/   Svátek má:
 

Liberalismus

Autor:P. Konrád Kubeš SJ

Blud a kacířství moderní doby, prý „otčina svobody“ (Heine). Tříhlavá saň.

a) Humanismus a renesance byly přípravou na protestantskou reformaci, ta potom na náboženskou revoluci, jež zrodila revoluci politickou, a ta se stala matkou liberalismu. Humanismus, reformace a liberalismus jsou trojzubec, jímž se satan vrhl na církev. Jako jindy i nyní zvučné jméno (liberalismus znamená svobodomyslnost) maskuje zkázonosnou věc. Liberalismus prohlašuje neomezenou svobodu jednotlivce, a to ve všech oborech.

Výstřední liberalismus zavrhuje veškerou autoritu, vede k anarchii, umírněný autoritu omezuje. Lze mluvit o náboženském, politickém a hospodářském liberalismu, tedy o tříhlavém draku.

b) Náboženský liberalismus hlásá nezávislost na zákoně Božím. „Člověk může věřit, myslit a konat, co chce.“ Umírněný přidává: „Pokud tím nepoškozuje práva bližního.“ Tedy bezmezně hovět choutkám, zvláště tělesnosti! Liberalismus prohlašuje náboženství za věc soukromou, mluví o naprosté toleranci (neutralitě), jež vede k náboženské lhostejnosti, nevěře, mravní nevázanosti, a nakonec se z hlasatele tolerance stává zarytým nepřítelem zjeveného náboženství. K tomu nezbytně dojde, je-li rozum prohlášen za soudce nad obsahem nauky Kristovy. Protestant K. Frantz: „Pro liberalismus je příznačné a s ním nerozlučně spojeno, že odezírá ode všeho, co patří k náboženství; plyne to z jeho čistě negativního pojetí svobody, výstředního individualismu.“ Vše je zlaicisováno, tj. úplně vymaněno z vlivu náboženství: stát, škola, život. Liberalismus provádí „duchovní sekularisaci“: duchovní statky křesťanství, z nichž lidstvo staletí žilo, „zestátňuje“, zbavuje všeho náboženského nátěru. Jeho vzorem je antický pohanský stát, antická bezbožecká kultura. Liberalismus svůj vzor předstihl! Moderní kultura liberalismu je kultura čistě materiální, beznáboženská; za úkol moderní doby pokládá vyvracet pravdy zjeveného náboženství; mravní zákony jsou nahrazeny pravidly slušnosti a laickou morálkou, moderní literatura i umění jsou zapřaženy do služeb mravní nezávislosti a nevěry.

I do katolického tábora vnikl liberalismus: Napřed omezoval autoritu papeže, stavěl ho na roveň biskupům, což bylo liberálním biskupům vhod; pak začal omezovat i autoritu biskupů, stavěl je na roveň kněží; nakonec vyrovnal i rozdíl mezi kněžími a laiky; po stránce věroučné popíral články víry z větší nebo menší části.

c) Politický liberalismus vznikl jako reakce proti absolutismu vládců, k němuž logicky i fakticky vedla reformace. Vymanit se ze svírajících pout policejního státu! Úkolem státu je prý „chránit svobodu občana v náboženství, vumění, ve škole, v divadle“ atd. Jaké ale bude postavení církve v tomto ,,Svobodomyslném“ státě? Ve jménu svobody byla vytlačena Církev z veřejného života, ze škol, z manželského práva atd., ve jménu svobody byly rušeny kláštery a jejich jmění rozkradeno. Nesmí se prý trpět ,,stát ve státě“, svobodná církev ve ,,svobodomyslném“ státě; k boji proti ní musí stát poskytnout pomocné rámě, stejně i k boji proti proletariátu. Tím popírá liberalismus své vlastní zásady (tolerance): je opravdu náboženství věcí soukromou, když proti němu stát rozvíří kulturní boj a násilím je potlačuje? Liberalismus vede ponenáhlu k absolutismu, proti kterému se původně vzepřel; místo absolutistických králů nastoupili despotičtí diktátoři, místo Ludvíka XVI. ve Francii Napoleon!

d) Hospodářský liberalismus vyhlásil volnou konkurenci. „Stát nemá právo vměšovat se do smlouvy (do náboženství ano?), kterou dělník uzavřel s chlebodárcem svobodně, jak chce.“ Toto pojetí ,,svobody“, na papíře tak vábivé, v praxi vedlo k vítězství tvrdého kapitalismu, k vysávání dělníka, a konec?

Jednak reakcí, jednak důsledným provedením zásad liberalismu vznikl socialismus: „Liberalismus čtvrtého stavu.“ Liberalismus zdůrazňoval soukromý majetek, poněvadž to byla v předrevoluční Francii jediná ochrana třetího stavu (měšťanstva) proti zvůli šlechty a krále. Stal se ale sociálně bezohledným, v podstatě vládou peněz, kterou nazval Léon Bloy „krví chudého“. Liberalismus říká chudákům: „Poslouchej, jinak tě zastřelí, uděláš-li revoluci; dři se, jinak tě zavřou, budeš-li krást; nemáš-li co jíst, umři; my za tvé útrapy nemůžeme.“

e) Liberalismus začal prohlášením svobody jednotlivce a atomizováním (rozdrobením) společnosti, skončil však absolutismem a prohlášením všemohoucnosti státu. Pius IX. liberalismus zavrhl; osmdesátá věta jeho Syllabu byla divoce napadena; odmítá totiž, že „papež může a má se smířit a přizpůsobit se modernímu pokroku, liberalismu a civilizaci“. Pius IX. vysvětlil, jak tomu rozumět: ,,Jménem civilizace se dnes míní zeslabení a dokonce zničení církve Kristovy; s takovou civilizací se papež smířit nemůže.“ Liberalismus byl životním názorem třetího stavu (měšťanstva), který byl původcem revoluce r. 1789 proti šlechtě a králi.



© 2010 Národní sjednocení | webmaster