/   Svátek má:
 

Jak českým národem prostoupil duch primitivního „švejkování“

Když se zeptáte cizinců z různých zemí na to, co ví o českém národě nebo která jména české historie znají, tak určitě vzpomenou Jana Husa, Karla IV., Jana Ámose Komenského, Tomáše Garigue Masaryka, ale také i Jaroslava Haška kvůli jeho „Osudy dobrého vojáka Švejka“.

Některé zdroje odsuzují Jaroslava Haška, jako člověka hříšného a totálního neznaboha dělajícího věci, které jsou nejen Bohu, ale i každému slušnému člověku odporné. Pravdou je to, že Haškovy činnosti a myšlenky měly velký vliv na vývoj jak českého, tak i ruského národa a potom i na rozšíření komunismu v těchto národech. Český národ a zvláště čeští křesťané by měli před Bohem a křesťany z Ruska vyznat za hřích onu Haškovu vydatnou pomoc při šíření komunistického ducha v ruském národě.

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v úřednické rodině v pražské Lipové ulici, v mládí mu jeho otec zemřel na důsledky alkoholizmu. Jistý vysloužilý námořník Němeček si obtočil Jaroslava kolem prstu a již jako dvanáctiletého zasvětil Haška do světa prostitutek a alkoholu v neblaze proslulé Jedové chýši v pražské Apolinářské ulici. Jako pozdější student gymnasia byl Hašek několikrát policií zatčen při anarchistických demonstracích, byl vyloučen ze školy, ale nakonec maturoval na obchodní akademii v Resslově ulici. Byl plný sžíravé nenávisti vůči jakýmkoli autoritám. Po zaměstnání u banky Slavia se začal živit novinařinou a stal se redaktorem anarchistického časopisu Komuna (1907). Svými články se neustále vysmíval rakouské vládě a jejím ministrům. Se svými kumpány ve vinohradské hospodě „U zlatého litru“ založil v roce 1911 „Stranu mírného pokroku v mezích zákona“, na jejíchž předvolebních schůzích zesměšňoval a napadal vládu, české poslance a i samotný volební řád. V žádném zaměstnání dlouho nevydržel, nejpříjemnější zábavou pro něj bylo vysedávat v hospodách u piva, kde také vzniklo plno jeho povídek.

Po vypuknutí 1. světové války byl v roce 1917 nechtěně odveden do Rakouské armády. U odvodu např. lhal, že je svobodný, ačkoliv byl ženatý, i když se svou ženou nežil již od roku 1912. V armádě se každý den hlásil k nemocným, žádného vojenského tažení se neúčastnil. Tato doba je však popsána v jeho nejznámější knize „Osudy dobrého vojáka Švejka“, která je jeho určitým osobním vyznáním. Tato kniha psaná až po návratu do Čech zachycuje pouze počáteční dobu jeho působení v rakouské armádě. Tu knihu však nedopsal, respektive pro svůj špatný zdravotní stav jí nedodiktoval své ženě, protože ho dříve zastihla smrt.

O Jaroslavu Haškovi se učí žáci ve školách, avšak málo se ví o tom, jak epizody „Osudy dobrého vojáka Švejka“a jak Haškovo „švejkování“ vznikaly a další souvislosti.

Při ruské ofenzivě nedaleko Ukrajinského města Luck se dal Jaroslav Hašek dne 25. září 1915 dobrovolně zajmout a přešel do ruského zajetí. Byl transportován do zajateckého tábora asi 50 km vzdáleného od města Samary. Čeští zajatci se vůbec nesetkali s nějakým „bratrským slovanským“ chováním ze strany ruských lidí. Ocitli se v situaci hladových, bosých, polonahých, nemocných otroků nucených dělat těžkou práci.

V ruském táboře zemřela polovina Slovanů na tyfus, malárii, úplavici a kurděje. I Hašek onemocněl tyfem, ale uzdravil se.

Počátkem června v roce 1916 byl na základě své přihlášky povolán do čs.legií. V legiích nebojoval přímo na frontové linii, ale dělal důstojnického písaře. Aktivně psal rovněž články do časopisu Čechů na Ukrajině „Čechoslovan“, kde kromě vlády Rakousko¬ Uherské monarchie napadal také představitele Čs. národní rady v Paříži a představitele Čs. národní rady v Rusku. Na jejich adresu napsal ostře satirickou a pomlouvačnou povídku „Klub českých Pickwicků“, za kterou byl zbaven důvěry a poslán na frontu.

Po svržení ruské carské moci a jejím převzetí Prozatímní vládou Kerenského přijel Masaryk do Ruska, aby převzal osobní velení čs. legií. V té době se Rusko prohýbalo revolučním pučem vedeným bolševiky v čele s Leninem a Trockým. Bolševici nebyli zdaleka početně silnou stranou. Ten svůj název marketinkově vyvinuli bolševici na sjezdu Ruské sociální demokracie v Londýně, kde Leninovo křídlo mělo většinu, a tak si začali říkat „bolševici“. Bolševiků bylo na konci roku 1916 asi 2000 v Petrohradě, 600 v Moskvě a v Samaře 100. Byli však dobře připraveni, disciplinovaní a měli silnou finanční podporu z Německa, která činila asi 50 miliónů marek, což odpovídalo asi 10 tunám zlata. Německo chtělo vyvolat v Rusku co největší chaos, vyvolat převrat bolševických extremistů a provést útok, který by vedl ke zhroucení ruské carské moci rodiny Romanovců, kteří vládli dobře. Z těchto peněz mohli tudíž bolševici v Rusku mít v r. 1917 na 41 vlastních deníků a stovky placených agitátorů, rudogardistů a profesionálních revolucionářů. Podařilo se jim v říjnu 1917 násilně uchvátit moc a rozpoutat krvavou občanskou válku v Rusku. Sliby a hesly „Půdu a mír! Vezměte si nakradené! Vojáci, jděte domů, čeká vás půda a ženy“ si získávaly masy zbídačelých lidí a vojáků. Tyto myšlenky vzpoury a nenávisti, pramenící z hořkosti a závistí vůči pracovitým a vzdělaným Rusům nacházely živnou půdu v srdcích proletářů. Tyto ideje začaly pronikat i do čs. legií, kde hrozilo masové dezertérství čs. vojáků.

Jaroslav Hašek se snažil zabránit odchodu čs. legií na Sibiř, a tak koncem února 1918 přešel na sovětskou stranu, do řad levicových sociálních demokratů, kteří nesouhlasili s bojem čs. legií proti bolševikům. V březnu 1918 na VII. sjezdu ruské bolševické strany došlo k jejímu přejmenování na Komunistickou stranu Ruska. S touto moskevskou skupinou komunistů začal těsně spolupracovat po svém odchodu z Kyjeva i Jaroslav Hašek.

V Moskvě začal Hašek pracovat v redakcí nového komunistického časopisu „Pochodeň“ do něhož napsal výzvu všem legionářům ke vstupu do Rudé armády. Píše v ní mimo jiné toto: „Proto se jede do Francie, místo toho, abychom se zde zúčastnili obrození ruské armády a zúčastnili se činně ruské revoluce a pomohli ruskému národu upevnit republiku sovětů, ze které vycházejí paprsky osvobození celého světa i našeho národa. My jsme zde měli zůstat! A musí zde zůstat každý z nás, který ví, že jsme potomci Táboritů, prvních v Evropě socialistů¬ komunistů! A to ví každý Čech! My jsme avantgarda vzpoury a ta musí zůstat zde!“ Jeho nepochopení dějin a postoj vzpoury vůči autoritám se projevil i v článku “Čeští komunisté století patnáctého“, kde napsal: „Význam Husův jest v jeho vzpouře proti autoritě onoho hrozného Říma, před kterým se třásla celá Evropa. On naučil myslet národ, že nemusí poslouchat autority. Husova cesta na hranici byla nejkrásnějším gestem vzpoury.“

Svými agitačními prohlášeními v čs. legiích získal Hašek řadu vojáků pro dezerci a vstup do Rudé armády: „Mluvím k vám přímo, vojáci revolucionáři! Pomozte Ruské revoluci! Všichni, kdo s námi souhlasíte, vstupte v naše řady! Buďme apoštoly nového vzkříšení Ruské republiky. Přimkněme se k ruské republikánské Rudé armádě!“

Rudou armádu ve vojenských střetech předčil český legionářský sbor taktickými a bojovými zkušenostmi, pevnou vojenskou organizací a dokonalým vojenským výcvikem. Legie dobyly strategické město Samaru, kterou bránily mimo jiné i rudoarmějské jednotky vedené Čechem - Jaroslavem Haškem. Vedení čs. legií vydalo na Haška zatykač z důvodu opakovaného zločinu velezrady na československém národě.

Leninova vláda vyhlásila všeobecnou vojenskou povinnost a vytvořila z jednotek Rudé armády na východní frontě pět armád. Ve vedoucím orgánu 5. armády působil Jaroslav Hašek, jehož úkolem bylo vést komunistickou osvětu mezi vojáky a mezi obyvatelstvem při frontové oblasti.

10. září 1918 Rudá armáda dobyla Kazaně, 7. října Samary. Legie byly nuceny opustit Bugulmu, v níž se stal Hašek jedním z pomocníků velitele města. Místní kasárna dal vyčistit hloučkem vystrašených řeholnic z blízkého kláštera. Haškova nenávist vůči pravoslavné církvi a vůči křesťanství vůbec se také projevila v jeho článcích: „Vztahy bolševiků k církvi znají všichni. Duchovenstvo ví dobře, že s vítězstvím proletariátu ztratili popi, katoličtí kněží, pastoři a rabíni tučná sousta a že jejich svaté řemeslo je ve psí. Proletářská revoluce skoncovala s podvodníky, kteří kupčili s bohem, obchodovali s propustkami do ráje a psí kosti prodávali jako ostatky svatých. Likvidace náboženství popů, náboženství kapsy – to je počátek skutečného blaha všeho lidstva. Likvidace těchto parazitů – to je nejlepší způsob našeho boje s vládou temna.“

Hašek byl v lednu 1919 Revolučním sovětem v Ufě vybídnut, aby jako „člověk znající a milující novinářskou práci“, převzal vedení tiskárny a spolupracoval na novém komunistickém časopise „Naš puť“. Jeho satirické fejetony, útočící na čs. legie a odpůrce bolševiků, se staly oblíbenými v celé 5. armádě. Velkou pozornost věnoval boji proti náboženství, v boji za komunistický ateismus. Ve článku „Život podle katechismu“ píše: „U jednoho popa jsme našli kulomet a několik bomb. Když jsme ho vedli na popravu, plakal. Chtěl jsem ho uklidnit a rozhovořil jsem se s ním o vzkříšení mrtvých, které ho mělo podle jeho vyznání víry očekávat. Bez účinku. Řval na celou obec. Dále jsem s ním hovořil o tom, proč se počestným duším přisuzuje po smrti úplné blaho a proč se jim připisuje počátek blaha ještě před posledním soudem. Pop zaplakal ještě více. Neuklidnil ho ani rozhovor o věčném životě a o blaženosti duše. Když jsem s ním hovořil o prospěchu, který mu může přinést rozjímání o smrti, o vzkříšení a o posledním soudu, o věčné blaženosti, pop nevydržel, padl na kolena a křičel: Smilujte se, už do vás střílet nebudu.“

V článku „Kristus a popi“, prodchnutém citáty z Bible, hodnotil Kristovo učení jako prvotní komunismus, které bylo vládnoucí mocí zneužito k utlačování a ohlupování lidí. Hašek začal šířit myšlenky komunismu také mezi německými a rakouskými zajatci. Cílem jeho práce bylo získat tyto lidi pro bolševickou revoluci a zapojit je do internacionálních oddílů 5.armády a připravit je na šíření komunismu v zemích, do kterých se z Ruska vrátí. Z Haškovy iniciativy vznikla Zahraniční komunistická strana, jejímž sekretářem se stal sám Hašek. Na mítinku, kde bylo přes 2000 zajatců z různých zemí, Hašek pomohl svým projevem k získání mnoha nových komunistů.

Hašek se stal také organizátorem a duší nového časopisu „Krasnaja Evropa“ (Rudá Evropa), jehož úkolem bylo „ujasňování a šíření komunistických idejí mezi cizozemci“. V článku „Ozbrojené sily proletariátu“ píše: „Vy, zahraniční dělníci a rolníci, jste povinni být ozbrojeni, jste povinni být připraveni k boji s kontrarevolucí a sociál¬ zrádci ve svých zemích. Vstupujte neprodleně do Rudé armády a sdružte se s ruskými soudruhy v zájmu společné věci – obrany proletářské diktatury. Vy, zahraniční rudoarmějci, budete spolehlivou záštitou vítězství proletariátu nad buržoazií ve všech státech. Ať žije Rudá armáda a její hrozné bodáky!“

Hašek v této době putuje se svojí pojízdnou tiskárnou do jednotlivých měst zabraných rudoarmějci a vydává nadále komunistické burcující časopisy. V Čeljabinsku založil nový časopis „Krasnyj strelok“, v němž ostře napadá postoj pravoslavné církve vůči komunistům (Deník popa Maljuty z pluku Ježíše Krista). Kromě své spisovatelské agitační činnosti Hašek také přednášel na krátkodobém kursu komunismu, kde se přihlásilo i 12 zahraničních komunistů. Na mítinku v Čeljabinsku vystoupil Hašek s projevem v ruštině na téma „Vítězství na východě osvobodí západ“, na jiném mítinku se většina přítomných maďarské, německé, české, slovenské a rumunské národnosti rozhodla vstoupit do Rudé armády. Výbor „Zahraniční komunistické strany“ byl začleněn k politickému vedení 5.armády. Toto internacionální oddělení pod Haškovým vedením bylo v tehdejším Rusku zvláštností, Jaroslav Hašek byl jmenován vedoucím zahraniční sekce. Zúčastňoval se všech schůzí vedení politického oddělení 5. armády a měl podíl na jeho rozhodnutích.

S postupem Rudé armády do nitra Sibiře stále přibývalo cizích zajatců, kterých bylo více než 500 tisíc. Práce internacionálního oddělení pod vedením Jaroslava Haška spočívala v pořádání mítinků, schůzi a besed. Oddělení vydávalo agitační literaturu v jazyce německém, maďarském, českém, polském, rumunském a srbském. Kromě komunistických časopisů v německém a polském jazyce vydalo také přes 26 000 provolání v němčině a maďarštině, přes 5 000 provolání v češtině k čs.legiím. Internacionální oddělení dostalo za úkol vydávat také časopisy i v jazycích národů, mezi kterými se Rudá armáda pohybovala. Začal se vydávat burjatsko¬ mongolský časopis „Zář“ a korejsko¬ čínský časopis. Hašek celou tuto tiskovou práci vedl, osobně tyto časopisy redigoval a také do nich psal. Baškirský komunistický časopis redigovaný Haškem byl vůbec prvním časopisem v baškirském jazyce.

Na jaře 1920 začal Hašek organizovat zahraniční sekce bolševických stran, mezi jinými i československou. Došlo tak ke spojení českých komunistů na Sibiři s politickým ústředím v Moskvě reprezentovaným B. Šmeralem, Ivanem Olbrachtem a Antonínem Zápotockým. Podle vzoru československé bolševické sekce zorganizované Jaroslavem Haškem vzniklo v létě 1920 dalších 14 zahraničních bolševických sekcí: maďarská, německá, lotyšská, estonská, musulmanská, ukrajinská, haličská, jihoslovanská, rumunská, finská, litevsko- běloruská, židovská, polská a korejsko¬ čínská. Výbor československé sekce byl kromě Omsku založen také v Irkutsku, které se stalo střediskem činností českých a slovenských komunistů na Sibiři, dále pak v Tjumeni, Krasnojarsku, Novonikolajevsku, Barnaulu, Čeremchově, Tomsku a jinde. Československá sekce se věnovala podchycení všech Čechů a Slováků – členů bolševické strany na Sibiři.

Celkem bylo na Sibiři najmenováno 236 českých a slovenských komunistů, kteří byli v průběhu roku 1920 odesláni k šíření komunistických myšlenek do vzniklého Československa. Od 5. dubna 1920 byl Hašek stále předsedou stranického výboru štábu 5. armády. Poté byl zvolen do stranické komise, která měla za úkol ustavovat komunistickou moc v dobytých oblastech. Stal se členem irkutského městského sovětu. V Krasnojarsku se také oženil s Alexandrou Gavrilovnou Lvovou, ačkoliv byl v manželské smlouvě s první manželkou v Československu, ale protože v SSSR neexistovala administrativa, jak má být, tak soudům pro trestný čin mnohoženství unikl.

V červnu 1920 byla zorganizována v Omsku konference českých a slovenských komunistů, z Moskvy zde bylo posláno velké množství komunistické literatury a Leninových spisů. Komunisté B.Šmeral a Ivan Olbracht požádali přípisem Ruskou komunistickou stranu o „mobilizaci čs. komunistů“, jejich odeslání do Moskvy, kde byli vyškolováni a potom odesíláni do Československa, aby tam mohli být zárodkem budoucí komunistické strany. V tomto přípisu se úvodem píše: „Politická situace v Československu vyžaduje, aby všichni čeští a slovenští komunisté, nalézající se na území RSFSR a USSR, byli v nejkratší době odesláni do Československa. V Československu není ještě legální komunistická strana. Bude vytvořena na připravovaném sjezdu Československé sociální demokracie…“

Jaroslav Hašek byl v říjnu 1920 jmenován zástupcem náčelníka politického odděleni 5. Armády. Byla to nejvyšší funkce, kterou za dobu své činnosti v Rudé armádě vykonával. V rámci posílání „zkušených“ českých komunistů zpět do Československa byl do Moskvy na podzim 1920 povolán i Jaroslav Hašek. Na první výzvu složit své stranické funkce v Rusku a vrátit se do Československa reagoval odmítavě, ale později poslechl. Dostal také osobní stranický úkol zbavit se alkoholizmu. Hašek se tedy vrátil do Československa s 1500 markami na podporu československých komunistů (které mu ale později záhadně protekly mezi prsty). Byl sledován policií, tiskem byl obviňován ze zběhnutí k Rudé armádě a nenašel pochopení ani u českých marxistů. Nezbylo mu nic jiného, než zmizet a odstěhovat se do Lipnice. Tam se vrátil k předválečnému způsobu života a začal psát „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“. Avšak díky alkoholem silně se zhoršujícímu zdravotnímu stavu pouze diktoval věty své manželce. Ale to diktování netrvalo dlouho, protože zemřel dva roky po svém návratu do Československa dne 3. ledna 1923.

Tolik stručně o Jaroslavu Haškovi a o historii jeho působení v Rusku a na Sibiři, kde se z velké míry rozhodovalo o budoucnosti ruského národa, ale i o historii ostatních národů, které byly v budoucnu podvedeny lživým komunistickým učením. Jaroslav Hašek hrál v tomto procesu svojí spisovatelsko–agitační činností významnou roli. Pomohl rovněž vnitřně rozkládat morálku vojáků nejen čs. legií, ale i Kolčakovy armády, která byla později poražena.

Je zajímavé, že se Sibiř stala určitým obětním místem mocnosti komunismu. Ve třicátých letech zde začali komunisté zakládat neblaze proslulé bolševické koncentrační tábory, ve kterých zemřeli milióny lidi. Není bez zajímavosti, že v posledních prezidentských volbách v Rusku r.1996 získali ruští komunisté největší podporu právě na Sibiři, zvláště v oblasti Krasnojarsku, který je považován za komunistickou baštu.

Je psáno, že nevedeme boj proti tělu a krvi, ale proti vládám, autoritám temnoty a duchovním mocnostem zla (Ef 6,12). Za komunistickým učením stojí duchovní mocnost, která tomuto učení dává sílu a duchovně zaslepuje lidi. Toto učení ovládlo národy, včetně našeho. V ruských knihách je Jaroslav Hašek považován za jednu z hlavních postav komunistických dějin zvláště v této ruské oblasti.

Vzhledem k výše uvedenému je velice zvláštní to, že v Lipnici byl Jaroslavu Haškovi českým národem postaven pomník, aniž by se o něm vědělo, jaký byl. Díky Jaroslavu Haškovi jsme se stali národem, který je znám primitivním „švejkováním“. Ač máme v historii Jana Husa, J.A.Komenského a Masarykovo „Nikoliv Cézar, ale Ježíš!“, tak se v českém národě, díky Haškovi, uvelebila představa církevních osobnosti jako alkoholem uslintaných a profláknutých tupců, a nikoliv obdiv k armádě poctivých věřících v Boha, starajících se v nemocnicích, chudobincích a sirotčincích o potřebné.

Všechno toto neblahé duchovní dědictví českého národa včetně silně proticírkevní šaškárny o hodně později rozšířil a propracoval režisér Zdeněk Troška svými filmy bavícími každého, kdo má rád pokleslou hospodskou prču (Kameňák), v nichž vystupují venkované jako naivní tupci (Slunce, seno..). Takové má teď dědictví český národ před světem.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster