/   Svátek má:
 

Rozpad Ukrajiny?

Dnes a denně můžeme sledovat v televizi bitku mezi demonstranty a policií v ukrajinském Kyjevě. Vidíme, jak policie naprosto nečinně a odevzdaně nechá na sebe házet „Molotovovy koktejly“, policistům hoří oděv, její pasivita je až k uzoufání; zatímco demonstranti jsou očividně ofensivní, stoupá jejich agresivita, mají přísun potravin i benzínu na své „koktejly“, ve vytápěných stanech je jim teplo, je dostatek čaje i vodky. Boj o vládní budovy – jak se vyjadřují lídři demonstrantů – neutichá, ba zdá se, že se rozšiřuje i do jiných měst Ukrajiny. A to zejména měst západní Ukrajiny.

Co je to západní Ukrajina? Je to území táhnoucí se od současných Polsko- ukrajinských hranic (Curzonova linie) východním směrem až po Brest Litevský, odtud jižním směrem až k rumunské hranici, patří sem území Podkarpatské Rusi i Halič. Území, které není a nebylo nikdy národnostně homogenní, odedávna patřilo k Polskému království. Po třetím dělení Polska v 18.století, připadla část tohoto území (Halič) Rakouské říši, Podkarpatská Rus patřila odedávna do sféry vlivu Uher. Po první světové válce, na základě Versaillské dohody, vzniklo opět Polsko, a současná západní Ukrajina se stala jeho součástí, neboť jí byla odnepaměti. Moskvě se to nechtělo líbit, a tak v roce 1920 vpadla Rudá armáda do Polska s úmyslem dobýt Varšavu. Chrabrá polská armáda nejenže odrazila jejich útok, ale z Polska bolševiky vyhnala. Bolševiky vedl gen. Tuchačevskij, a jeho porážka u Varšavy v moskevském monstrprocesu v roce 1938 mu byla připočtena k tíži. Poláci dodneška za svoje vítězství u Varšavy v roce 1920 vděčí své ochránkyni Panně Marii Čenstochovské, v jejímž jménu vedli svůj boj. A mimochodem: Tenkrát Masaryk a Beneš, věrni svým sionistickým pánům, odmítli dát povolení průjezdu vlaku s nákladem zbraní a střeliva pro polské obránce Varšavy. I to byla tzv.první republika…

Polsko ve svých hranicích vydrželo do roku 1939, kdy bylo napadeno Německem – 1.září, a 17.září – Sovětským svazem. Obě velmoci si Polsko rozdělili mezi sebe (čtvrté dělení Polska) a Sovětskému svazu připadlo právě území až po tzv. Curzonovu linii, tedy území, jež se dneska nazývá západní Ukrajina. Poté nastal v Sověty dobytém území teror na civilní obyvatelstvo; podle historických zpráv Sověti povraždili na 30tisíc polských občanů. Polská armáda byla internována v táborech, mužstvo odvezeno do gulagů na Sibiř nebo Kazachstánu, poddůstojníci a důstojníci – zhruba 20tisíc - posléze povražděni.

Ani po válce Polsko nedostalo své původní hranice, SSSR anektoval dobyté území z roku 1939, po Curzonovu linii. Zatímco Polsko bylo „odškodněno“ na úkor Německa, a sice celé Povartí, Slezsko, západní Prusko, část Pruska východního (druhou anektoval SSSR) připadlo současnému Polsku. Z německého území Poláci barbarským a nelidským způsobem vyhnali více než 10miliónů německých obyvatel; podobně jako Češi vyhnali Němce ze Sudet. Divide et impera! - rozhodl Stalin a stanovil hranice Polska s Německem na Odře a Nise, na východě pak se stala hranicí Curzonova linie. Jeho rozhodnutí tenkrát akceptovali i spojenci, v roce 1955 dokonce i Německý kancléř K. Adenauer.

Sionistům z USA se v roce 1989 podařilo uzavřít dohodu se svým nastrčeným člověkem v Moskevském politbyru, sionistou a zednářem Michajlem Gorbačevem, o odevzdání střední a východní Evropy do jejich rukou. Za nedlouho se rozpadl i samotný Sovětský svaz a k moci v Rusku se dostal opilec a populista Jelcin, jehož zahraniční i vnitřní politika byla v režii západních sionistů. V té době – v době zmatků a celkové nejistoty – bylo Rusko paralyzované, mělo samo se sebou co dělat. Hovoříme o unipolárním světě. Sionistické a satanské síly toho využily a rozbily Jugoslávii. Tenkrát nemohlo Rusko svému odvěkému příteli Srbsku pomoci, proto také sionisté válku na Balkáně vyhráli. Tečkou bylo „humanitární“ bombardování Bělehradu. Výsledkem jsou nové státy v područí západních sionistů, a vytvoření loutkového státu Kosovo na území, jež od věků patřilo Srbům.

Vraťme se ale do současného rozbouřeného Kyjeva. Pro pochopení celkové geopolitické situace na Ukrajině jsou shora napsané odstavce nezbytností. Na Ukrajině probíhá mocenský boj mezi americkými sionistickými jestřábi na jedné straně, na druhé straně je president V.Janukovyč a jeho administrativa, která tíhne k Moskvě. President Janukovyč v demokratických a legálních volbách roce 2010 získal 49% hlasů voličů v přímé volbě. A protože jeho metody práce byly příliš demokratické, sionisté toho využili a poštvali proti němu a zbytku Ukrajiny placené rozvraceče a násilníky. Americká sionistická média i média tzv. EU vytvářejí ve veřejnosti obraz občanské války. Americkým sionistům snaživě pomáhají jejich nohsledi z polské zpravodajské služby, jakož i různé „neziskové organizace“, které „demonstranty“ v Kyjevě podporují. Cílem je Ukrajinu rozbít a na západě Ukrajiny vytvořit nový státní subjekt, něco na způsob Kosova. Při položení si obligátní otázky Qui bono? dostaneme odpověď - Polsku. Jednak je to „jeho“ území, a jednak by na východě nehraničilo přímo s Ukrajinou, která je pod vlivem Ruska a tím by se pro něj vytvořilo jakési předpolí v případě války. Nově zřízený státní útvar by také hojně využili sionisté zřízením svých vojenských základen a štvavých vysílaček a televizních stanic chrlících jedovaté lži na národy Ruska s cílem rozvrátit je. Pak by se ale také mohlo stát, že Rusko přestane dodávat plyn a ropu do států tzv. EU, což by mohlo ve svých důsledcích vést k totální válce. A je tu ještě jeden problém, a sice prolomení statu quo uspořádání politických hranic ve východní a střední Evropě; do hry by se mohlo zapojit i Maďarsko, neboť uplatňuje svůj nárok na Podkarpatskou Rus. Se svými nároky by se mohlo připojit i Německo – a máme na válečný konflikt zaděláno!

Při potlačování prosionistických demonstrací v Kyjevě, Janukovyč propásl ten pravý čas, kdy měl vyhlásit stanné právo, do ulic vyslat tanky a moc měla převzít armáda. Násilí stále více eskaluje a není jasné, jak to všechno dopadne. Není ovšem pochyb, že při násilném dělení Ukrajiny, Rusko by nezůstalo nečinné. Současné Rusko není Rusko za vlády Jelcina, kdy sionisté bez trestu mohli rozkašírovat Jugoslávii. Současný famózní ruský president Vladimír Putin odmítá sionistické rejdy a jejich ideologii ultraliberalismu, a jeho vnitřní politika se očividně přibližuje k tradičním morálním a duchovním hodnotám, tedy k hodnotám, na nichž stojí i vedení Národního sjednocení.

Vysvětlivky: Curzonova linie je hranice, kterou navrhl v roce 1918 anglický diplomat Curzon, mezi Polskem a Sovětským svazem. Polsko tuto hranici odmítlo, proto Sověti v roce 1920 vyslali Rudou armádu na Varšavu.

Ladislav Malý, Praha, leden 2014



© 2010 Národní sjednocení | webmaster