/   Svátek má:
 

Konference Holešovské výzvy

V sobotu 28.ledna odpoledne se do Prahy sjelo zhruba přes dvě stě lidí z celé republiky na první konferenci Holešovské výzvy. Všichni patřičně nabroušení na současnou vládu i celý vládní systém, jinak naprosto nesourodý kolektiv lidí. Šlo spíš o starší ročníky, mladých bylo poskrovnu. A vzhledem k tomu, že lidé spíše patřili k ročníkům, kteří zažili éru vlády bolševiků, mnozí z nich, ne-li většina, když nebyli přímo ve státostraně, tak na život z té doby nostalgicky vzpomínají. Za předsednickým stolem zasedli ti, kteří tuto Výzvu iniciovali, především Slávek Popelka z Holešova, s jeho dalšími pěti přáteli. Je třeba ale říci, že ještě než konference začala, tak několik dní před ní došlo k vyloučení jednoho ze svolavatelů, pana Prince z Českých Budějovic, z předsednického výboru, a to proto, že pozval na konferenci s. Filipa (KSČM) a s. Sobotku (ČSSD). Pak se ale pan Popelka s panem Princem udobřili, aby se ale zase na konferenci ve zlém rozešli.

Konference začala o zhruba půl hodiny později, poněvadž předsednictvo se dohadovalo o jednacím řádu. Posléze pánové došli k závěru, že nejdříve proběhnou prezentace jednotlivých hnutí a stran, i jednotlivců, po té bude přestávka, a po ní se zahájí vlastní diskuse o připraveném Pracovním návrhu.

Vzhledem k časové tísni byl pro jednotlivý příspěvek vyhrazen vražedný prostor tří minut. Můj příspěvek – viz níže!

Po přestávce atmosféra v sále hloubětínské Tesly houstla; lidé byli nedočkaví, nejraději by vzali sudlice a okované cepy a šli na pány. Bylo heroické udržet v sále dílné klima, začalo překřikování jeden přes druhého, mikrofon byl na roztrhání. Co bylo příčinou?

V Pracovním návrhu bylo ustanoveno šest bodů o nichž se mělo diskutovat, a o každém hlasovat. A protože čas kvapil, nebylo myslitelné v množině dvou set lidí detailně diskutovat o každém bodu zvlášť. Zde se ukázala roztržka mezi lidmi v předsednictvu o jednacím řádu. Pan Princ nakonec tajně z konference odešel, protože on – podle mínění pana Popelky – zavinil daný chaotický stav.

Nicméně, došlo za hlaholu některých – podle mého názoru profesionálních rozbíječů schůzí – k čtení bodů a k hlasování. Zde jsou jednotlivé body:

1) Demise vlády

2) Příprava spravedlivých voleb (nový volební zákon)

3) Uzákoněni referenda

4) Zastavení restituce církevního majetku

5) Zastavení sociálních reforem,(školní,penzijní)

6) Odvolání podpisu pod smlouvou ACTA

7) Vyslovení nedůvěry presidentu republiky a jeho abdikaci až po demisi vlády.

Sedmý bod byl k původnímu návrhu přidán.

Všechny body byly odhlasovány opravdu, jak se říká, drtivou většinou. Kromě bodů č.4, kde jsem já a můj přítel pan Skácel (ČHNJ), hlasovali proti tomuto bodu. Dokonce jsem potom šel opět k předsednickému stolku a požádav o mikrofon, řekl: „Přátelé, prosím vás, zamysleme se ještě jednou nad bodem č.4, o těch restitucích církevního majetku. Vždyť jestliže nechceme, aby nás vláda a ti ostatní okrádali, tak nemůžeme být lhostejní ke zločinu, který spáchali naši předkové v letech padesátých…“ a sotva jsem za nepopsatelného řevu a nadávek mohl domluvit. Vypadalo to, že mně popadnou a budou lynčovat! Takovou zavilou nenávist, a přímo osobní, jsem dlouho nezažil. Jednou ve škole, jako děcko, to mně ale nenáviděli učitelé; potom, když mě vylučovali z ROH, to ale bylo více méně od některých lidí hrané. Ale teď a tady, to bylo nefalšované, nehrané; bylo slyšet “Ty černoprdelníku!“

Ne, opravdu, národ se za ta léta ponížení a nesvobody v ničem nepoučil. Nechápe, že prioritu v životě lidí i národa, hrají duchovní a morální zásady. A až když ty jsou vyřešeny a lidé se s nimi ztotožňují, je možno přikročit k hmotným otázkám. Celých dvacet let vládnoucí establishment, ale i kulturní a ekonomická obec po ničem netoužili více, jak po zbohatnutí. Nenasytně, hltavě se drali k majetkům a tím dávali příklad ostatním občanům republiky, co je v životě nejdůležitější. Podle toho to taky v národě vypadá. K tomuto neddiskutovatelnému faktu je třeba přičíst negativní vlastnosti většiny Čechů, a sice nenávist zakořeněnou hluboko kdesi v genech k Němcům, k šlechtě a církvi. Výsledkem je morální paskvil člověka. Jaký rozdíl mezi námi a Maďary…!

Příspěvek přečtený 28.1.2012 na Konferenci Holešovské výzvy

Přátelé,
my všichni, kteří jsme se tu sešli, dobře víme, co nechceme, ale neshodneme se na tom, co chceme.

Ať chceme nebo ne, naše hnutí stojí před závažným rozhodnutím: Buď na současném politickém systému žádat jeho reformní změny, tedy chtít jakousi perestrojku, anebo tento politický systém chtít zrušit, tedy systematicky jít proti němu. Jsem zde za politickou stranu Národní sjednocení, a ta je zásadně pro druhou variantu: zrušit dosavadní politický systém pluralitní liberální demokracie.

Jsme toho názoru, že je nutno nahradit ho dokonalejším společenským řádem, a tím je systém stavovské demokracie. Není to nic nového, intelektuálně rozpracoval stavovskou společnost Othmar Spann, rakouský národohospodář a politik, který zemřel v roce 1950.

Oč jde?

Zhruba řečeno: Jde o to především zrušit politické strany. Dále rozdělit národní společnost do skupin – stavů - , v nichž jsou lidé zaměstnáni, či společensky a sociálně zařazeni. Tyto skupiny, chcete-li korporace, samy, bez politických prostředníků, vysílají svoje zvolené zástupce do parlamentu. Ten, jak vidno, je složen z odborníků. President republiky se volí přímo, současně má výkonnou moc a jmenuje vládu, která je rovněž složená z odborníků. Politika není nic jiného, než přerozdělování finančních prostředků, vybraných od daňových poplatníků, a k tomu národ nepotřebuje politické strany.

Stavovská společnost stojí na třech základních demokratických pilířích: výkonném, zákonodárném a soudním, tak jako je tomu v současnosti. Majetek výrobních prostředků ze zásady patří těm, kdo na nich a s nimi pracují. Pravicovost stavovské demokracie není daná otázkou vlastnictví majetku, ale kodifikováním morálních a duchovních hodnost tradiční křesťanské civilizace. To jsou zhruba v kostce vlastnosti demokratické stavovské společnosti, která, jak pevně věřím, je budoucností euroamerické civilizace. Protože dosavadní systém se vyžil, přezrál, je shnilý. Ani náhodou nejsem marxista, ale Marx ve své geniální analýze kapitalismu – mýlil se ale ovšem v jeho terapii – řekl kromě jiného, cituji: tak jak se mění společenské síly, musejí se změnit i společenské vztahy. Konec citátu.

I slepý musí vidět, že výroba, technika vůbec, informatika atd. jsou jiné než před válkou, dokonce jiné než před dvaceti lety. Vezměte si, že tento zkorumpovaný liberální systém je filosoficky odvozen z doby tzv. osvícenství. Je tedy načase změnit společenské vztahy. Jinými slovy: zrušit politický systém liberální demokracie a nahradit ho společenským řádem stavovské demokracie. Myslím, že naše snaha by měla jít tímto směrem.

Ladislav Malý, člen předsednictva NSJ



© 2010 Národní sjednocení | webmaster