/   Svátek má:
 

Hamletovské dilema

Volební taškařice tentokrát v Česku začíná poněkud dříve, protože tzv. pravicová koaliční vláda údajného katolíka Nečase krachla. Krach své vlády z velké části zavinil sám „katolický“ premiér, jenž nedokázal odolat sexuálním svodům své blízké kolegyně, která šikovným způsobem tahala za drátky vládních rozhodnutí. Ve své ženské žárlivosti a v nenávisti k sokyni v lásce (manželce premiéra) udělala několik chybných kroků, čehož hbitě využili orgánové ideopolicie z Ministerstva lásky ČR, a následnou kauzu pan premiér – „věřící“ katolík s tak velkou „odpovědností“ k národu! – ve funkci nepřežil. Co čert nechtěl, soudruzi z ideopolicie vyšťourali a rozkryli i jiné korupční machinace kmotrů vládnoucích elit, a tím už přetekl onen pověstný pohár hořkosti.

A tak se máme koncem října zase na co těšit. A koho má vlastně národ volit, dát mu svůj hlas, tedy kus sebe sama? Protože tím, že někoho zvolím, aby za mně hovořil a rozhodoval v Parlamentu – do zákonodárné moci - plně mu důvěřuji a sdílím jeho politické názory, ale také participuji na odpovědnosti, kterou má on i já. Proto když národ remcá na vládu, měl by si každý zpytovat svoje svědomí a uvědomit si, koho že to volil. Jiná otázka je, že současná liberální demokracie je tak nastavená – v českém státu obzvláště rafinovaně – že vlastně lidé jako já, nemají koho volit. Zásadní rozhodování jít, či nejít k volbám, je prvotní odpovědné občanské zvážení situace, zda je zde někdo, na koho jsem ochoten delegovat svou odpovědnost. Někteří lidé říkají, že budou volit menší zlo. Tady je třeba upozornit, že nejsme nuceni volit menší zlo (neexistuje institut bílých lístků) – to za prvé a za druhé – volit „menší“ zlo je pořád zlo a volič svým hlasem na něm participuje.

V Česku je asi šedesát politických stran a hnutí, z nichž národ vyselektoval za posledních dvacet let jenom stran několik, které hodlá zvolit do zastupitelských orgánů. Můžeme si je vyjmenovat a napsat jejich stručnou charakteristiku. Chtěl bych ale upozornit, že názor je můj, tedy subjektivní hodnocení; leckdo nad ním mávne rukou, leč pro někoho může také být vodítkem, kdo jako já má stejnou politickou „krevní skupinu“.

První strana, která je na tapetě, je strana SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. Zřejmě vyhraje volby, protože je to strana, která českému voliči nejvíce vyhovuje. Je to totiž strana levého středu, s levou i s nepatrně malou pravou frakcí. Věrchuška strany je sice vnitřně rozpolcená, což hraje do karet současnému státnímu presidentovi, který se má socdemákům za co mstít, v souvislosti s jejich podrazem při volbě presidenta v lednu 2003. Národu strana ale přesto nejvíce vyhovuje, poněvadž český národ je z velké části nejen k politice, ale i obecně vlažný a lhostejný; další část národa je pak z gruntu levicová, s níž lomcuje nenávist k Němcům a katolické církvi. Pak je zde nevelké procento voličů, kterým leží na srdci osud národa, o ně ale zase nestojí vládnoucí establishment. Má to svou řadu historických příčin, které zde nebudu zmiňovat. Ta značná část lhostejných se však nechá vést populismem jako stádo ovcí nebo skotu, a o tu ve volbách jde. Jisté je, že Sociální demokracie dobře ví, na jakou strunu zabrnkat. I když se zdá být její ekonomický a sociální program mnohým sympatický a rozumný, jsou to ovšem předvolební sliby; navíc je to strana marxistická. Ale nejen chlebem živ je člověk. Sociální demokraté neuznávají morálně duchovní hodnoty, pramenící z Božího přirozeného mravního řádu, na nichž stojí křesťanská civilizace. Trnem v oku jsou jí církevní restituce, jakož i potrestání komunistických zločinců, neřku-li omluvit se za vyhnání sudetským Němcům. Politika sociální demokracie je sympatická zejména velké části důchodcům (jsou jich přes dva miliony) a lidem s nižším vzděláním – a těch je také více než dost. Není vyloučeno, že se socdemáci v parlamentu spojí s komunisty - komunisté mohou být i ve vládě - a máme rudo oranžovou koalici. Něco podobného bylo u nás naposledy v době třetí Benešovy republiky a výsledkem byl „vítězný únor“. Strana Sociálně demokratická vidí svoji existenci v přestárlé liberální demokracii, tedy v systému pro skutečný život a rozvoj národa dneska už ve všech směrech naprosto disfunkční, ale ze setrvačnosti se stále těžce potácející. Protože sionisté zatím lepší a dokonalejší podvod na gójímské národy nevymysleli, a gójové nemají sílu a odvahu jít vlastní cestou.

Jako druhá strana, jež získá hlas i srdce českých voličů – zhruba kolem 15% - a její kandidáti budou rozhodovat v Parlamentu, je KOMUNISTICKÁ STRANA ČECH a MORAVY. O této straně se nebudu nijak vyjadřovat, protože je to strana zločinecká a její představitelé měli být dávno za katrem, a strana jako taková by neměla mít právo na existenci. Současní bolševici mají velké štěstí, že ono splynutí „kapitalismu se socialismem“ v roce 1989 prováděli západní sionisté a jejich agenti v komunistických zemích jako byl Gorbačov, u nás Havel apod. Šikovně rozehráli hru na „humanismus a lidská práva“; odmítli spravedlnost, zneuznali a pošlapali oběti komunismu a vytvořili hnisající sněť organismu, které říkají demokracie. Proč štěstí? Protože jinak by nesli svůj díl odpovědnosti za ponížení národa, za vraždění nejlepších lidí, za dlouhé roky naší ekonomické a duchovní poroby.

Další politická strana, která se uchází o hlasy voličů, je OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA. Strana od svého založení v roce 1992 je vlastně odvarem bolševismu - najednou kde se vzalo tu se vzalo nebývalé množství „liberálů“, kteří ovšem včera měli pracovní knížku rudé barvy. Byla založena ekonomem V. Klausem, nomenklaturním kádrem komunistického režimu (prognostický ústav byl nástrojem druhého centra KSČ, které spojeno s StB a KGB v listopadu-89 provedlo tzv. sametovou revoluci!), po vzoru anglosaské liberální demokracie, kde svoboda jedince je nade všechno. A protože tehdy v Česku nebyl utvořen pro realizaci této „svobody“ právní rámec, natožpak mravní mantinely – období divoké privatizace ještě nikdo kriticky s vědeckou erudicí nezhodnotil, takže se neví, zda to všechno byl či nebyl úmysl - stala se naše republika eldorádem zlodějů a podvodníků světového ražení. Byl to V.Klaus a jeho „mozkový trust“, který jim v ekonomice (v politice V.Havel) nastavil podmínky pro rozkradení republiky. Máš morální skrupule? – Pak v liberalismu neobstojíš! Výsledky za dobu vládnutí ODS jsou více než katastrofální: Rozkradení ekonomické základny republiky, zničení našeho zemědělství, řemesel; díky této politické straně a jejímu panu předsedovi jsme dneska na úrovni méně vyvinutých zemí. Schopnost liberalismu legalizovat zločinné jednání jedinců zejména v ekonomice, jeho korytářství a korupce, umocněno českou povahou ukradni a urvi co kdo můžeš, vygenerovalo v ČR úzkou oligarchickou strukturu z lidí, kteří byli oporou bývalého režimu - a to jsou ti skuteční vládci v české liberální demokracii.

ODS se chovala a stále chová jako strana levicová. V dnešním technickém a vysoce sofistikovaném technologicky vyspělém světě, a tudíž světě hmotně bohatém, zvláště euroamerické civilizační oblasti, pravicovost té či oné politické strany je dána jejím poměrem k tradičním morálně-duchovním hodnotám, a nikoliv k majetku, jako tomu bylo v 19.století. Mimochodem: V blahých časech Rakouské říše měl liberalismus – od říjnového Diplomu v roce 1860 až do roku 1914 – pevné mravní mantinely, byl tak říkajíc spoután mravními „řetězy“ katolické církve. Až po 1.svět.válce se liberalismus – řízen sionisty - „řetězů“ pomalu zbavoval, a v současnosti naopak ekonomickými a politickými „řetězy“ spoutal národy gójů, včetně vykastrované katolické církve.

ODS budou zřejmě volit někteří střední podnikatelé, kteří zůstávají věrni svému vedení a z minulého režimu mají máslo na hlavě. Strana je také zmítána vnitřní nesvorností, odcházejí z ní „osobnosti“, což je pro ní zvlášť bolestné.

STRANA TOP 09 je další liberální strana, která touží mít od voličů kredit. Vede ji „spící šlechtic“, pan Schwarzenberg, který se také vydává za katolíka. Strana vznikla odštěpením od ODS, tedy je svým pojetím superliberální; to, co jsem napsal o ODS zde platí dvojnásob. Stranu budou volit zřejmě podnikatelé, protože její program jde vyloženě jim na ruku. Vize „nasypat“ podnikatelům, podpořit střední třídu a tím současně vytvořit pracovní místa, se zdá být dobrý tah, leč v Česku má domovské právo povrchnost, nesvornost a lajdáctví, těžko se budou „roztáčet kola“. Navíc liberalismus se všemi průvodními negativními znaky a vlivy na společnost je u TOPky dominantní, a tak strana nezíská mnoho procent voličů, neboť liberalismus je u většiny prostých voličů, kteří pociťují bezmocnost v bezprávním státu, visí nad nimi Damoklův meč nezaměstnanosti, profláknutá záležitost.

Politická strana KDU-ČSL se proklamuje jako strana křesťansko-demokratická. Co říká ona je jedna věc, skutečnost je ale taková, že do křesťanství, resp. do té části křesťanství, jež má morálně hodnotově utvářet celou společnost, tedy i nevěřící, má daleko. A možná, že je úplně mimo. Má to těžké: Národ se otočil Bohu zády, uznává se jenom to, z čeho se dá naplnit žaludek a i jinak profitovat. A tak než aby bratři lidovci zůstali sví, nesešli z cesty konzervatismu ( na němž ale nikdy nestáli!), k čemuž je vybízejí pravověrné encykliky papežů, raději se snaží být jako ostatní: dneska liberálové, včera lezli do zadku bolševikům, prostě podléhají situační etice. Chlubí se tím, že vždycky „byli u toho“; měli by se stydět kam dovedli republiku spolu s ODSáky! V říjnových volbách postavili v Praze na přední místo padlého katolického kněze, židovského původu, jenž svého času dělal pobočníka kardinálu Vlkovi (nomen omen!). No bodejť, pan Herman potřebuje pořádný „flek“, aspoň za těch dvě stě padesát tisíc měsíčně, když ho vystrnadili z ÚSTRku! Druhou takovou „celebritou“ je sociolog židovského původu, cikánofil, Gabal, jenž patří k předním mužům Havlistického uskupení. Tím lidovci aspoň v Praze zpečetili svoji prohru, prohru u pravověrných katolíků.

V letošních volbách se do Parlamentu ČR dostanou také Zemanovci, celým jménem STRANA PRÁV OBČANŮ--ZEMANOVCI. Je to stranička odštěpená z ČSSD, jejíž program se nijak od nich neliší. Ale protože jsme v Česku, kde se hádka ve straně o nějakou banalitu mění v okamžitou nenávist a odchod ze strany, vznikla tak tato vysoce legrační truc strana. Jelikož hlavní aktér je v současnosti státním presidentem, tak je velká naděje na aspoň deseti procentní přízeň voličů. Český většinový volič se totiž převážně orientuje nikoliv podle programu té či oné strany, ale podle toho, jak politik vypadá, jak je sympatický („sexy“), jak se pohotově a vtipně umí vyjadřovat a tedy jaká je to „osobnost“. A pan president je přece „osobnost“ par excellence! I tato truc strana prochází svou krizí, vznikají zde různé proudy a uskupení, jež se vzájemně nenávidí.

ANO 2011 je strana, která má datum svého vzniku vepsán v názvu. Stranu vede český miliardář A.Babiš, slovenského původu – tvrdí on; jsou však nepotvrzené informace, že Babiš je židovského původu, odněkud z Ukrajiny. Čtenáři měli nedávno možnost číst na internetu zveřejnění vázacího aktu StB s mužem, v kategorii agent a důvěrník, jehož jméno je navlas podobné panu Babišovi. Kdo má uši, slyš! Do strany pan Babiš naverboval herce Stropnického – ó, jaká to „osobnost“! - a novináře Komárka, syna W.Komárka, židovského původu, tehdejšího velice známého reformního bolševika Pražského jara, který ale prošel prověrkami normalizátorů(!). Značné většině českého voličstva nevadí Babišova minulost, ba naopak! Stačí se jen dívat na různé televizní stanice, kde stále dokola omílají seriály z doby bolševického režimu, které lidé-diváci na redakci žádají a chtějí vidět. Program strany ANO je víceméně jakýsi manuál, jak by lépe měla fungovat liberální demokracie a zejména její ekonomika.

Podobný manuál vypracoval také pan T. Okamura, syn česko-japonských rodičů, šéf uskupení ÚSVIT PŘÍMÉ DEMOKRACIE. Pan Okamura píše odvážné a pravdivé články na téma Cikánská otázka, nebo úvahy na téma sociální postavení občanů, řízení ekonomiky apod. Jistě svým projevem a otevřeností získá možná tolik, že překročí onu pěti procentní klausuli nutnou pro vstup do Parlamentu ČR. On sám je mnohonásobný milionář a poslancem Senátu ČR, tedy také „osobnost“. Oba dva volební bloky – Babiše i Okamury – neuvažují o změně politického systému – přece si kapři nevypustí rybník. Chtějí jen vylepšit fungování dosavadní liberální demokracie. Pan Okamura přichází s přímou demokracií, tedy v podstatě populistickým levičáckým modelem, s hmotnou a trestní odpovědností politiků za svoje rozhodnutí, rovněž s jejich odvoláním. Přijmout zákon o referendu na každou zásadní státní záležitost, je ovšem v národu jako je národ český, velmi nebezpečné. Neboť v liberální demokracii má stejnou váhu hlas univerzitního profesora jako hlas metaře na ulici – omlouvám se všem metařům, jejichž práce si vážím, neboť jako každá práce je i tato nutná. Chci jen tímto příměrem poukázat na problematičnost referenda v demokracii, a v liberální zvlášť. V relevantních otázkách fungování státu, jež jsou vysoce sofistikované, jako je vnitřní i zahraniční politika, rozpočet apod., vyžadují odborné hledisko a rovněž tak odpovědné rozhodnutí, a to nelze chtít od ulice. Nakonec rozhodují politici, kteří k tomu dostali od voličů mandát. Čímž ovšem nelze vyloučit důležitost referenda na lokální úrovni.

Politická strana KORUNA ČESKÁ, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, pokud by měla ve svém Programu kontrarevoluční činnost, tj. snahu o uspořádání společenských vztahů a vazeb stavovského státu s králem v čele, jako tomu bylo v Evropě před tzv.osvícenstvím a francouzskou revolucí, byla by to volitelná strana. Ale bohužel, vedení této strany není schopno odhodit balast liberalismu, ba naopak se v něm utápí. Měšťácky se schovává za politickou korektnost, trne strachem, aby jí sionistická média neoznačila za stranu extrémistickou. Což pro vedení strany znamená přizpůsobit se – a tím i politiku strany – současným pískajícím pánům. Opět česká malost. Jejich vize je prosadit politicko-ekonomický systém na způsob západních monarchií v čele s králem. Je jedno jestli je kolaborantem sionisticko-zednářské lóže (jak jsou všichni západní monarchové, protože jinak by nebyli) – ale hlavně, že máme krále!

Ještě si všimněme dvou politických stran, které se ucházejí o hlasy voličů. První z nich je DĚLNICKÁ STRANA SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOSTI. Strana DSSS není strana mainstreamová, od sionistů dostala nálepku extrémistická. V poslední době zřejmě sionisté a jejich pohůnkové v médiích přijali taktiku nezmiňovat se o DSSS, neboť jakákoliv reklama – i ta negativní – je pro ně nežádoucí. Tím by totiž veřejnost upozornili, že strana existuje, že žije. V roce 2008 stranické vedení, tenkrát ještě DS, přijalo za svůj program nacionálně socialistickou kulturně-politickou a ekonomickou revoluci. Od té doby uplynulo ve Vltavě mnoho vody, strana prodělala vnitřní změny, přijala i jiné zásady, také zmoudřeli její představitelé. Zhnědlá fasáda strany více méně vybledla a oprýskala, což mělo za následek, že v poslední době ze strany odešlo velké množství lidí, soustředěných kolem vedení v severních Čechách. Tito odpadlíci založili hnutí se jménem Čeští lvi a ve svém počínání se zdají být ostře radikální, zejména v cikánské otázce.

Proč se mají české moderní politické strany, zejména strany národovecké, vyjadřovat k nedávné historii našeho státu? Protože česká společnost ve XX.století prodělala doslova kotrmelce, jež se nějakým způsobem odrazily na povaze národa. Chceme-li žít v lepší, tj. mravně dokonalejší a spravedlivější národní společnosti než byla ta minulá, udělejme „audit“ v naší historii – měřítkem pro posouzení musejí být tradiční morálně duchovní hodnoty - a vyveďme z jednotlivých dějinných peripetií mravní naučení, jež budeme prosazovat a jímž budeme řídit politiku strany. Z hlediska takto vnímat historii našeho národa, která je ale stále živá a současná, má DSSS značný deficit ve svém programu.

Dnešní strana DSSS nemá ujasněný politický program, její vize je rozvolněná, ba chaotická. Je to sice strana nacionální, tedy voličům mého typu jistě sympatická, zejména svým protoautoritářstvím, leč strana se nikde nevymezuje proti liberalismu i jiným politickým systémům. Navíc je proti navrácení církevního majetku ukradeného komunisty v 50.letech, čímž vlastně legalizuje a legitimizuje komunistickou zlodějnu. Rovněž se nevymezuje proti tzv.Benešovým dekretům – je známý výrok předsedy strany: „Přes Benešovy dekrety vlak nepojede…!“ Po roce 2008 rovněž ze svého Programu vyškrtla jisté programové body vztahující se k tradičním hodnotám, např. ochrana života od početí až do jeho přirozené smrti, a jiné. Jediné, v čem strana DSSS u voličů může zabodovat, je její nekompromisní postoj k Cikánům. Když si ovšem odmyslím toto rigorózní a vpravdě potřebné gesto směrem k Cikánům, zůstává mi strana více či méně levicová, stojící na pozicích liberalismu, snažící se ve svém boji o zavedení jakéhosi blíže nespecifikovatelného pseudosocialismu. Vedení strany jakoby kopírovalo kdysi předsedu Republikánů Sládka a jeho stranu. Pro inteligentního voliče je to ovšem žalostně málo.

Poslední politická strana, která připadá v úvahu ve volebním klání, je politický subjekt HLAVU VZHŮRU! Volební blok Hlavu vzhůru! vznikl z několika politických subjektů, jako je Suverenita-blok Jany Bobošíkové, Jihočeši, Právo a spravedlnost a jiné podobné subjekty, mezi nimiž se také nachází kdysi tolik zajímavé občanské sdružení Akce DOST, dovolávající se sympatií a svědomí slušných lidí. Volební blok vede J.Bobošíková a posvěcení dostal od samotného V.Klause, za nímž stojí židovské peníze miliardáře P.Kellnera. Havlistická média okamžitě volební blok oznámkovala jako radikálně konzervativní uskupení. A to není špatná známka, mnohé voliče jistě osloví právě tato dobrá reference sionistů. Leč situace je o mnoho složitější.

Leták volebního bloku se patetickými slovy – jak jinak, máme volby! – vyjadřuje k současnosti; autoři však jakoby zapomněli, kde žijí. Například: Je ohrožena sama existence České republiky – heslo z letáku Hlavu vzhůru – je už dávno naplněno naším vstupem do evropských struktur a Lisabonskou dohodou, jíž podepsal sám V.Klaus, jako státní president. A nyní, ten samý člověk, jenž měl možnost nepodepsat Lisabonský diktát, raději odejít z funkce, dnes horuje proti EU a Lisabonské smlouvě!

Kdyby slova o odvaze vzdorovat tlaku mocných, nebo se nenechat udupat, slova o odpovědnosti k sobě samým a budoucím generacím apod. říkali jiní lidé než je Bobošíková a V.Klaus, věřil bych tomu a uvažoval bych o hlasu pro ně. A to i navzdory tomu, že některými lidmi v této struktuře prosazovaná „kontrarevoluce“ není – pro mne – jasně definovaná, nejsou známy její cíle, aspoň se veřejně nepojmenovávají, chybí mi její transparentnost. Na druhé straně je mi sympatické odhodlání bloku jít proti EU, proti Euru, dokonce eufemisticky Cikány nazývá nepřizpůsobivými a varuje před jejich diktátem. Ale cožpak je možno věřit lidem jako je V.Klaus? Anebo soudružka Bobošáková? Nemluvě o jiných včerejších soudruzích, ukrytých kdesi ve struktuře politického uskupení, dnes pravověrných katolíků, horující po spravedlnosti a vzývající mravnost. Jistě, člověk má právo na omyl, má mít možnost Pravdu poznat. Proč ale tito lidé nezalezou někam do děr, proč se opět a opět tlačí do vyšších sfér politiky, snaží se ukazovat před médii a dělat, jakože bez nich by to nešlo, a proč ty ostatní jim zobou z ruky?

V. Klause, jenž pouze volební blok sponzoruje, netřeba voličům představovat (viz výše), a paní Bobošíkovou myslím také ne. Na netu je video, jak v osmdesátých letech na pražské radnici předává v uniformě socialistického svazu mládeže kytici rudých růží soudruhovi Husákovi. Tenkrát byla ve vedení SSM, tedy záloha KSČ. V roce 2003 byla kandidátkou KSČM na státní presidentku, za deset let udělala mravní kotrmelec, a teď je v bloku radikálních konzervativců! Ani její protipotratová politika není transparentní, je-li vůbec jaká. Podobně V.Klaus – tomu je jakékoliv mravní hledisko cizí, nikdy se jím neřídil. Ale protože zkazil co mohl - třešničkou na dortu zmaru byla jeho amnestie - národ ho odkopl, honem vytáhl „kartu mravních hodnot“ v politice, aby alespoň někomu imponoval. Jako ekonom však stále zůstává na pozicích liberalismu, což je v rozporu s konzervativními hodnotami mravnosti. Je ale s podivem, že mnohým upřímně věřícím lidem v Boha, kteří jsou si vědomy síly katolické myšlenky, kteří by nikdy nesešli s její cesty, kteří odmítají jakoukoliv věroučnou úchylku v církvi, najednou v politice jakoby bez rozumu skáčou do jednoho pytle s lidmi, kteří jsou diametrálně mravně i politicky odlišní a v minulosti se chovali nemravně, někteří zločinně. V politice – a v české zvlášť – je nutné za účelem získání více hlasů od voličů, spojit se s jinými podobnými politickými subjekty. Ale proč proboha s lidmi jako Klaus, Bobošíková, Šťastný, Volfová a jiní? Že stárnoucí Klaus s židovskými penězi Kellnera bude jim výtahem k moci? Cožpak nechápou, že se před veřejností deklasují stejnou metodikou jako lidovci, že totiž pragmatické jednání preferují před etikou? Co je tady špatně?

Do letošních předčasných parlamentních voleb se přihlásilo dvacet čtyři politických stran a hnutí. Strany jako Piráti, Koruna česká či Svobodní a jiné, se těžko do Parlamentu dostanou, neboť je zde známá pětiprocentní klausule. Věčné téma liberální demokracie – je klausule správná, či ne? Jistě že není demokratická, protože v demokracii – aspoň té čítankové – by měl každý právo „do toho“ mluvit. A zde se velké části národu pěti procentní klausulí uzavírá možnost svůj názor vyjevit, je to upření práva na názor a tím pošlapání lidských práv. Na druhé straně je si ale třeba uvědomit, jaká by vzešla vláda z Parlamentu, kdyby v něm bylo řekněme dvacet politických stran. Taková koaliční vláda složená řekněme z deseti politických subjektů by nebyla schopná vládnout. I zde vidíme protimluv liberální demokracie. A to je také jeden z důvodů, proč v liberální demokracii nastupují jiné, řekněme skryté sktruktury, jež kočírují politiku státu.

Za dobu od listopadového převratu, kdy všichni jsme prožívali jistou euforii a lakovali skvělou budoucnost, jíž jsme vkládali do liberální demokracie, se nad slunce jasněji ukázalo, že liberální demokracie se vyžila, duchovně vyprázdnila. Už v čase, kdy jsme dostali možnost žít v liberální demokracii, tento režim na Západě ztratil všechny mravní mantinely, takže jsme rovnýma nohama skočili do páchnoucí špíny nemravné sionistické lžidemokracie. Nikoho tedy nemůže překvapit, že se všechny ty zápasy o politické vize a programy parlamentních stran scvrkly na rozpravu o výši daní a schodku státního rozpočtu. K čemu je tedy liberální demokracie?

Morálně duchovní hodnoty nelze z politiky vyjmout a tvářit se, jakoby v politice neexistovaly, jako že tam nemají místo. Strana jako Národní sjednocení a i jiné, jejichž politický program je natolik mravně hodnotný a protiliberální, se voleb nezúčastní. Není totiž v současném stavu společnosti volitelná. Národní sjednocení nabízí zásadní změnu politického uspořádání české společnosti: zrušit liberální demokracii a nastolit spravedlivější a mravně vyšší společnost založenou pouze na práci všeho lidu pro národní blaho, nikoliv parlamentní žvanírnu.

Mgr. Ladislav Malý, předseda Národního sjednoceni, Praha, říjen 2013



© 2010 Národní sjednocení | webmaster