. V článku ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung z června 2020 Bettina Röhl také upozornila na skutečnost, že Antifa je nejen oficiálně tolerována, ale je dokonce placena německou vládou za boj proti krajní pravici:
"RAF zbožňovala komunistické diktatury v Číně, Severní Koreji, Severním Vietnamu a na Kubě, které si Nová levice ve své ideologii vysnila jako země na správné cestě k perfektnímu komunismu..."
"Západní levicový radikalismus se rozvinul a stal se vlivnou politickou silou v zemi, v neposlední řadě také díky podpoře několika poslanců různých politických stran, novinářů a příslušných expertů. Příslušníci radikální levice, kteří brutálně udeřili například při otevření nové budovy ústředí Evropské centrální banky ve Frankfurtu nad Mohanem, demonstrují proti každému summitu skupiny G20 a samozřejmě každoročně na 1. máje v Berlíně."
"Lze si položit otázku, zda je Antifa oficiální teroristickou skupinou podporovanou státem pod záminkou 'boje proti pravici'."

Spolkový úřad pro ochranu ústavy vysvětluje, proč Antifa oslavuje násilí, takto:
"Levicoví extremisté interpretují 'kapitalismus' jako spouštěč válek, rasismu, ekologických katastrof, sociální nerovnosti a gentrifikace. 'Kapitalismus' je tedy více než pouhý ekonomický řád. V levicovém extremistickém diskurzu určuje sociální a politickou formu a inspiruje levicovou vizi radikální sociální a politické reorganizace. Anarchisté i komunisté se na jednom shodnou: Parlamentní demokracie jako tzv. buržoazní forma vlády by měla být v každém případě 'překonána'."

Britská Anti-fašistická akce (AFA), militantní antifašistická skupina založená v roce 1985, mezitím přispěla ke vzniku hnutí Antifa ve Spojených státech. V Německu byla v roce 1992 založena Antifaschistische Aktion-Bundesweite Organization (Antifašistická celonárodní organizace), aby spojila úsilí menších skupin Antify roztroušených po celé zemi.

Ve Švédsku byla v roce 1993 založena Antifascistisk Aktion (Antifašistická akce), militantní skupina Antify, která za tři roky své činnosti získala pověst skupiny používající proti svým oponentům extrémní násilí. Ve Francii se skupina Antify jmenuje L'Action antifasciste (Antifašistická akce) a je známá svou nesmiřitelnou opozicí vůči Izraeli.

Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 a zhroucení komunismu v roce 1990 otevřelo hnutí Antifa novou frontu proti neoliberální globalizaci. Sdružení Attac , založené ve Francii v roce 1998 za účelem propagace globální daně z finančních transakcí, nyní vede "Hnutí za alternativní globalizaci", které se stejně jako hnutí "Global Justice" (Globální spravedlnost) vehementně vyhrazuje proti kapitalismu. V únoru 2016 deklaroval Mezinárodní výbor Čtvrté (trockistické) internacionály politické základy globálního protiválečného hnutí, které stejně jako Antifa obviňuje kapitalismus a neoliberální globalismus z existence vojenských konfliktů: "Nové protiválečné hnutí musí být antikapitalistické a socialistické, protože každý skutečný boj proti válce musí být zároveň bojem za ukončení diktatury finančního kapitálu a stávajícího ekonomického systému, neboť to jsou základní příčiny militarismu a válek."

Spolkový úřad pro ochranu ústavy o tom ve své výroční zprávě napsal:
"Levicové extremistické struktury se pokusily posunout veřejnou debatu o násilných protestech proti summitu G20 ve svůj prospěch. Distribucí fotografií a zpráv o údajně nepřiměřených policejních opatřeních se během protestů proti summitu G20 snažily vzbudit dojem, že stát odsuzuje legitimní protesty a potlačuje je policejním násilím. A proti takovému státu je 'militantní odpor' nejen legitimní, ale také naprosto nezbytný."

Soeren Kern je významný spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster