/   Svátek má:
 

Bude Talmud někdy zcenzurován?

Autor: Ladislav Malý

Vloni v listopadu se na webových stránkách Nové orientace objevil článek z pera V. Tydlitátové, s názvem Mlčení kardinála Duky: Pastýři, kde se toulají tvé ovečky? Svou odpověď V.T. jsem publikoval v článku Odpověď na hanopis dne 21. 11. 2020 – viz stránky NSJ.

V.Tidlitátovou skoro do nepříčetnosti rozčílil mnou publikovaný článek, jenž jsem převzal z e-mailu: Něco málo z Talmudu Kdosi si dal práci a z židovského Talmudu vytahal věty, které poukazují na rasovou povýšenost Židů nad ostatními národy a které nás, gójími – dle inkriminovaných vět z Talmudu –, mají za zvířata.

Rád bych se k problému Talmud vrátil. Jistě, ne jako věřící Žid, ale jako věřící katolík, bílé rasy, z národu Čechů, - podle Talmudu pak gójím či Akuma.

Nuže, co je to Talmud? K ruce si vezměme otevřené informace z internetové Wikipedie.

Nejstarším pramenem židovského náboženství je Tóra. Je to pět knih Mojžíšových. Celá rabínská literatura spočívá valnou částí na Tóře, je to vlastně u křesťanů Starý Zákon.

Rabíni přidávali k Tóře komentáře, ty se jmenují Mišna. Komentářem Mišny je Gemara. Dalšími komentáři k Mišně je i kabalistická kniha Zohar (Jas).

Zhruba řečeno: Mišna a její výklady, Gemara, tvoří Talmud. Známe dva Talmudy - Jeruzalémský a Babylonský.

Jeruzalémský talmud. Jeho konečná redakce zřejmě spadá do konce čtvrtého století. Jeruzalémský talmud je kompilací obsahující učení tří škol nalézajících se ve městech Tiberias, Sepforis a Caesarea. Tou dobou už bylo oficiálním náboženstvím římského impéria křesťanství a Jeruzalém byl hlavním městem křesťanstva. V roce 325 po Kristu císař Konstantin, první křesťanský císař, prohlásil: „Nemějme nic společného s tímto protivným lidem,“ (tj. se Židy). Císařovo prohlášení poukazovalo na židovské náboženství i věřící Židy jako na vyvrhele.

Jeruzalémský talmud byl tedy redigován v mnohem hektičtějším a obtížnějším prostředí, než jeho babylónský protějšek, avšak i přesto zůstává nepostradatelným zdrojem židovského zákonodárství ve Svaté zemi.

Babylónský talmud byl sestaven kolem roku 500 po Kristu. Slovo Talmud, je-li použito bez bližšího upřesnění, zpravidla označuje Babylónský talmud. Od dob babylonského zajetí v roce 586 př. Kristem žili Židé pouze v sídlech mimo Judsko. Většina zajatců se domů nevrátila. Přirozeným přírůstkem, migrací a obchodem populace vzrostla. Pro učence přestalo být důležité cestovat pro autentickou tradici do Palestiny.

Mezi oběma kompilacemi (oběma talmudy) existují rozdíly. Jazykem Jeruzalémského talmudu je západoaramejské nářečí, které se liší od babylonského.

Talmud Jeruzalémský na rozdíl od Babylonského talmudu pokrývá I zákony z oddílu Zera'im (zemědělské zákony platící pouze pro Svatou zemi) a Tahorot (zákony rituální čistoty týkající se Chrámu a systému přinášení obětí).

Babylonský talmud získal mnohem větší vliv než Jeruzalémský. Je tomu tak proto, že vliv a prestiž židovského společenství v Palestině ve srovnání s babylonským společenstvím v letech po dokončení talmudu setrvale klesaly. Navíc byla konečná úprava Babylonského talmudu mnohem kvalitnější než tomu bylo u Jeruzalémského talmudu, čímž se stal použitelnějším a z právního hlediska závaznějším.

Veliká látka obou Talmudů, jakož i neurovnanost, byly důvody proč toledský rabín sepsal roku 1321 nový spis rabínského práva a nazval jej -Čtvero věží.

Tento spis se stal základem konečné redakce židovského zákoníku, nazvaného Šulchan Aruch (Prostřený stůl).

První kompletní vydání Babylonského talmudu bylo vytištěno v 16. století v Itálii Danielem Bombergem. Téměř všechna tištěná vydání od dob vydání Blombergova dodržela stejné stránkování. V roce 1835 vytiskl nové vydání Talmudu Menachem Romm ve Vilně.

Talmud je nejvyšším židovským zákoníkem, bezpodmínečně zavazující všechny Židy k přesnému plnění a zachovávání, a to vždy, na každém místě a za všech okolností.

Během posledního tisíciletí byly k Talmudu od různých židovských učenců přidávány komentáře; tímto se nechci zajímat, - ani mi to nepřísluší. Ale zajímavý je další vývoj vzájemného boje Židů o Talmud a jeho význam.

Osvícenství, jehož otcové byli učení Židé, gójimští filosofové a zednáři, bylo svým odklonem od Boha ostře útočně namířeno především na Církev katolickou, tak ale i ono zaklepalo na dveře židovských synagog.

A tak v důsledku emancipace z ghetta (1789) prodělal judaismus během 19. století silné otřesy a transformaci. Na talmud se začaly aplikovat moderní metody textové a historické analýzy.

Vůdcové reformního hnutí v rámci svého úsilí odštěpit se od tradičního rabínského judaismu, podrobili talmud přísnému přezkoumání. V reakci na to začali být vedoucí představitelé židovské ortodoxie citliví na jakékoli změny a zavrhli moderní kritické metody studia talmudu. Metody a způsob studia talmudu proto uvízly v debatách mezi reformismem a ortodoxií.

Někde uprostřed mezi těmito dvěma zcela protichůdnými pohledy vyvstala nová škola, která vyvinula historicko-kritickou metodu studia talmudu. Učenci a rabíni zastávající tento názor uvěřili, že židovské právo je výsledkem dlouhého vývoje a že svévolnému vměšování se do tohoto přirozeného procesu bychom se měli vyhýbat. Na druhou stranu také věřili, že tradiční židovské zdroje, jako talmud, by měly být podrobeny akademickému zkoumání a kritické analýze. Dnes se tento typ studia objevuje především v konzervativním judaismu.

Z toho všeho je patrné, že se časem a v důsledku diskurzu mezi Židy vyhranily tři židovské směry, jež mají různý pohled na Talmud:

Ortodoxní judaismus nadále zdůrazňuje důležitost studia talmudu a talmud je základní složkou rozvrhu v ješivách (židovských školách).

Konzervativní judaismus obdobně zdůrazňuje studium talmudu v náboženském a rabínském vzdělání. Talmud je studován jako historický zdrojový text pro halachu (židovské právo) a na konzervativních ješivách není nijak bráněno akademičtějšímu a kritičtějšímu přístupu, který v kombinaci s tradičním pojetím vede k zajímavým výsledkům.

Reformní judaismus neklade na studium talmudu ve svých hebrejských školách takový důraz jako výše uvedené směry, ale v rabínských seminářích jej vyučuje; světonázor liberálního judaismu zamítá závaznost halachy a používá talmud pouze jako zdroj inspirace a mravního naučení.

A teď pozor! Žádný z těchto tří směrů ale nikde nikdy nepublikoval, že výše uvedené inkriminované věty v Talmudu - viz článek Něco málo z Talmudu -, jsou neplatné, nebo že v Talmudu vůbec nebyly napsané, nebo že si je gójové vymysleli.

Podobně jako Talmud, obsahuje i Korán věty – muslimská věroučná kniha -, při nichž bílým postkřesťanům stávají vlasy hrůzou na hlavě. A nedávná jejich praktická aplikace v Chalífátu Syrie starch Káfirů (nevěrců) ještě umocňuje. Ale aspoň je zde otevřený nepřítel, který svoje kruté náboženství transparentně manifestuje v knize, jež právem dostala přízvisko satanské verše. Prostě – my, káfirové, víme, s kým máme tu čest! A rozhodně nečekejme, že dojde k revizi Koránu, že muslimové své “nože a meče zkují v pluhy” a padnou si do náruče s Židy a postkřesťany. Tyhle naivní představy mají asi jenom evropští zednáři, jako je Merklová či Makron a s nimi hrstka hloupých, ale mocných politiků.

Vraťme se k Talmudu. Proč někdo odpovědný ze Světového židovského kongresu, (což je mezinárodní organizace a federace židovských komunit a organizací), zcela jasně světové veřejnosti neoznámí, že inkriminované věty z Talmudu, které z Židů dělají povýšence nad ostatní národy, a které měly v dávné době svoje historické opodstatnění, jsou už dávno vyhaslé, neplatné, že v současném životě v židovské společnosti nemají žádný význam?

Stále mi chybí nějaké takové prohlášení z vedení židovských organizací…

Už v roce 1962 papež Jan XXIII. V novém katolickém misálu zcenzuroval Velkopáteční modlitbu, která zněla: “za proradné Židy…”, a slova nahradil slovy jinými, mírnými, pro klid mezi Židy a křesťany. Načež na II. vatikánském koncilu byla katolická Církev svými vnitřními nepřáteli z řad sionistů a zednářů podrobena “kastraci” a ponecháno jí – kléru i věřícím – svou působnost ve věcech víry a mravů provádět pouze a jen v kostele, nikoliv politickými prostředky působit ve světě; vymiškovaná církev své věřící nemůže zastupovat v orgánech státní moci a správy, například ve světském Parlamentu.

Až tak dalece došla katolická církev – ta její lidská viditelná část! -, že uznala vítězství Židů v boji proti Kristu! Židé, kteří ukřižovali našeho Pána Ježíše Krista vedli vedli boj s křesťanstvím po dva tisíce let… Církevní preláti svůj hřích proti Duchu svatému nechali dojít tak daleko, že tvrdí, že katolická církev je církev jedna z “mnohých církví”, asi jako jsou různé protestantské denominace, nebo čarodějnické rejdy jihoamerických Indiánů, vzývající jakousi Pachamamu… Dál nechci psát, pokoušel bych ďábla…

V článku Něco málo z Talmudu uvedené pasáže jsem si nevymyslel, a tak se ohrazuji proti nařčení, že jsem sprostým lhářem, a že prý píšu jako se psalo za Protektorátu a že tím urážím židovský národ.

V Praze 3. září 2021, www.narodnisjednoceni.cz



© 2010 Národní sjednocení | webmaster