/   Svátek má:
 

________________________________________ .________________________________________

Válka generací

Autor: Vlastimil Vondruška, spisovatel

Často nevěřím, když čtu nebo poslouchám „myšlenky“ některých politiků, komentátorů, novinářů, umělců či studentů, kteří agresívním způsobem kritizují ty, kteří nestojí s nimi v jednom šiku a nechtějí převrátit svět naruby. Nebudu tu vypisovat, o jaké postoje vlastně jde, protože každý dneska ví, že jsme tu „my“, mlčící většina, která chce žít v přehledném světě tradičních hodnot a chce se věnovat čistým radostem obyčejného života, a proti nám „oni“, tedy řvoucí menšina, která chce za každou cenu prosadit své nereálné vize o přeměně lidského světa v mraveniště rovnoprávných, bezpohlavních, nemajetných a nemyslících bytostí. Kdybych chtěl volit tvrdá slova, řekl bych, že i za cenu, že půjdou přes mrtvoly.

Co se vlastně stalo, že zvláště mladá generace neguje to, v čem jsme vyrostli my a naši předkové? Odpověď je jednoduchá. Jako vždycky v dějinách je to boj o moc, která se halí do ideologie. Pokud chcete porazit vládce, musíte ničit a bořit, a k tomu je ideálním a osvědčeným nástrojem blouznivectví a komunismus, jedno jak se to hnutí nazývá, protože podstata je pořád stejná. Analyzujte si cíle radikálních husitů, utopických socialistů počátku 19. století, předválečné sociální demokracie, poválečného komunismu se současnými koncepcemi levicových směrů v Evropě, jako jsou piráti či zelení. Pokud odmyslíte rétoriku a Boha, je to naprosto stejné – rovnost bez vlastního přičinění až za hrob!

Někteří z těch, kteří s podobnými idejemi vystupují, to dělají z pragmatismu, protože je za to platí. To je ta lepší a omluvitelnější varianta, protože nějak se musí živit každý. A je jen na něm, co je ochotný dělat. A nemusím připomínat, kolik z nich, když změnilo živitele, začalo „myslet“ úplně jinak.

Horší je ovšem, pokud blouznivecké ideje hlásají mladí, životem zcela nepoznamenaní mládenci a dívenky, navíc mnozí se vzděláním hodně pochybným a mnohdy nedokončeným. Co jim chybí na rozhledu, znalostech a zkušenostech, to nahrazují nesmiřitelnými ideologickými postoji. Ty samozřejmě nejsou z jejich hlavy, ale jsou naprogramovány těmi, kteří z jejich destruktivního aktivismu profitují, ať již mocensky nebo ekonomicky. Bojovníky „za skutečnou víru a pravdu“ měla každá doba. Dříve je ovšem společnost spíše shovívavě přehlížela a dávala jim čas, aby dospěli a něco se naučili. Jen ty nejhorší manipulativní režimy je pouštěly ze řetězu. A pak z nich byly úderky, z nichž normální lidi mrazilo strachem i hnusem. Stačí připomenout hnutí švédských dětí v 18. století s cílem upalovat čarodějnice, Hitlerjugend, oslavovaného udavače Pavlíka Morozova, který ve svých rodičích odhalil nepřítele sovětského režimu, zběsilé úderky Mao C´Tungových mládežníků provádějících kulturní revoluci, „Gottwaldovy děti“, které združstevňovaly český venkov nebo dnešní Antifu a jí podobné organizace, hysterické obdivovatele klimatické Gréty nevyjímaje. Tragédií dneška je, že oné řvoucí menšině se ochotně poskytuje prostor v mainstreamových médiích, ba co víc, podstatně větší než tradicionalistům. Pokud jim je vůbec nějaký prostor k oponentuře dán. A nás ostatní řvoucí menšina nutí, abychom poklekli a bezpodmínečně poslouchali stoupence Nového světového řádu.

Viděl jsem rozhovor s mládencem, který ještě ani nedochodil střední školu, a ten české společnosti kázal, jak dělat správnou a korektní politiku. Kdyby alespoň hovořil o obecných mechanismech a teoriích, které by snad znal ze školy, budiž. Ale on neznal ani ty. Neznal nic. Jeho jedinou myšlenkou bylo, že je třeba zničit současného premiéra vlády. Proč, to sice na reálných argumentech vysvětlit neuměl, zato ale diváka zahrnul desítkami nejnaivnějších a nejjednodušších hesel z demonstrací a slovníku opozice. Jenže to je jen balast a nikoli fakta. Jen a jen ideologie. Vzpomeňte si na Orwellovu Farmu zvířat! Základem poslušnosti je nemyslet, ale opakovat hesla. Tak dlouho, dokud jim neuvěříte.

Jindy jsem viděl výklad o dezinformacích. Byla v duchu elfů – mytických éterických bytostí, které nemají tělo ani jméno, jsou zářivě čisté a mají vždycky pravdu. Svatá prostoto, co k tomu říci?

Tihle mladíci si snad ani neuvědomují, že v historických vědách existuje sofistikovaná disciplína zvaná heuristika, tedy práce s prameny (nezaměňovat s teorií řešení problémů). Ta má své zásady, jako je ověření věrohodnosti, srovnání s jinými prameny, a v rámci vědecké poctivosti nezatajování ničeho, ani toho, co se mi nelíbí nebo nehodí do mého vědeckého výkladu světa. Protože pravda není to, co chci dokázat, ale to, co dokázat z pramenů mohu. Ne všechna svědectví jsou samozřejmě věrohodná, mnohá jsou pomýlená, jiná úmyslně lživá, ale poznat, který názor či komentář je správný a který ne, to si od stolu škrtem pera může dovolit jen někdo neseriózní nebo nevzdělaný, který se opírá o jednoduchá hesla a nezatěžuje se pochybnostmi a hledáním souvislostí. A co je naprosto špatně, je říkat, který názor je správný. Kdo dal komukoli právo rozhodovat, co si mám myslet a co mám říkat o světě, v němž žiju?

Právě nezkušenost a nedostatek vzdělání jsou živnou půdou pro to, být úspěšně manipulován. Ano, to je pravda, ale ne celá, protože k tomu, abychom v obecných postojích rozlišili ideologii a rozum, není třeba jen vzdělání, ale také zdravý selský rozum a životní zkušenosti. Já osobně si myslím, že pojem hoax byl vytvořen jen jako forma cenzury. Pokud někdo napíše, že se knedlíky vaří z písku a petroleje, je to zjevná hloupost a nemusíme mít úřad, aby nás informoval, že je to hoax. I když by měl v tomto jednoduchém případě pravdu. Ale co třeba tvrzení, že globální oteplení nezavinil člověk, ale je výsledkem periodických změn na slunci? Kdo je tak geniální, aby tohle označil za hoax? A jsou i složitější případy. Jako dezinformace byly třeba blokovány úvahy na téma, že se Evropská unie chová vůči Polsku a Maďarsku nedemokraticky. A vida, nedávný summit změnil vůči těmto zemím kurz (i když se to z České televize nedozvíte). Takže to nebyl hoax, ale názor, na němž asi něco bylo, jinak by se nestalo to, co se stalo. Patřím do kategorie lidí starších, vyrostlých v jiných časech a učil jsem se používat mnohem jednodušší techniku, než máme dnes. To, že někdo nerozumí nejmodernějším počítačovým hejblátkům, ovšem neznamená, že je zaostalý. To, že někdo nebyl na stáži v USA, neznamená, že je nevzdělaný. To, že někdo vyrostl v úctě ve svou zem a národ, v přesvědčení, že jediná správná je úplná heterosexuální rodina a celý život pracoval, to přece není vada na kráse. Jistě, starý člověk by neměl vystupovat v diskuzích o možnostech moderní komunikační techniky a využití umělé inteligence, pokud to není jeho skutečná profese. Bylo by nezodpovědné, aby kázal o něčem, co mu není vlastní.

Ale na druhou stranu mají všichni starší lidé životní zkušenosti, znají mnohem lépe než dnešní mládež historii, literaturu, přírodní vědy, vyznají se v mechanice nebo zemědělství, léta se živili svýma rukama a znají spoustu praktických věcí, které pro změnu nezažili ti mladí. Je tedy legitimní, aby starší lidé vyjadřovali své představy a pocity z toho, jak by měl být náš svět uspořádán, jaké hodnoty by měl ctít a kam by měl směřovat. Pokud se mladí vysmívají názorům rodičů a prarodičů, je to opravdu trapné! My starší neznáme všechno, ale manipulovat námi příliš nejde, protože je nám vlastní právě to, co škola nemůže nikdy naučit – máme intuici a zkušenosti.

Chápu, že mládí bývá ambiciózní, nemá skrupule, je dravé a chce pro sebe ve světě urvat nejlepší místa. Hledá svou budoucnost, tak to bylo vždycky. Ale prosím vás, vy mladí, nechovejte se jako Hunové na dobytém území. Naštěstí takoví nejste všichni, právě jen ta křičící menšina. Jenže ta žádné území ve skutečnosti nedobyla, i když se tak chová! Agresivní a nezodpovědní aktivisti a jim podobní nic nevytvořili, protože vše kolem nich je výsledkem naší práce (a mnozí se živí z našich daní). Vy ostatní, nedejte se jimi strhnout! Zkuste přemýšlet, zda nemáme v něčem přece jen pravdu, protože věřte, je nás hodně a zažili jsme toho mnohem víc. Nežili jsme v lehké době, měli jsme často větší potíže, než máte vy, ale přesto jsme byli šťastní a své životy bychom asi za jiné nevyměnili. A dělali jsme vše, aby se vám, našim dětem, žilo co nejlépe.

Pokud dneska zvláště my starší hájíme tuhle zem proti rozpínavosti Bruselu, Berlína, Moskvy či Pekingu, víme, proč to děláme. Ctíme majetek, pořádek a rodinu s odvěkou dualitou pohlaví a odpovědnosti, odmítáme přehnanou korektnost. Ostatně díky tomu všemu jste se narodili. Přemýšlejte někdy a zapomeňte na představu, že během pár let zničíte vše, co se tu budovalo celá staletí, a tím vytvoříte ráj na zemi. Vy si opravdu myslíte, že tohle je cesta k Vašemu štěstí? Jediné, co vytvoříte, bude nejspíš apokalypsa a zmar.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster